Ze všech těch článků týkajících se našeho výletu do Helsinek, jsem dostala chuť napsat článek jen tak, úplně obyčejný, takzvaný kecací. A o čem že by měl být? Myslím, že o ničem převratném, ale to si přečtěte sami. Nakonec napsat něco nezávazného jen tak, občas není úplně špatné.
Musím teda říct, že všechny ty články z Helsinek mi na blogu udělaly pěkný nátřesk. Mě když napadne nějaký námět na článek, tak si to hodím do konceptu a vrátím se tomu později, až mám čas a nebo chuť psát právě o tom daném tématu. Tyto nápady si takto značím průběžně, takže se mi běžně stává, že mám takových pět až deset konceptů. Podle nálady pak k jednotlivým tématům přihazuju fotky a nebo naopak píšu jen text a fotky doplňuju až nakonec.
No a teď mi tady do toho vlítlo Finsko. Nevím proč, ale po návštěvě této země je to tak, že mě popadne jakýsi blogovací amok. Potřebuju napsat o všech navštívených místech a jak už se dostanu do psacího procesu, najednou přichází i další náměty. Momentálně to vypadá tak, že mám články předchystané zhruba do půlky května, s tím, že tam mám nějaké mezery na průběžné kočičí aktuality a pravidelný čtenářský přehled s Mímou.
Musím toho využít, než se to v práci rozjede na plné obrátky, protože pak, po takových pěti dvanáctihodinových směnách budu ráda, když si najdu chvíli přečíst si vaše komentáře a podívat se, co nového u vás. To se pak takové přednastavené články hodí. Momentálně dodělávám poslední články z Finska, ale zároveň už se mi tady kupí i něco z Brna. No a letadla, tak ty se mi teď jaksi nevlezou do programu. Také mám rozdělaný článek s průpovídkami z bezpečnostní kontroly, ale po pravdě, nevím, zda jej vůbec dopíšu a dám ho sem, protože ne všechno to jsou úplně hezké věci. A já mám tak nějak za to, že sem jdete proto, že chcete vidět něco hezkého nebo zajímavého, případně si přečíst nějakou historku ze života s kočkami. Zkrátka se mi teď momentálně nechce psát o agresivních lidech, kteří si myslí, že se dohadováním na bezpečnostní kontrole něčeho domůžou nebo že svým kreténským chováním něco dokážou. Možná to jednou dopíšu... a nebo také ne. Ale teď nemám chuť se zabývat takovými věcmi. Ale na druhou stranu, něco z toho je i úsměvné a kdo ví, třeba byste se pobavili.
Články z cest, knihy a kočky, to mi teď prostě vyhovuje. A myslím, že vy to budete mít podobně. Byla by škoda neblogovat, zvlášť když mám na to nového pomocníčka. Musím říct, že nejnovější člen naší kočičí smečky je v tomto směru velmi snaživý a pilný. Buď skáče po myši, když s ní hýbu, nebo na obrazovce loví kurzor. A taková klávesnice, tak ta ho přitahuje jako magnet. Moc ho zajímá, když něco ťukám do klávesnice a snaží se ulovit moje prsty.
Malý Nikolaj se po klávesnici také rád proběhne, takže si musím napsaný text hlídat. Po dopsání celý článek raději ještě jednou kontroluju. Někdy mi drcne do ruky a pak zmáčknu jiné písmenko, než jsem chtěla, takže jistota je jistota. Malý kocourek je opravdu jako živé stříbro. Každou chvilku je někde a já si trochu oddechnu, když vidím, že si konečně jde dát šlofíček.
Nepřestávám se nad ním podivovat. Ostatní kočky jsou dávno dospělé a tak jsem už možná trochu zapomněla, jaké to je, když má člověk doma kotě. Kočky kolikrát také koukají, co ten malý expert zase vyvádí... no a já koukám s nimi. Je to lepší než televize. A když tady s tím mrňousem začne lítat i Ňufák, tak to je teprve něco. Dost možná bych také potřebovala ještě jedny ruky, na to, abych se řádně pověnovala všem kočkám v domácnosti. Přece jen už jsou čtyři a každý má nějaké potřeby.
Žádné komentáře:
Okomentovat