Malé knižní okénko

 Dneska si dáme takové malé knižní okénko. Nebude to o přečtených knížkách, ty budou jako obvykle až v pravidelném měsíčním přehledu s mou kočičí asistentkou. Bude to spíše takové povídání o čtení a možná i inspirace po nějaké knížce sáhnout.

V poslední době a tím myslím především letní sezónu mi čtení moc nešlo. Pořád mám tedy doma více než slušnou zásobu knih ke čtení a stále platí, že bych si s tím mohla otevřít soukromou knihovnu. I přesto ale občas pošilhávám po dalších knížkách. Nakouknu na stránky knihkupectví, projíždím nabídku a dívám se, co bych si tak přečetla. Občas mě nějaká knížka zaujme a když zrovna nemám po ruce papírek a propisku, tak si to jednoduše vyfotím mobilem.

Mám tu ukázku toho, co mě zaujalo... a kdo ví, třeba to zaujme i někoho z vás. Uvedené knížky jsem si ještě nekoupila a nečetla je, ale kdo ví, třeba jednou. Vybírám si podle pocitu a popisu děje, někdy se s výběrem trefím, někdy ne...

Mizející knihkupectví pod sakurou pochází z pera japonského autora Takuya Asakura. Toto knihkupectví se objevuje pouze během sezóny kvetoucích sakur a je jakýmsi útočištěm pro milovníky knih. Na příchozí tu čeká majitelka knihkupectví i se svou kočkou. Kniha obsahuje čtyři povídky a každá z nich má svého hrdinu, který zavítá do tohoto neobyčejného knihkupectví, aby tady našel porozumění, přijetí a také naději. Podle mě to bude taková ta klasická japonská oddechovka, která spoustě lidí nemusí sednout právě kvůli poklidnému tempu a absenci nervy drásajícího napětí.

Vlčí pouto od Sable Sorensen (pseudonym autorské dvojice) jsem rozklikla náhodou a už ani nevím, co mě k tomu vedlo. Možná závan nostalgie a vzpomínka na čtenářské mládí. Věci podobné tomuto bych četla spíše tak před deseti lety, než teď, ale možná by to zase bylo dobré na odpočinek a navíc, jeden nikdy neví. Hlavní hrdinka se rozhodne, že se přidá ke královský válečníkům, kteří jezdí na obrovských vlcích... ale jen proto, aby mohla zachránit svou sestru.  Tato knížka byla zařazená v sekci "romantasy", což je fantasy, kde podstatnou roli hraje nějaká ta milostná linka a s tím spojené emoce a mezilidské vztahy. Přijde mi, že se s tím teď roztrhl pytel, ale zase na druhou stranu, ať si každý vybere, co chce.

Než roztaje sníh od Eleanor Corvin. Tak tady jsem na první dobrou tušila nějakou romanťárnu. Když jsem si rozklikla obsah, jen jsem si to potvrdila. Ale když vidím tu obálku, která se mi docela líbí, tak si říkám, jednou za čas proč ne. Hlavní hrdinka si šetří na vlastní cukrárnu, potýká se se svými osobními problémy a také si najde brigádu v kavárně. Je jasné, že s majitelem kavárny to nebude jen tak. Líbí se mi téma brigády v kavárně, ale otázkou je, kolik tady bude té romantické linky. Myslím, že tady jí bude hodně, ale osobně bych byla radši, kdyby jí bylo spíše méně. Ale jako oddechovka k šálku horkého čaje, proč ne.

Podivuhodná večerka od korejského autora jménem Kim Hojo. Příběh o nečekaných setkáních na zdánlivě obyčejném místě. Podstatnou roli tu hraje Tokko, který se stává nočním brigádníkem v této malé večerce. Na obálce stojí "korejský feel-good bestseller o samoobsluze pro každou unavenou duši" a myslím si, že to je docela trefný popis knihy. Ještě bych se zastavila u termínu "feel-good". Takto se označují knížky, které mají u čtenáře vyvolat dobrý pocit, pohodu, klid a celkově můžou zahřát na duši a potěšit. Je to spíše oddechové a optimisticky laděné čtení, většinou s dobrým koncem. Prostě v této sekci žádné mordy a brutality nehledejte, je to spíše takové zabalení se do deky, když do okna buší déšť.

Žena v našem domě (autor Andrew Hart) byla zařazena v sekci thrillery. Anna se chce vrátit do práce a tak padne rozhodnutí najmout si chůvu... která s nimi bude bydlet. Jenže brzy začne mít podezření a tak pátrá v minulosti této zdánlivě dokonalé chůvy, která ale zřejmě nebude takovou, jak by se na první pohled mohlo zdát. U tohoto si myslím, že by to mohlo být pro mě. Dovedete si představit takto někoho nastěhovat domů? Já ne... jsem nervózní už jen z představy, že by k nám přišla třeba paní na úklid.

Meluzína od Jarmily Stráníkové, to bude takové strašidelnější čtení. Jak je někde starý nebo opuštěný dům, to je pro mě. Kde je takový dům, tam se zákonitě musí vyskytnout nějaký problém. Když se hlavní hrdinka rozhodne renovovat starou vilu, je jasné, že to nebude jen tak. Dům opředený historkama přitáhne partu nenechavců a do pohybu se dají podivné události. Od autorky už jsem četla jinou knihu, tak bych se nebála sáhnout i po této.

Poslední útočiště od Ivany Ondriové by také nemusela být špatná volba. Hlavní hrdinka se uchýlí na farmu, které se nachází na docela klidném odlehlém místě. Nejprve se to tady zdá jako idylka. Ale čím déle tady Lena je, tím více má pochybností o tom, že je tady všechno v pořádku. Trošku klasický motiv, ale to mi vůbec nevadí, aspoň pak člověk může čekat na to, kdy se to všechno pokazí.

Tak co, zaujal vás některý z uvedených knižních titulů? Také někdy jen tak projíždíte stránky knihkupectví, aniž byste něco konkrétního potřebovali? Já se tím občas bavím a dovedu tak strávit spoustu času... stejně jako ježděním kurzoru po mapě. Nabídka je opravdu velká a co znám z vyprávění o dřívějších dobách, tak to tak nebývalo.

A co se děje v mé knihovně? Pár knížek jsem vypustila do světa. Darovala jsem je do aukce pro útulek, tak třeba ještě někomu udělají radost a kápne z toho nějaká koruna pro kočky. Některé z nich jsem ani nečetla a ležely mi tady tak dlouho, že už jsem na ně ani neměla chuť, zvlášť, když tady mám dost knížek, na které se těším. Jiné jsem zase četla a už je znovu číst nepotřebuju a nebo jsem je nedočetla. A než aby tady zabíraly místo, poslala jsem je na další cestu. To je prostě koloběh knih.

Tak jsem si při té příležitosti také trochu porovnala knihovnu, protože jak knížky různě vytahuju a dávám zase zpátky, nejsou zarovnané a po nějaké době to začne vypadat lehce chaoticky. Pak také tam odložím do knihovny časopis, tam nějaké sudoku... a pak už je to neuspořádané. Navíc potom ten pohled na srovnanou knihovnu potěší. Samozřejmě jsem u toho měla asistenta. Bylo zrovna po poledni a dospěláci si dávali šlofíka, jen tady ten "šedej mrňavej" se musel přijít podívat, co ta panička dělá. Kontrola musí být, to je určitě všem jasné.

Knihovnu jsem si také trochu vyzdobila. Podzimní dekorace já prostě můžu. Vytáhla jsem girlandu, nějaké ty dýně... a něco jsem přikoupila. Třeba malou svítící dýni, domeček a dva keramické hříbky. Do oka mi padly také čajové svíčky na baterky a ty jsem také využila do knihovny. Dát si tam totiž svícínek s normální svíčkou, to je akorát tak na průšvih a knihovna plná knížek by blafla jako nic... a to nikdo určitě nechce.

Dokonce jsem zjistila, že jsou dekorace přímo do knihovny. To je tedy pro mě docela novinka. Zběžně jsem projela nabídku tohoto zboží a určitě bych si vybrala. Jedná se o různé zarážky mezi knihy, postavičky, osvětlení nebo takové skládačky, které mají podobu právě třeba knižního koutku a pasují tak akorát na místa, kde ještě nemáte poličku zcela zaplněnou a nebo naopak tím můžete rozdělit poličku, v které se vám potkávají dva odlišné žánry. Ty skládačky mě docela zaujaly, možná si nějakou pořídím. Co bych chtěla ještě doplnit, jsou nějaké světýlka. Ona ta knihovna hned vypadá trochu útulněji, když ji trošku člověk dozdobí. I samotné knížky samozřejmě nadělají parádu, ale takto je to o něco lepší...