Mrňavej kočičí záškodník

 Opět se mrkneme do naší kočičí domácnosti. Potěší to, je to milé a hlavně zvladatelné i ve velkých vedrech. Tentokrát to bude hlavně o našem nejmenším. Už to není to malinké koťátko, co jsme si v dubnu donesli domů, teď je to pěkně živý kočičí puberťák.

Velkou část dne u nás panuje pohoda, zrovna tak, jak to můžete vidět na této fotce. Vypadá to roztomile, že? Malý Ivan natažený a úplné neviňátko, Koblížek na svém polštářku a Ňufák na škrabadle. Když to vidím, chce se mi také zalehnout. Míma zrovna ležela za televizí, tam má bezva schovku a klid.

Ale stačí, abych šla do koupelny a šedivý výlupek je mi v patách. Nejdříve skočí do vany, prošmejdí to tam a pak šup a už je v umyvadle. Moc dobře ví, že když otočím s kohoutkem, poteče voda. A voda přímo z kohoutku je přece taková dobrota. Toto se u nás děje každý den a dost často to fotím. Jen sem to pak moc nedávám, protože umyvadlo je od Ivana pořád zaťapkané, a to myslím nikdo vidět nepotřebuje. Vodu z kohoutku chce, ale že by si to po sobě také utřel, to už ho nenapadne.

"Mamko, to je taková dobrota, mňam, mňam, mňam."

Velmi oblíbené jsou u nás tekuté pamlsky všeho druhu, nejvíce ale asi od značky Miamor, které jsou v takovýchto baleních. Je to super svačinka, v horku příjemné osvěžení a také je to dobré, když nějaká kočka třeba málo pije. Občas jim to dám a všichni se pak jen oblizují. Nedopatřením se stalo, že jsem nechala jeden prázdný obal na lince a takto se o něj někdo postaral. Kdo to byl, vám asi říkat nemusím...

Můj věrný toaletní asistent. Kouká mi pod ruky, když jím čistím kadiboudy. No a když nasypu do záchodku nové stelivo, to je teprve něco. Možná si tady to šedivé torpédo myslí, že je to pískoviště nebo soukromá pláž. Skáče po tom, jen tak si hrabe a nebo se v tom takto uvelebí. Prostě nové čisté stelivo je zábava.

Ovšem uklízet tady toto už zábava nebyla. Malému expertovi zřejmě nestačilo, že si může hrabat ve čtyřech záchodcích, tak načal ještě další pytel se stelivem. Nejdříve do toho pytle jen tak dloubal, tak jsem ho vykázala jinam a šla si po svém. Pak jsem slyšela zase nějaké zvuky a potom jak někdo hrabe, jenže jsem zrovna vařila, tak jsem tomu nevěnovala pozornost. Až po nějaké době, když jsem pořád slyšela zvuk hrabání, jsem se šla podívat, co se děje. Nestačila jsem koukat a opravdu by mě nenapadlo, že to mrňous dotáhne až do této fáze. V životě mi toto žádná kočka neudělala, až tady ten malý ruský specialista s průkazem původu. Tak spokojeně si v tom hověl a pohraboval, že jsem mu ani nemohla vynadat. Nezbývalo mi než to uklidit. To co ještě zbylo v pytli, jsem nasypala do záchodku a stejně tak jsem postupně na lopatku nametala to, co bylo v regále a na zemi. No co, stejně bych pak tak jako tak dosypávala do záchodků, mrňavej tomu vlastně jen trochu pomohl...

Když se vzbudí, jen čekám, co zase bude provádět. To je totiž pořád něco. Roztrhaná papírová kulička, něco vysypaného nebo shozeného ze stolu, rozbitá miska, okousaná krabice... a tak bych mohla pokračovat. Ten seznam by byl pěkně dlouhý. Tady jsem ho zaměstnala matatabi dřívkem, tak si okusoval to a ne něco jiného. Každopádně pytle se stelivem už teď raději schovávám do skříně. No, tak jsem se zase něčemu přiučila...