Lidé jsou různí

Lidé jsou různí a nad některými se občas nestačím divit. Původně měl tento článek být trochu o něčem jiném, ale když jsem si ho po sobě celý přečetla, tak to na mě nepůsobilo dobře... takže jsem ho skoro celý vymazala.

Zbytečně si to tady nechci zaplácávat negativně laděnými věcmi... ono je toho dost všude kolem. Tak jen stručně k původní myšlence článku. A ta byla taková, že když jste spokojení, neřešíte to, co se vás přímo netýká a děláte si věci po svém, tak to spousta lidí zkrátka nesnese.

Myslím, že je na každém, aby se zařídil, jak potřebuje. A jestli někdo potřebuje, aby všichni kolem něj fungovali, jak on by si představoval... tak je mi takového člověka vlastně líto. Takový postoj mi přijde trochu smutný. To že je někdo nespokojený, opravdu není váš problém a rozhodně to není vaše vina, i když se vás kolikrát takoví lidi budou snažit přesvědčit o opaku.

Když něco dělám, tak to dělám proto, že chci, a ne proto, že za to od druhého člověka čekám. Jsem mnohem spokojenější, když vím, že se můžu zařídit podle svého a ne podle nátlaku jiných lidí. Za to přemáhání a následnou nepohodu to opravdu nestojí. Někdy je potřeba určité věci prostě vyfiltrovat, i když to není za začátku úplně jednoduché, ale časem to přinese své ovoce. Některé lidi prostě žere, že jste spokojení a myslí si, že byste aspoň nějaké problémy řešit měli... a snaží se vás přesvědčit, že jejich problémy jsou i vaše, ale tak to není.

Někdy se až divím, jací lidé dokáží být závistiví, nepřejícní, zlí, panovační a nespokojení. Zrovna nedávno se mi stala taková příhoda, na kterou jsem si vzpomněla, když jsem projížděla archiv a hledala nějakou pohodovou fotku na zpestření článku a zahlídla jsem tady tu krabici zákusků. Ty jsem tehdy brala do práce a chtěla jsem, aby na každého ze směny vyšly aspoň dva kousky, tak jsem jich vzala trochu víc. Rovnou jsem paní za pultem nahlásila, že toho budu chtít trošku víc. Za mě si stoupl jeden pár a pak se tam začal kolem motat starší pán, který tam pořád něco hudroval.

Paní jsem řekla, že budu chtít tady tyto čtyři druhy a to už jsem slyšela, jak pán hučí, na co to jako potřebuju a že to tam vykoupím celé. Na to mu paní, co stála za mnou, řekla, že si toho můžu vzít kolik chci, že na to tady ty zákusky přece jsou. No a víte v čem byl problém? Pán přišel třetí v pořadí a chtěl jenom jeden zákusek na talířek, tak měl pocit, že by měl být obsloužen přednostně. Viděla jsem, že paní za pultem už jeho chování docela obtěžuje, tak jsem jí pěkně nahlas řekla, ať tedy obslouží toho pána, když tak moc spěchá... no a bylo ticho. Přitom by úplně stačilo, kdyby se v klidu zeptal, jestli toho budu mít ještě hodně... to bych ho samozřejmě pustila před sebe. Takto zpětně mi celá ta situace přijde až komická :-) 

Naladili vás předchozí dvě fotky dobře? Tak já vám tady ještě něco přidám. Vybrala jsem pro vás nabručeného Koblížka, protože mně u takových fotek vždycky cukají koutky. Tady zrzavý pán se na mně usadil, a když jsem se pohnula, zatvářil se pokaždé takto. No, kočky prostě mají jasno v tom, co chtějí. Pro mě to jsou zajímavá stvoření a myslím, že právě pro typ lidí, uvedený výše v článku, kteří potřebují organizovat všechny kolem sebe, nejsou vhodná. Kočky si zkrátka dělají, co chtějí a možná to je jeden z důvodů, proč jsou tak spokojené :-)