Tak už se nám to léto pěkně rozjelo. Venku je takový ten typický letní šrumec, kdy to tam tam prostě žije a spousta lidí tráví čas na vzduchu. Ať už někde u vody, na výletě, nebo si zajdou někam posedět. Baví mě tady to jen tak pozorovat.
Ovšem co už mě baví méně, jsou šichty v práci. Především ty denní jsou někdy fakt výživné. Zvlášť když je takové vedro, tak je člověk rád, že je rád. Pak se může zdát jako výhra, když na někoho vyjde, že je celý den jen na odbavení, ale to má také své mouchy. Přijde mi, že ti lidi jsou čím dál horší... a jsou schopní se vztekle dohadovat kvůli půllitru vody. To je tady nekonečný příběh. Když na mě takto ve tři ráno vyjela stará paní a začala vřískat, že mi tu vodu nedá, tak už mi trochu povolily nervy. Já jsem se jí jen chtěla zeptat, zda tu vodu, kterou i přes upozornění kolegyně nevytáhla z tašky, má na zapití léků. Důrazně jsem ji upozornila, ať se mnou laskavě mluví normálně, když se jí na něco ptám. Hlavou mi proletěla spousta věcí, co bych doopravdy ráda řekla, ale musela jsem se držet.
A tak bych mohla pokračovat do aleluja. Někteří lidé jsou opravdu na facku a absolutně si neváží toho, že můžou vycestovat prakticky kamkoliv, což dříve nebyla samozřejmost. Naštěstí jsou tady pak i takoví, co tento dojem z cestujících dokáží trochu spravit, ještě zavtipkují a hezky se rozloučí. Více takových cestujících a byla by to paráda. Ještě, že každá směna jednou končí, to si pak člověk na konci docela oddychne, když už může jet domů. Odchody z práce, to je asi moje nejoblíbenější činnost tohoto léta...
Ve volnu si pak člověk rád někam zajde a jen tak posadí někde ve městě. Dát si občas trochu oraz je potřeba. Bez odpočinku by se člověk totiž zbláznil. Když je hezky, tak to na některých místech ve městě hučí jako v úle. Při těch procházkách nebo posezení někde venku člověk také sem tam něco vycvakne, takže v dohledné době můžete zase čekat "procházku po Štatlu". Nebudu vás napínat a rovno prozradím, že tady ta fotka je z Dominikánského náměstí.
Tu správnou letní atmosféru člověk nasaje také někde u vody. Tady toto místa už jsem tady měla a pokud někdo hádáte, že je to brněnská přehrada, hádáte správně. I tady je v tomto období živo, ať už na souši nebo na vodě. Tento pohled na vodní hladinu, zeleň a modrou oblohu mi strašně připomíná Finsko.
Kdo má tu největší pohodu, jsou kočky. Jsou to mistři světa v odpočinku. Hlavně teda dospěláci. Maličký musí ještě potrénovat. Ale trochu jim všem závidím, protože si můžou ustlat kdykoliv a kdekoliv je napadne. Navíc nemají problém se spánkem i v tom největším vedru, což já o sobě říct nemůžu. Větrám teď hlavně ráno a večer, přes den vždycky jen na chvíli, protože pouštět si to teplo do bytu nemá moc smysl. Jen teda večer je to vždycky dilema. Při otevřeném okně jde sice dovnitř už příjemný vzduch, ale to se pak zase neustále budím, takže se pořádně nevyspím. No a když to okno otevřené v noci nemám, tak je tu ráno napadnutí. Zdá se, že tato situace nemá řešení. A jak si někteří majitelé koček stěžují, že je jejich mazlíčci budí brzo ráno, tak u nás je to v důsledku tohoto naopak a já budím kočky. Ty ale nevypadají, že by je to nějak výrazně trápilo. Když už vstanu, tak je nakrmím, a ony si pak jdou dát dalšího šlofíka, takže pohoda.
Žádné komentáře:
Okomentovat