Jak asi už víte, pravidelně kočkám objednávám krmivo. Když dělám objednávku, beru toho tolik, aby to pro čtyři kočky vyšlo na měsíc a já tak nemusela chodit pořád do zverimexu a něco dokupovat. Snažím se to objednávat tak, aby mi balík přišel, když mám volno. Ne vždycky se to ale podaří, občas se stane, že se doručení trochu zpozdí.
A to se mi stalo i teď při poslední objednávce. Když mi volal kurýr, že mi veze balíček, tak jsem zrovna byla v práci. Nabídl mi, že mi balíček může dovézt později, jenže když jste v práci do večera, tak je vám to k ničemu. Aspoň jsem se dozvěděla, že se dá nastavit jiný den doručení, ale musí se to udělat den předem, jak přijde informační mejl od přepravní společnosti, že ho má v přepravě. Tak budu příště aspoň chytřejší. Takto byl balík uložený na výdejním místě, což by normálně nebyl problém, jenže balík měl přes dvacet kilo, a zrovna nebylo k dispozici naše auto ani manžel. Na výdejní místo jsem šla s batohem, s tím, že si to tam rozbalím, něco naházím do batohu a zbytek odnesu v krabici.
Došla jsem do prodejny s obuví a nahlásila, že si jdu pro balík. Pán se ptal jestli je to něco většího nebo menšího, tak říkám, že to bude spíše velké. Všechny balíky byly na jednom místě a když jsem viděla tu obří krabici se zelenou páskou, tak jsem řekla, že tady ten obří balík asi bude můj... a opravdu byl můj. Objednávala jsem i jiné věci, než krmivo, a tak mi nedošlo, že to zabere více místa než obvykle. Koukala jsem na tu obří krabici a domluvila jsem se s paní a pánem, co tam byli, že si to můžu rozdělit na dvakrát. To mě docela zachránilo, jinak nevím, jak bych to udělala. Naházela jsem tedy část věci do batohu, něco vzala do ruky, mazala domů a za chvilku to opakovala ještě jednou. Naštěstí jsem to měla domů kousek, takže to ani netrvalo dlouho. Když jsem měla v batohu druhou várku a v krabici už zůstaly jen kartonové škrabací pelíšky a chystala se, že to tak odnesu, tak mi paní nabídla, že tam tu krabici můžu nechat, že ji pak vyhodí. To bylo také super, tak jsem hodila batoh na záda, do ruky vzala ty pelíšky a šla jsem. Budu jim tam muset zanést něco jako poděkování nebo tam aspoň nakoupit.
Rozbalování tedy proběhlo netradičně už v prodejně. Jen jsem si nevyfotila tu obrovskou krabici, v tu chvíli jsem na to ani neměla myšlenky. Jenže doma bylo potřeba všechno zkontrolovat, jestli něco nechybí a roztřídit. To už se samozřejmě dělo za vydatné asistence Ňufáka a Ivana. Tedy nejdříve přilítl Ivan jako splašené torpédo, protože byl zrovna uprostřed hry a spapírovou kuličkou, kterou zase odněkud vylovil.












Žádné komentáře:
Okomentovat