Jak vybíráme a hodnotíme knihy

 Než po nějaké knize sáhnete, díváte se, jaké má hodnocení? Já ano, ale dělám to spíše ze zvědavosti. Někdy mě to hodnocení zklame, jindy mi zase přijde přehnaně pozitivní... a nejlepší stejně je, když si člověk udělá vlastní obrázek. Co se líbí jednomu, nemusí se líbit druhému a pak je tady také dost věcí, které nás můžou při čtení a následném hodnocení knížky ovlivnit.

U čtení knížky a pak jejím následném hodnocení záleží na spoustě věcí. Tak kde jen začít?

Podle mě dost záleží na tom, jestli člověk sáhne po něčem, co čte obvykle, nebo jde úplně mimo svůj záběr. U mě je to tak, že pokud čtu něco, co čtu běžně, je větší šance, že budu spokojená, protože je to prostě můj šálek kávy. Občas sáhnu po něčem ze zvědavosti, nebo s tím, že chci vybočit ze své obvyklé linky, ale ne vždy je to šťastná volba.

Občas čtu knihy i znovu. Znovu čtené knihy jsou pro mě jistota. Ponořím se tak do jiného, ale zároveň už známého světa. Číst už jednou čtené knihy není ztráta času, je to jako návrat na známé místo. Jsou dny, kdy se to zkrátka hodí. V takovém případě člověk ví, co ho čeká a může si ten příběh znovu užít. Znovučtení je odpočinek.

Při výběru nebo hodnocení knih můžou pomoct také recenze... a nebo člověka naprosto zmást. Jak jsem psala na začátku, dívám se na to spíše ze zvědavosti. Často se mi stane, že jsem s knihou  spokojená, pak se podívám na hodnocení a nestačím se divit, jak je nízké. Naopak když se mi něco silně nelíbí, jdu se podívat na internet a tam vidím vysoké hodnocení, tak to jen kroutím hlavou. Jak se říká, sto lidí, sto chutí. Navíc v poslední době jsem zaznamenala takový nešvar a to falešné hodnocení. Lidé, kteří knížku ani nečetli, dávají schválně hodnocení odpad a to jen proto, aby uškodili autorovi, kterého nemají rádi. Možná si u toho ťukáte na čelo, ale takové věci se dějí... a mně osobně to připadá tak na úrovni mateřské školky...

Co podle mě také hodnocení a výběr knih ovlivňuje, je aktuální nálada a rozpoložení. Ono se knížka i jinak čte, když máte pohodičku na dovolené oproti tomu, když na čtení nemáte klid, pořád vás někdo/něco ruší, nebo jste podráždění, unavení, něco řešíte... Těch faktorů je hodně a možná si to ani neuvědomujeme.

Osobně na čtení preferuju klid. Také mám ráda, když můžu číst aspoň nějakou dobu v kuse. Ale když mě pořád něco ruší, případně musím od knížky odbíhat, tak to není ono. Pak mám třeba i problém se do knížky začíst, což také ve výsledku může ovlivnit mé finální dojmy z celé knížky. To třeba na dovolené slupnu knížku jako nic a nemám potřebu hledat chyby. Prostě jen relaxuju, čtu a nic neřeším, maximálně to, v kolik hodin půjdeme jíst, a co si vyberu. Zkrátka jinak se čte, když u toho posloucháte šumění moře než když vám někdo huláká pod oknem a troubí auta.

Pokud třeba zrovna řeší člověk nějaké problémy, může to požitek ze čtení a samotný výběr knih ovlivnit. U mě je to v takových případek tak, že v tu dobu preferuju spíše nenáročnější věci a nebo i to, co už jsem četla. Do komplikovanějších věcí mám v tu dobu problém se začít a pak si to čtení třeba ani neužiju. To knížku někdy i odložím a nějakou dobu nečtu.

U samotného výběru knížek a čtení může člověka ovlivnit i aktuální vytíženost v práci, aspoň u mě to tak bývá. Není výjimkou, že přes léto, kdy je v práci největší frmol, je u mě počet přečtených kousků nejnižší za celý rok. Mám i více směn a celkově jsou dny v práci náročnější. A když třeba zrovna chytnu celý den na odbavení, tak pak dojdu domů a jsem ráda, že můžu jen tak v klidu existovat. Například minulý rok v červenci jsem přečetla jen jednu knížku... a to asi jen díky naší dovolené ve Finsku, po které jsem měla chuť přečíst si něco finského.

I letos očekávám v letní sezóně méně přečtených knížek. Ale jak říkávám, čtení není závod a vím, že jiné měsíce na to budou zase příznivější. Obecně se považuju za méně náročného čtenáře a nemám potřebu za každou cenu hledat v knize chyby a všechno pitvat. Já si knížku přečtu a zhodnotím, jestli to byl můj šálek kávy a jak moc mě kniha bavila nebo nebavila, případně jestli bych si ji někdy v budoucnu přečetla znovu, nebo jestli ji s klidným svědomím pustím do světa. Vypíchnu to, co mi připadalo hodně špatné, nebo naopak co se mi dost líbilo, ale jinak se v tom příliš nepatlám. Někteří lidé, co přímo recenzují, řeší opravdu každý slovní obrat a každý krok postav, ale toto pro mě není.

Svůj výběr knih se snažím dělat tak, aby pro mě čtení byla zábava... a také se snažím udělat si na to správné podmínky. Záměrně některé žánry nečtu a míjím je velkým obloukem, protože prostě vím, že to není pro mě. Určitě není nutné přečíst vše jen proto, že je to aktuální novinka a hit na trhu. Raději sáhnu po tom, o čem vím, že je pro mě. Na zpestření článku jsem přidala fotky, jak jinak než s knihovnickou kočičí asistentkou. Jedná se o knížky, které už jsem četla a jak vidíte, ve své knihovně mám různé věci. Ještě musím pochválit Mímu, protože spolupracovala naprosto ukázkově.

Závěrem bych jen řekla, že lidé jsou různí, čtou různé knihy a na ty pak mají různé názory a tak je to podle mě v pořádku. Čtete jen historické romány? V pořádku. Máte radši naučnou literaturu a nebo berete v potaz knížky jen od některých autorů? V pořádku. Nečtete knihy s určitými tématy, protože vás to prostě nezajímá? To je také v pořádku. Chcete psát jen o knížkách, které se vám líbily, a o těch co ne, tak o těch radši nepíšete? To je také v pořádku. Každý si může vybrat ke čtení, co uzná za vhodné a docela mě fascinuje, že jsou lidé, kteří jsou schopní se rozčilovat kvůli tomu, co čtou druzí... i když je jim potom úplný prd. Doufám, že jste si březen užili stejně jako tady Míma a přejeme vám, abyste při výběru knih měli šťastnou ruku.