Jen tak o malování

 Kdo sem chodíte pravidelně, už víte, že ráda maluju. Tato činnost je jedním z mých koníčků, které mě baví. Ne vždy je na to prostor, ale jednou za čas si na to najdu chvíli.

Letos se v mé tvorbě udála taková věc, která se možná nejeví jako nic velkého, ale pro mě má význam. Dostala jsem totiž malířský stojan. Osobně je to pro mě důležitá věc, vlastně to vnímám jako jakýsi milník ve své tvorbě. Už to nebude jen jakési plácání na stole, kde leží x dalších věcí. Po smontování jsem stojan nakonec umístila k oknu ke škrabadlu. Tam na to byl prostor a hlavně tam budu mít dobré světlo. Jen doufám, že nějakého kočičího experta nenapadne si na tom brousit drápky nebo si z toho udělat prolézačku...

Samozřejmě jsem na to hned musela nachystat plátno a vytištěnou předlohu, kterou jsem si vyhlédla ke zpracování. Stojan bylo potřeba vyzkoušet a musím říct, že to má něco do sebe. Podle toho, co bylo napsáno na krabici od stojanu, je největší možný rozměr plátna, které sem můžete umístit, 150 x 150 cm. Představila jsem si na tom takový kolos a hlavně jsem si říkala, jak dlouho bych to musela malovat? Myslím, že tak týden určitě, za předpokladu, že bych měla v práci volno.

Málem jsem měla malovat obraz na plátně o rozměrech aspoň 100 x 120 cm, ale nakonec jsem to odmítla. Tehdy jsem ještě neměla stojan, tak jsem si vůbec nedovedla představit, kam bych to asi dala. A hlavně dotyčný si ode mě ještě nevyzvedl dva obrazy, které po mě chtěl a od minulého roku mi tady trčí, protože zatím nebyl schopný si je vyzvednout. Představa, že bych tady třeba půl roku skladovala takové velké plátno, se mi úplně nelíbila. No a to je jeden z důvodů, proč nemaluju "na kšeft". Lidi jsou totiž nespolehliví.

Pak je také podle mě problém hotové dílo nacenit, zvlášť, když ten druhý není schopný se vymáčknout, kolik by za to dal a je to něco ve stylu "tak si za to něco řekni". To se pak těžko hledá nějaká hranice, na které se oba potkáte. Když už člověk takto něco sám tvoří a pak to prodává, přijde mi, že je kolem toho také spousta papírování a vyřizování... a upřímně, kvůli pár obrazům se mi nechce vyřizovat živnost. A riskovat, aby mě nějaký "snaživec" nahlásil kvůli pár obrázkům, to mi za to opravdu nestojí. Takže zůstávám u toho, že když už někomu něco vytvořím, je to po známosti na přání a za něco pak hotový obraz vyměním. To je bez rizika.

Navíc vzít si od někoho peníze a pak se dohadovat s někým, že to nevypadá, tak jak dotyčný chtěl, na to opravdu nemám kapacitu. Víte, ono to totiž skoro nikdy nedopadne úplně tak, jak člověk chtěl. I když dostanu konkrétní předlohu, je těžké se pro mě toho držet, i když to nedělám záměrně. Většinou se to během malování nějak vyvrbí, zjistím, že sem se mi hodí trochu jiný odstín barvy a jinde mi zase vyhovuje udělat pár čárek nebo teček navíc... no a už to vypadá jinak, to je hned. Navíc mám svůj určitý styl a jakýsi malířský rukopis, takže i když mám nějakou předlohu, potřebuju si to alespoň do jisté míry udělat po svém.

No a jestli si myslíte, že k takovému malování musíte mít něco extra, tak vás můžu ujistit, že to tak nemusí nutně být. Třeba výše zmíněný stojan, to považuju při domácí tvorbě trochu za nadstandard. Pokud chcete malovat, nutně ho nepotřebujete. V podstatě vám stačí plátno, barvy a nějaký ten štětec. Dokonce nepotřebujete ani drahé kurzy. Už na mě několikrát na internetu vyskočil nějaký "zážitkový kurz", který spočíval v tom, že jste si pod vedením instruktora mohli namalovat vámi zvolený obraz a k tomu mít občerstvení a popíjet víno. Myšlenka je to dobrá, nebo dát to třeba někomu jako dárek, ale upřímně... toto si můžu udělat i doma, v klidu a pohodlí a nebude mě to stát majlant.

Jednu dobu jsem přemýšlela nad tím, že bych zašla na malování do ateliéru. Kousek ode mě byl takový ateliér, kde jste se mohli objednat a přijít malovat. K dispozici tu byly různé plátna, barvy a další nezbytnosti. Mohli jste sem přijít si zamalovat sami, nebo se účastnit přímo nějakého workshopu. Celý ten koncept byl svým způsobem zajímavý, ale pak jsem si uvědomila, že já toto nepotřebuju. Jako ano, určitě by to mělo výhodu v tom, že bych si s tím doma neudělala nepořádek... což se zkrátka při malování může stát, že někdy barva skončí i jinde, než na plátně...ale došla jsem k závěru, že toto ne. Nakonec proč bych platila někde za malování, když na to vše potřebné mám doma? Jasně, člověk se sice může třeba naučit nějakou techniku, ale právě na toto mi vyhovují videa na youtube.

Ráda zkouším různé motivy a styly a stejně tak si ráda na ty věci přijdu sama. Malování je pro mě někdy dost o různých experimentech, takže prostě zkouším, jak co jde a co mi vyhovuje. Co se týče malby na plátno, tak jsem na žádném kurzu nikdy nebyla, a myslím, že v nejbližší době se to nezmění. Jediné, co jsem takto absolvovala, byl kurz akvarelu. Teď momentálně se akvarelu příliš nevěnuju, táhne mě spíše to plátno a akrylové barvy, ale můžu říct, že to pro mě bylo užitečné. Pomohlo mi to s akvarelem vůbec začít a také mě to přivedlo ke kvalitnějšímu výtvarnému materiálu, za což jsem ráda, že už nemám obavu si koupit a vyzkoušet i něco lepšího.

Po absolvování dvou komorních kurzů naživo jsem si pak ve výtvarných potřebách zakoupila akvarelové barvy, které mě stály asi 900 korun. No, je to dost, ale tohoto nákupu určitě nelituju, protože ty barvy jsou prostě skvělé a tehdy mě opravdu nadchly. Ale k tomuto jsem se prostě musela dopracovat. Když jsem před x lety začínala s akrylem, nic moc jsem o tom nevěděla a koupila jsem si levnou sadu barev v Lidlu. A víte co? Tenkrát mi to na mé pokusy úplně stačilo. Až postupem času jsem k tomu začala přikupovat další barvy i jednotlivě podle potřeby a také se rozrostla sbírka štětců. Prostě kde je vůle, je i cesta. Dokonce si myslím, že na malování ani není potřeba nějaký extrémní talent, hlavně to musí člověka bavit.