Nedávno mi tady přistál pěkný námět na článek, a to, jak moje kočky přišly ke svým jménům. Myslím, že by mohlo být zajímavé se na to podívat a pěkně si to všechno shrnout. Někdy to není jen tak, vymyslet mazlíčkovi jméno, které k němu bude sedět a půjde vám přes pusu.
Vezmu to pěkně popořadě a začnu od nejstaršího, což je Koblížek. Toho jsem si jako malé kotě přinesla z ulice, kde jen tak pobíhal a naříkal. Tento příběh někteří z vás znáte a o přinesení zrzavého kocourka jsem si zmínila i ve výročním článku k jeho desátým přineseninám. Doma se tedy objevil zrzavý prďola, u kterého se nevědělo, co s ním bude dál. Původní plán totiž tehdy byl najít majitele tohoto prcka. Jenže to se nepodařilo, možná tehdy malý kocourek majitele neměl, nebo takového, kterému nějaké kotě nechybělo.
Zkrátka až bylo jasné, že zrzeček zůstává, začalo se přemýšlet o jméně a tak jsem vymyslela, že to bude Koblížek. Myslím, že k malému zrzavému kocourovi se to hodilo... a hodí se to i teď, když je velký. Holt nám trochu ten Koblížek nakynul. Kromě jména má také různé přezdívky. Někdy je to prostě Koblih, Kobliha, nebo také Knedlíček, Kolíček, Pupíček, Kolínek. Jindy je to zkráceně Kóla nebo Koli a já mu někdy říkám Kolijoček (netuším, kde jsem to nabrala) nebo jednoduše Pan Kocour.
Další na řadě je naše mourovatá kočka Míma. Tehdy byla jediné kotě z vrhu (což je docela rarita, aby kočka měla jen jedno kotě) a říkalo se jí prostě Mimino, zkráceně Mímo. Když se tato mourinka dostala ke mně, pozměnila jsem to na Míma.
I Míma má svoje přezdívky. Někdy jí říkám Mímulka, Mímulí a nebo Mímočka. Jindy jí zase říkám Kočka strakatá a protože je to jediná holka v naší kočičí smečce, tak jí říkám Paní Kočka.
No a do třetice všeho dobrého tady máme Ňufáka. Původně to byl Juf, na což nevím, jak jsem přišla, ale postupně z toho vznikl Ňuf, Ňufák. Původní varianta mi k němu ani moc neseděla. Ňufák zní líp a také se to k našemu zvědavci hodí. Nelze přehlédnout jeho zbarvení kolem čumáčku (takže tady ňufák ve smyslu čumák), který pořád do něčeho strká a něco s ním pořád očichává, takže prostě chodí a ňufe.
Někdy mu říkám také Ňufík, Ňufáček nebo Oňufka. Když něco vymňoukne a vyvádí ty svoje lumpárny, tak je to prostě "mourovatý Lojza".
No a tak to s těma kočkama u nás je. Nevím, jestli kočky skutečně poznají svoje jméno, ale ty moje reagují na to, když na ně volám a mluvím. Nějak poznají, na koho z nich zrovna mluvím, takže je dost možné, že na své jméno slyší. Nebo prostě díky nějaké kočičí magii poznají, že jejich člověk mluví zrovna na ně.
To je moc hezký příspěvek, Lili. Ono to někdy přijde úplně samo a někdy se mazlíčkové jméno vyvíjí...
OdpovědětVymazatMoc tě zdravím a posílám pohlazení kočičí partě.
Helena
Děkuji moc :-) Ano, je to tak, jak píšeš. Někdy to jde samo a občas se jméno trochu pozmění :-)
VymazatHezky se mi tento příspěvek četl.
OdpovědětVymazatHezký den !
Hanka
Děkuji, to mě těší :-)
VymazatTo je jistě veselá kočičí parta. Náš havaňák má v "občance" jméno Benjamin. Původní majitelé mu říkali Benži, když k nám 19. března 2015 přesídlil, zjistila jsem, že Benžíků je v okolí několik, tak jsem mu začala říkal Beník, Beníček, Benínek, když zlobí tak Béňa. Myslím si, že i z intonace hlasu pozná, jakou mám náladu a nejraději má slovo... jdeme... jasný signál, že jdeme na procházku... Alena
OdpovědětVymazatTo tedy je :-) A přesně tak to někdy s těmi jmény je, že se samy nějak vyvinou. Myslím si, že zvířátka poznají, když páníček mluví zrovna na ně... podle mě to zkrátka nějak poznají.
VymazatHezký příspěvek. A jméno Míma mi připomnělo, že o synovi jsme dlouho mluvili doma jako o Mimikovi a vzniklo to podobně jako u Mímy :)
OdpovědětVymazatVývoj jmen může být někdy docela zajímavý :-)
VymazatTo je hezké.Modřinka má asi neobvyklé jméno,není to jako od modřiny,ale tím,že při první návštěvě nám veterinářka řekla,že vypadá,jak modrá britka.A protože jsme na ni do té doby volali jenom či,či,tak se ujala Modřinka místo Modřenky.
OdpovědětVymazatHezký den
A já jsem si myslela, že to její jméno bude právě kvůli té její podobě :-) Je to fešanda :-)
VymazatTo je roztomilé čtení. Někdy je to těžké, najít to správné jméno pro mazlíčka. Naše poslední kočka byla Saxana. Černá s bílým srdíčkem na hrudi. Ve třech týdnech přišla o maminku, přistrčili jí ke kočce se staršími koťaty, takže se naučila slušně prát o svá práva a když kočka koťata odstavila, ujal se sirotka pes. Takže jsme si dovezli divoké zvíře, které nemňoukalo, ale štěkalo. Dcera jí začala říkat Besy (odvozeno od bestie) a mně se to nelíbilo. A když přišel muž s tím, že se mi dostala do šicího koutu a tam čaruje, bylo jméno na světě.
OdpovědětVymazatMěj hezký den. 🐱
Tak to je zajímavý příběh s vývojem jména :-) Určitě se u vás kočička měla dobře :-)
VymazatTo je milý článek. Naše fenka má taky spoustu přezdívek 😊
OdpovědětVymazatDěkuji. No jo, ono to kolikrát vyplyne i samo... stejně jako u nás u lidí :-)
VymazatLili, tohle není jen hezký článek - to je super! 😊 Fotky bezvadné, protože všichni jsou krasavci. Ještě mě napadlo, že jsou tři, takže smečka (pokud se to tak říká) a kdo z nich je "vedoucí"? Myslím, že i kočky se umí prosadit tímto směrem...
OdpovědětVymazatAť se všem daří. ☺
Tak to jsem ráda, že se článek líbí. Šéf kočičí domácnosti je Koblížek. On má rád svůj klid a pořádek, a když je tu nějaký nepokoj, neváhá to srovnat. Jen teda Ňufák je asi malinko natvrdlý a občas to nechápe, ale Koblížek mu to rychle vysvětlí :-) Já o nich také někdy mluvím jako o smečce, takže asi to tak bude :-)
Vymazat