Jak se moje kočky jmenují

 Nedávno mi tady přistál pěkný námět na článek, a to, jak moje kočky přišly ke svým jménům. Myslím, že by mohlo být zajímavé se na to podívat a pěkně si to všechno shrnout. Někdy to není jen tak, vymyslet mazlíčkovi jméno, které k němu bude sedět a půjde vám přes pusu.

Vezmu to pěkně popořadě a začnu od nejstaršího, což je Koblížek. Toho jsem si jako malé kotě přinesla z ulice, kde jen tak pobíhal a naříkal. Tento příběh někteří z vás znáte a o přinesení zrzavého kocourka jsem si zmínila i ve výročním článku k jeho desátým přineseninám. Doma se tedy objevil zrzavý prďola, u kterého se nevědělo, co s ním bude dál. Původní plán totiž tehdy byl najít majitele tohoto prcka. Jenže to se nepodařilo, možná tehdy malý kocourek majitele neměl, nebo takového, kterému nějaké kotě nechybělo.

Zkrátka až bylo jasné, že zrzeček zůstává, začalo se přemýšlet o jméně a tak jsem vymyslela, že to bude Koblížek. Myslím, že k malému zrzavému kocourovi se to hodilo... a hodí se to i teď, když je velký. Holt nám trochu ten Koblížek nakynul. Kromě jména má také různé přezdívky. Někdy je to prostě Koblih, Kobliha, nebo také Knedlíček, Kolíček, Pupíček, Kolínek. Jindy je to zkráceně Kóla nebo Koli a já mu někdy říkám Kolijoček (netuším, kde jsem to nabrala) nebo jednoduše Pan Kocour.

Další na řadě je naše mourovatá kočka Míma. Tehdy byla jediné kotě z vrhu (což je docela rarita, aby kočka měla jen jedno kotě) a říkalo se jí prostě Mimino, zkráceně Mímo. Když se tato mourinka dostala ke mně, pozměnila jsem to na Míma.

I Míma má svoje přezdívky. Někdy jí říkám Mímulka, Mímulí a nebo Mímočka. Jindy jí zase říkám Kočka strakatá a protože je to jediná holka v naší kočičí smečce, tak jí říkám Paní Kočka.

No a do třetice všeho dobrého tady máme Ňufáka. Původně to byl Juf, na což nevím, jak jsem přišla, ale postupně z toho vznikl Ňuf, Ňufák. Původní varianta mi k němu ani moc neseděla. Ňufák zní líp a také se to k našemu zvědavci hodí. Nelze přehlédnout jeho zbarvení kolem čumáčku (takže tady ňufák ve smyslu čumák), který pořád do něčeho strká a něco s ním pořád očichává, takže prostě chodí a ňufe.

Někdy mu říkám také Ňufík, Ňufáček nebo Oňufka. Když něco vymňoukne a vyvádí ty svoje lumpárny, tak je to prostě "mourovatý Lojza".

No a tak to s těma kočkama u nás je. Nevím, jestli kočky skutečně poznají svoje jméno, ale ty moje reagují na to, když na ně volám a mluvím. Nějak poznají, na koho z nich zrovna mluvím, takže je dost možné, že na své jméno slyší. Nebo prostě díky nějaké kočičí magii poznají, že jejich člověk mluví zrovna na ně.