Nedávno jsem tu měla článek s mými výtvory. Bylo to po delší době a tak mě napadlo, že bych k mému tvoření mohla říct, tedy napsat, pár slov. Jak to tedy s tím výtvarným tvořením mám?
To, že maluju a kreslím už nějakou dobu, asi už víte. Je to jeden z mých dlouhodobých koníčků a psala jsem o tom už
minulý rok. Tím, že jsem jsem malovala po delší době, tak jednoduše přišla chuť tady o té zálibě napsat pár řádků.
Malování po delší době byla především relaxace. Už nějakou dobu předtím jsem na to myslela a skoro bych až řekla, že mě při pohledu na prázdné plátno svrběly prsty. Prostě už to chtělo ven, ale pořád jaksi na to nebyla ta správná chvíle. Až jednoho dne jsem natřela plátno první vrstvou barvy a pak jsem tak nějak čekala, co se bude dít.
A ono se to fakt dělo. Myslím, že to šlo hlavně proto, že už jsem si fakt potřebovala odpočinout a vypnout a proto to šlo. Já jsem tomu jen dala volný průběh a nechala tu myšlenku, která mi předtím volně vířila v hlavě, vyjít ven na plátno. Takto nějak to většinou je. Pokud si řeknu, tak a teď něco namaluju a pustím se do toho tak trochu na sílu a bez nějakého předchozího nápadu, který by aspoň nějakou chvíli zrál v mé hlavě, tak to nedopadne dobře.
Proto už to nedělám a jednoduše čekám na správnou chvíli a nějaký impuls. Možná by se to mohlo zdát jako výmluva pro lenost, ale tak tomu opravdu není. Mnohem líp se mi tvoří, když k tomu mám nějaký popud, inspiraci a tak nějak cítím, že teď je to potřeba. Když už něco vytvořím tady z této potřeby nebo pocitu, většinou to není jen jeden kousek. Nejvíce mi vyhovuje tvořit podle předlohy. Vyhlédnu si nějaký obrázek nebo video návod a pak už si ho přetvořím podle svého.
Nevím, jak to správně nazvat, ale dostanu se do jakéhosi módu tvořivosti. Myslím, že na toto by se docela dobře hodilo anglické slovíčko "flow", které můžeme přeložit jako tok nebo proud, a v daném kontextu je to termín pro duševní stav, kdy je člověk ponořen do konkrétní činnosti, má ty nápady a prostě tvoří. Asi takto to u mě je. V tomto období, i když zrovna nesedím u plátna nebo u papíru, protože se musím věnovat i jiným praktickým činnostem, to mám pořád v hlavě.
Takže třeba uklízím nebo vařím a u toho se mi hlavě míhají různé nápady a obrazy. Myšlenky na využití jednotlivých výtvarných technik, konkrétní obrazy, které jsem někde viděla. Přemýšlím, jak bych si je zpracovala po svém a zkrátka už vidím, jak nanáším jednotlivé barvy a dotahuju finální kontury. Je to jako kdybych listovala v nějaké knize nápadů. Pak čekám, co z toho ke mně přijde, a co budu mít chuť malovat, co mě nejvíce osloví.
Člověk se tak nějak ocitne více uvnitř, ve svém světě. Zkrátka je to takový zvláštní stav mysli, který se ryze praktickým lidem těžko popisuje. Prostě když to přijde, tak je to tady a musí se toho využít. Když mám tady to svoje "flow", tak se také dívám po konkrétních obrazech jako inspiraci. Když zrovna nemám moc volného času, tak si alespoň pár takových obrázků uložím do počítače a pak, až mám třeba zase volno mezi směnami, tak se k tomu vrátím.
Je to možná i jeden z důvodů, proč nerada o svém tvoření mluvím s druhými. Prostě mi nějak nejde říct "Baví mě kreslit" nebo "Maluju obrazy". Na první dobrou se tím zkrátka neprezentuju, protože se občas setkávám s divnými reakcemi. Nepotřebuju, aby to někdo bral jako atrakci nebo aby to shazoval nebo se tomu smál. Obecně tady to hodnocení cizích zájmových aktivit nemám ráda.
Bohužel tady ten můj mód není trvalý stav. Jak přijde, tak zase odejde. Nikdy dopředu nevím, jak dlouho bude trvat. Takže když už je to tady, je dobré s tím pracovat. Většinou ho vytlačí jiné praktické záležitosti a nebo moje další záliby. Udržet nějaký balanc například mezi čtením nebo malováním není jednoduché, takže buď jedno nebo druhé zkrátka převáží. Když to skončí, tak přichází období pasivity, kdy je moje mysl v tomto směru docela v klidu. Nemám nutkání tvořit a ani nenacházím ten impulz pro to. Jo, občas třeba někde zahlédnu zajímavý obrázek, tak si ho uložím, ale v tu chvíli už se jím nijak více nezabývám. Prostě a jednoduše, na tvoření musím mít chuť a náladu.
Žádné komentáře:
Okomentovat