Květnové čtení s Mímou

 Nastal čas na další čtenářský přehled. No a jak už tomu bývá zvykem, měla jsem u toho i čtyřnohou asistenci. U dokumentace květnového čtení byla opět Míma, moje knihovnická kočka.

Nakonec jsem v květnu přečetla celkem čtyři knížky. To je pěkné a je to o jeden kousek víc, než předchozí měsíc. Do toho jsem ještě tvořila obrázek a začala jsem skládat puzzle, takže jsem spokojená, že to nebyla nula. Tady se k tomu Míma usadila s výrazem, kterým úplně říkala "tak já tu teda chvilku posedím, ale pak už mě s tím neotravuj". Tady ten knižní přehled jsem totiž fotila ještě večer předtím, ale pod tím umělým osvětlením se mi to nějak nelíbilo. I když takto, když bylo venku zataženo, to nebylo kdoví co...

Nejdříve jsem sáhla po knížce Zahrada od Petry Dvořákové. Je to můj první kousek od této autorky a musím říct, že jsem byla spokojená. Je to o muži, který odejde z církve a snaží se začít žít obyčejný světský život. Nastěhuje se domu po prarodičích a začne se starat o zanedbanou zahradu, která kdysi bývala krásná a opečovávaná. Tato činnost mu docela pomáhá, jenže pak má sám u sebe podezření na takový docela nepříjemný osobní problém a vše se mu začne hroutit. Nakonec to nějak dopadne, ale vůbec by mi nevadilo, kdyby příběh měl o pár desítek stran navíc a klidně bych i ten konec rozvinula. Tuto autorku mi doporučoval pán z jednoho malého knihkupectví a rozhodně to nebyla špatná volba.

Jako další přišla na řadu Přesazená od Alice Vincentové. Podle popisu jsem myslela, že by mě to mohlo bavit a také se mi líbila obálka... ale tady jsem fakt šlápla vedle. Jak jsem si u předchozí knížky říkala, že bych snesla ještě několik stran navíc, tak tady jsem si přála, ať už to skončí. Bylo to 350 stran nudy a utrpení. Celou dobu se tam autorka plácala v pocitech po rozchodu, ve svém životě a bylo to takové neurčité. Pořádně to nemělo děj a snad více než polovinu knihy tvořily pasáže o botanice a její historii. Je fajn, když někdo pěstuje nějaké rostliny, ale to je asi tak všechno. Na knize byla nejlepší opravdu ta obálka. Pro mě to byla opravdu strašná knížka, tu ani nebudu dávat do aukce pro kočičí útulek, ale šoupnu ji do nějaké knihobudky.

Po tady té hrůze jsem si potřebovala spravit čtecí náladu, takže jsem sáhla po něčem na oddech - Vyhořelá od P.C. Castové. Je to sedmý díl ze série Škola noci, což je takový internát pro upíry. Zkrátka fantasy záležitost mého čtenářského mládí. Dnes by nad tím všichni ti samozvaní odborníci, kteří důležitě chrlí jednu recenzi za druhou, ohrnuli nos, ale já jsem přesně toto potřebovala na spravení. Upíři a magické schopnosti, to je pro mě v takové chvíli na oddech ideální.

V květnu bylo výročí 80 let od konce války a tak jsem si řekla, že si přečtu něco tématického. Vybrala jsem si Deník 1938 - 1945 od Helgy Weissové. Ta byla spolu se svými rodiči odvezena do Terezína a pak putovala ještě do další táborů. Ve svém deníku popisuje dobu ještě před válkou a zpětně pak popisuje pobyt v jednotlivých táborech. Její popis té doby, kdy jako náctiletá zažívala takové hrůzy, je navíc doplněn o její autentické kresby. Na konci knihy jsou také otisknuté dobové fotografie a stránky z deníku. Pokud vás toto téma zajímá, můžu jen doporučit. Pro mě to má větší váhu než všechny ty senzační smyšlené příběhy z té doby, které jsou psány za cílem ohromit a na pultech knihkupectví je jich nepřeberné množství.

No a takto jsem Mímulku fotila večer...

V květnu mi přibyly tři knížky, ale jednu z nich jsem si koupila sama, a to knížku "Vražedkyně - ženy s krví na rukou". Objevila jsem ji v antikvariátu za výlohou a o několik dnů později jsem si ji šla koupit. "Strom čarodějnic" jsem si v knihkupectví sice vybrala já, ale dostala jsem ji jako dárek k narozeninám. Řeknu vám, že vybrat jednu knížku nebylo jednoduché, favoritů jsem měla asi deset. No a "Poslední rivalka Coco Chanel" je knížka, kterou jsem vyhrála u jedné z vás na blogu. Tímto tedy děkuji :-) Více se o tom zmíním v jiném chystaném knižním článku. Je to moje druhá vyhraná kniha v životě.

Když jsem večer fotila knížky, které mi přibyly, Mímulka už se u toho vrtěla. Pořád knížky očichávala a zkoušela pod ně strkat hlavu.

Nakonec to dopadlo takto...

A druhý ten to vypadalo dost podobně. Chtěla podrbat a pak se u toho začala převracet a přetáčet z jedné strany na druhou.

O chvíli později jsem ji zachytila takto usazenou mezi všemi knihami. O dalších pár minut později už byla madam stočená do klubíčka a měla půlnoc. Tady vidíte, že kočky a knihy jdou opravdu dohromady.