Návrat na pevnost Suomenlinna

 Návrat na pevnost Suomenlinna, to zní trochu jako název nějaké knihy, nemyslíte? Aspoň mě to tak napadlo, když jsem to naťukala do kolonky "název". O knížku se však nejedná, to ale nemění nic na tom, že jsem se moc těšila, až budu moct tento článek napsat. Tak co, už tušíte, odkud vítr vane?

Tak jo, už vás nebudu napínat a prozradím, že jsme opět zavítali do Finska. Tady už jsme byli a také jsem o tom psala tady na blogu. Na pevnost Suomenlinna jsem vás vzala v prosinci 2024, no a teď se tam podíváme zase. Když jsem s nadšením plánovala, kam se v pulzujícím srdci Finska podíváme, věděla jsem, že nechci jít úplně na ty stejná místa, co předtím, ale že chci přidat něco navíc. Ovšem navštívit znovu právě Suomenlinnu, to jsme prostě museli.

Jen připomenu, že tato námořní pevnost je na seznamu památek UNESCO. Rozkládá se na několika ostrůvcích na dohled od Helsinek a přijde mi prostě zajímavé, že tu normálně bydlí lidé. I tentokrát jsem si říkala, jaké to asi je, bydlet na takovém místě. Dostali jsme se sem lodí, která vyplouvala od Kauppatori (Tržní náměstí). Tady jsme si zakoupili lístek normálně na městskou dopravu. Protože jsme měli ještě nějaké další plány, tak jsme si rovnou koupili celodenní lístek. Z mapky u automatu jsem věděla, že nám bude stačit zóna A a B. Jeden lístek vyšel na nějakých 10 euro. V přepočtu na naše se to možná může zdát dost, ale rozhodně to není částka, která by člověka zruinovala. Takto jsme věděli, že si pak celý den můžeme jezdit, kam chceme. Finský záliv zamrzá, a aby tady mohl fungovat běžný provoz, cestu lodím tu proráží ledoborec. Škoda, že jsme zrovna žádný neviděli v akci.

Asi patnácti minutová cesta utekla jako nic a během ní jsme pozorovali, jak naše loď bez problémů proplouvá tou ledovou tříští. Samozřejmě jsme na lodi museli být na palubě venku, abychom všechno pěkně viděli. To se ale neukázalo jako nejlepší nápad, protože jak loď plula, tak bylo docela zima. To jsem ale tušila, a tak jsem si ještě předtím koupila šálu v jednom obchůdku se suvenýry. Jedna loď nám totiž frnkla před nosem a tak jsme si čekání na další spoj zkrátili malou pochůzkou a také právě návštěvou obchůdku.

Na lodi bylo docela dost lidí a když se všichni vyhrnuli ven, zamířili jsme opačným směrem, než většina skupiny. Byl tady klid a sluníčko hned udělalo tuto naši vycházku příjemnější.

Už jsme tady byli, a tak jsme si mapku nebrali. Šli jsme, kam nás cesty pustily a také tak, abychom se v určitý čas mohli nalodit a přesunout zase zpět do Helsinek, kde nás čekal ještě další program.

Jinak se tu dá ale strávit opravdu spoustu času, klidně i půl dne. A to zejména v létě, kdy by mě to na některých místech lákalo udělat si piknik a také kdy je tady toho otevřeno více než v zimě.

Skoro bych si vsadila na to, že toto není naše poslední návštěva této země, tak si myslím, že návštěva tohoto místa by mohla být pěknou tradicí.

"Autoservis" pro lodě.

Tady už jsme se posunuli zase o kousek dál...

Docela jsme si užívali ten výhled, ale až dolů k vodě jsme nešli. Vyhodnotila jsem, že by to nemuselo být úplně bezpečné. Člověk tu může uklouznout jako nic a skutálet se do ledové vody, to bych opravdu nechtěla.

Najdeme tady i kostel, postavený v roce 1854 a původně byl pravoslavný. Později (1918) byl však přestavěn. Je to tady výrazný orientační bod. Také jsem se dočetla, že tento kostel slouží jako maják, což je opravdu zajímavé spojení.

Na Suomenlinně toho najdeme opravdu hodně. Spoustu malebných staveb, obchod, návštěvnické centrum se suvenýry, možnosti občerstvení, také je tady školka, knihovna a dokonce i heliport, tedy místo, kde může přistát vrtulník. Také jsem objevila, že tu funguje i nějaký hostel, takže se tu člověk může i ubytovat. Myslím, že by to mohlo být i docela příjemné místo k bydlení. U některých objektů se nachází cedulky s informací o tom, že se jedná o soukromé bydlení a žádají o respektování soukromí. Přišlo mi, že to tady lidé respektují. Nejsem si jistá, jestli by to tak fungovalo i u nás.

Café Vanille. V tomto malebném domečku je kavárna i s drobným občerstvením. Právě toto byla plánovaná zastávka, kde si něco dáme, jenže ouha, měli zavřeno. Dost možná nemají v zimním období otevřeno každý den, což mi nějak uniklo. Nebo možná měli zavřeno jen ten den, kdo ví.

Tak třeba někdy jindy se nám poštěstí. Našli jsme ale jiné místo, kde bychom si mohli dát menší svačinu a o tom vám napíšu zase příště.

Tady už připlula naše loď, tak jsem ji vyfotila, i s ptáčkem na ceduli. Když se vyprázdnila, mohli jsme nastoupit... a zase jsme byli na palubě venku, jak jinak.

Návrat na pevnost Suomenlinna byl příjemný. Kdyby se tak přeci jen jmenovala knížka, o čem by podle vás mohla být? Byl by to historický román nebo něco ze současnosti, o všedním životě na tomto místě, nebo o tam jak se sem někdo znovu nastěhuje? My se sem v dohledné době zase vrátíme, a to v článku, kde budou především další fotky z tohoto místa, které už se mi nějak nevešly do tohoto článku. Je vám asi jasné, že teď bude následovat řada článků právě z hlavního finského města. Věřím, že to pro vás bude příjemné zpestření. Tak ještě poslední fotka, kdy vyplouváme na cestu zpátky. Musím říct, že návštěva Helsinek mě rozproudila a tady na blogu z toho budu žít ještě tak měsíc. Bylo by asi logičtější, psát o tom popořadě, jak jsme sem docestovali, jak jsme se ubytovali, kam jsme se vydali nejdříve... jenže já jsem jako první musela napsat právě o tomto místě, protože sem jsem se těšila. Snad vám tady to mé přeskakování nebude moc vadit a na viděnou u dalšího článku.