Kóóóblížééék mááá přineseninýýýý, mýýýý máme přání jedinýýýý, štěstíííí, zdravíííí.... Tak a teď vážně. Dnes je to přesně deset let, co jsem si domů brzy ráno přinesla malé zrzavé kotě, které zmateně pobíhalo po ulici a naříkalo. Zdá se mi to jako neuvěřitelná doba, ale je to tak. Je tedy více než jasné, kdo bude hlavní hvězda tohoto článku.
Koblížek je prostě můj ohromný oranžový kocour a přinést si ho domů bylo jedno z nejlepších rozhodnutí v mém životě. Už jsme toho spolu spoustu prožili. Pořád je to ale velký mazlík.
Je to takový mamiňák, pořád ho mám za zadkem a vstane vždycky, když jdu něco dělat, aby pak tady na mě mohl vykřikovat a kňourat. A dělá to tak dlouho, dokud si ho nevšimnu. Pak mi třeba vyskládání nádobí z myčky trvá třikrát dýl, ale co na tom. Když zrovna potřebuje pozornost, tak si o ni umí říct a je v tom opravdu dobrý.
Někdy mu říkám, že je nejdotěrnější kocour na světě. Je pravda, že umí být velice urputný a když se chce mazlit, tak prostě musíme mazlit, jinak to nejde. Kdyby byla nějaká soutěž dotěrných kocourů, určitě by se umístil na předních příčkách...
Je to také můj věrný asistent. U všeho musí být. Chodí za mnou do koupelny, objeví se, když dělám něco v kuchyni a když píšu článek na blog, tak to samozřejmě probíhá za jeho dozoru. To víte, co kdybych náhodou na něco zapomněla. Je to takový patron tohoto blogu.
Koblížek je tady takový zrzavý pan ředitel, jak já mu říkám. Šéfuje tady té naší domácí smečce. Má rád svůj klid a když tady někdo příliš vybuřuje, hned se jde podívat, co se děje. Když má Ňufák nějakou potyčku s Mímou, Koblížek mezi ně vlítne a hned je klid. Pak odchází se vztyčeným ocasem, který má naježený, až mi trochu připomíná záchodovou štětku.
Koblížek moc rád s někým odpočívá. Je to opravdu lenoch a rozhodně nás ráno nebudí. Než tady chodit a mňoukat, že chce snídani, tak se raději k někomu namáčkne. Často se budím s kocourem u hlavy, nebo si večer na někom ustele. V tom, abych ho zaujala a rozhýbala, se musím snažit. Jen tak něco ho nezajímá. Nejlepší hračka je pro něj nějaký proutek nebo provázek. Co ho zaujme vždycky, jsou moje kabelové sluchátka a ptáčci na krmítku za oknem. Jednou za čas ho popadne amok a zničehonic tady začne pobíhat z jedné místnosti do druhé. Koblížek, jak má sedm kilo, tak to trochu vypadá, jako kdyby se splašil tank a nebo sud.
Nedávno jsme u Koblížka řešili močové potíže, které se zdárně podařilo překonat... takže si přeju, hlavně aby byl zdravý. To je opravdu důležité. Doufám, že jeho přinesenin oslavíme ještě hodně. Minulý rok jsem také přesně v tento den napsala první článek po delší pauze, kterou jsem zde na blogu měla... no a samozřejmě to bylo o Koblížkovi. Po pravdě jsem tenkrát co se týče opětovného blogování neměla velké naděje, ale musím říct, že mě to docela chytlo, až jsem sama byla překvapená. Takže mám úspěšně za sebou rok pravidelného blogování. Mou velkou inspirací jsou kočky a ty ostatní věci už pak jdou samy. Občas mám jakýsi blogovací amok a naťukám i dva články jen tak, raz dva. Všem, co sem chodíte, děkujeme za přízeň a těšíme se na vaše další návštěvy :-) Chtěla jsem vám kocoura trochu vylepšit, ale zmohla jsem se jen na ozdobení těmito rámečky, nějak jsem se s editorem fotek nemohla domluvit.
No a teď ještě k výroční soutěži našeho zrzavého fešáka, kterou jsem tady v listopadu vyhlásila. Přihlásili se čtyři z vás a tak jsem se nakonec rozhodla, že něco pošlu každému, kdo se přihlásil. Nějak jsem si nezdokumentovala postupnou kompletaci, ale to nevadí. Balení mě moc bavilo, myslím, že bych se mohla živit jako skřítek v nějaké dílně na balení dárků. Chtěla jsem si zabalené balíčky aspoň vyfotit s Koblížkem, ale on ne a ne si k tomu sednout. Jen chodil kolem, mrčel, otíral se o mě a když jsem mu řekla, jestli by tady nemohl posedět aspoň na pět vteřin, tak se tvářil strašně nabručeně. No co se dá dělat. Doufám, že balíčky všem udělaly radost a příjemci si na Koblížka v dobrém vzpomenou :-) Samozřejmě bude mít tady ten zrzavý poklad dnes extra péči a také ho pěkně vezmu na ruky, protože on se tak moc rád nosí :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat