Blogování?

 Dovolím si připojit se k jednomu z témat pro tento měsíc na Klubu blogerů. Těmi jsou "Blogování" a "Rok 2100". Tak schválně, co byste si vybrali vy? Já v tom mám naprosto jasno.

Blogování je koníček stejně jako cokoliv jiného. To, že se bloger nestane slavným spisovatelem, přece neznamená, že je to k ničemu. Je to stejné, jako kdybyste dělali cokoliv jiného... ať už se jedná o pečení dortů nebo fotografování. Že za to nedostane michelinskou hvězdičku nebo vaše snímky nezdobí stránky světoznámého časopisu? A co na tom? Důležité je, že to člověka baví.

Počátky mého blogování sahají někdy do roku 2010. V té době jsem chodila na střední školu. Na nápad založit si blog mě přivedla spolužačka, která ho tehdy měla. Dost jsem kreslila a psala, takže se tam objevovaly hlavně moje obrázky a básničky, sem tam něco o kočkách nebo deníčkové články, hlavně o mém působení v šermířské skupině. Tehdy jsem si nakreslila jednu postavičku, kterou jsem nějak pojmenovala a to jméno jsem používala jako přezdívku na blogu. Možná bych ten obrázek ještě někde našla, kdo ví.

Na můj blog bohužel přišla moje rodina. Rozebírali, co tam mám a nemám, dobírali si mě kvůli tomu a ještě jsem dostala vynadáno, že nemám co psát na internet "jakési krávoviny". Velice se mě to dotklo a dodnes to beru jako křivdu. (Možná i to je jeden z důvodů, proč ohledně svých volnočasových aktivit nejsem sdílná a otázka "co jako pořád děláš" nebo spíše způsob, jakým je pronesena, mě lehce vytáčí.) Po nějaké době jsem si založila další blog a náplň byla v podstatě totožná - moje tvorba, kočky, povídání o šermířských akcích a sem tam něco navíc.

Pak blog.cz ukončil svou činnost a já jsem se objevila tady na blogspotu. V současné době skoro nekreslím a báseň jsem nenapsala pěkně dlouho, jen občas ve wordu napíšu kousek povídky, takže to tady ovládají mé kočky, zatím. Do toho se občas objeví nějaké fotky, něco z výletu či nějaký výtvor z kuchyně. (Mňam.) O tomto blogu ví můj přítel, občas se o tom i bavíme. Kdyby si mě chtěl někdo zase dobírat, co tady píšu a kritizovat to s tím, že dělám hovadiny, tentokrát bych ho hnala (lopatou).

Mám různé zájmy a mezi ně patří i psaní (čehokoliv). Přijde mi to stejně hodnotné jako jiné činnosti. Naťukat pár řádků, ať už svých myšlenek nebo o kočkách je prostě fajn. Když píšu, mám dobrý pocit. Stejný, jako když v kuchyni splácám další "dort" nebo když namaluju kamínek. Kdyby můj první blog nebyl odhalen a kdyby server blog.cz nebyl zrušen, pravděpodobně bych na své tehdejší internetové adrese byla doteď. A jak to máte se svým blogováním vy? Zažili jste kvůli tomu třeba nějaké nepříjemné situace?






12 komentářů:

  1. Napsala jsi to moc hezky. Blog nemusí být žádné veledílo, hlavně, když nám psaní dělá radost. Já jsem se nikomu z blízkých, ani příteli nesvěřila, že si píšu blog, ráda zůstávám v anonymitě :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to zkrátka zájem jako každý jiný a já druhým jejich zábavu také nekritizuju :-) Každý máme holt něco. On by si toho přítel stejně asi všiml, když kolikrát sedím vedle něj a píšu.

      Vymazat
  2. Lili, já začala blogovat v lednu 2010. Na původní platformě jsem byla v Autorském klubu. Tu výhodu, že moje články byly na "titulce" jsem opustila a přešla sem na blogspot. Už dávno jsem odhalila svou totožnost i podobu, netajím ani své problémy. Prvotní záměr, proč jsem začala blogovat, se snažím udržet i tady.
    Párkrát jsem se setkala s hnusnými komentáři, ale chodily mi převážně přes Zprávu autorovi, kde byla jakási anonymita. Občas se odmlčím a udělám si blogové prázdniny.😀
    Jsem tady s váni všemi moc ráda.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to už máš za sebou také pěkných pár blogovacích let :-) V Autorském klubu jsem byla také, nějakou dobu, ale pak jsem měla nějaký ten měsíc pauzu a po návratu jsem zjistila, že už tam nejsem.
      No jo, v anonymitě jsou lidé největší hrdinové, ale do očí by to druhému neřekli, co napíšou. Se sdělováním věcí z osobního života jsem zkrátka opatrná, pořád mám v hlavě takové to "co kdyby si to někdo přečetl, kdo mě zná". Naštěstí mám ke sdělování i zajímavější věci, tak se tím teď příliš zabývat nemusím :-)

      Vymazat
  3. Hlavní je, aby nás to bavilo :-) Někdo z mého okolí to ví, někdo ne. Úmyslně to netajím ale ani se tím nechlubím.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Podle mě by někteří z mého okolí tuto zálibu asi příliš nepochopili. Ale co, lepší je mít aspoň nějaké zájmy než žádné :-)

      Vymazat
  4. Já bloguji už hodně dlouho a asi proto už mě to tolik nebaví.Navíc některé moje kamarádky ani nechápou,že někdo může vysedávat u počítače.Což,když nafotím třeba 300 fotek,než je projdu chvíli trvá.A nevydržím už ani dlouho sedět.Moje rodina ví,že mám nějaký blog,ale chodí se dívat tak vnoučata a manžel,u toho jsem ráda,že mi dělá řidiče a ten má svoje zájmy a já se s blogem nikomu nechlubím.
    Měj hezké velikonoční svátky

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je ono - lidé to často berou jen jako "vysedávání u počítače", ale s tímto postojem prostě nemůžu souhlasit. Stejně tak já neposuzuju zájmy druhých :-)
      Podle mě je blogování fajn. Často je to tady o kočkách, ale i mimo to se mi témata hledají snadno a momentálně mě to dost baví :-)
      Měj se hezky :-)

      Vymazat
  5. Bloguji od roku 2009,blog mě založil nejstarší vnuk bylo mu tehdy 12 let.Přišel s tím nečekaně, bylo to v období, kdy se tak nějak usekla naše spolupráce,vnuk rád kreslil a já mu k tomu skládala slovní doprovod, básně, mini povídky. Vnuk směřoval k hudbě a já začala psát blog. Blogováním se odreaguji,občas zajdou na blog děti, manžel a samozřejmě nejstarší vnuk. Do éteru o blogování nemluvím, to spíš mezi přáteli manžel zmíní, nemám to ráda.
    Lilian, měj i nadále radost z blogování. ☺ ♥ ☺

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To už je ale pěkná doba! A pořád je o čem psát, že? :-) Jé, tak to jste měli hezkou spolupráci, a kreativní, to je super. Kdyby se o mém blogování přítel někde zmiňoval, asi bych z toho také nebyla nadšená.
      Děkuji :-))

      Vymazat
  6. Blog mám od ledna 2009, mám na kontě víc než 2000 článků a jsem rád, když se o tom, že píšu na blog, ví mezi lidmi co nejvíc - včetně mých nejbližších. Proto blog píšu, aby ho lidé četli :-). Párkrát za tu dobu jsem měl nějakou komentářovou šavlovačku, ale nic, co by se nedalo zvládnout.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Úctyhodná blogová historie :-) Přijde mi, že ve svém okolí nemám zrovna typ lidí, kteří by pro psaní na blog měli pochopení, tak se o tom s nimi ani nebavím. Úplně si dovedu představit to jejich "zase vypisuješ na internetu krávoviny". Tuto zálibu asi nejlépe chápou ti, co se jí sami věnují. Mám pár svých čtenářů a s tím si vystačím :-)

      Vymazat

V Kutné Hoře

 V lednu jsme navštívili město Kutná Hora. Pro mě to byla první návštěva tohoto místa. Dopravili jsme se sem vlakem a když jsme ráno vyjíždě...