Opět na kávu do Regatty

 Dnes se podíváme na místo, kde už jsme v Helsinkách byli a kam jsem tehdy vzala i vás. Jak napovídá název článku, opět si zajdeme do Regatty, známého červeného domku s pohádkovým nádechem. Je to docela vyhlášené místo. 

Možná si někteří z vás vzpomenete na sérii článků z prosincové návštěvy Helsinek v roce 2024. To jsem se tehdy po delší pauze vrátila k blogování a pár dnů na to jsme měli výlet do hlavního finského města. V jednom z článků jsem tehdy psala právě o návštěvě Regatty. S potěšením můžu zkonstatovat, že tady bylo vše při starém.

Opětovná návštěva tohoto místa, to bylo takové malé "déja vu", prosycené zimou a příjemnou atmosférou. Toto místo má prostě něco do sebe.

Sice v názvu článku píšu o kávě, ale tu jsme si nakonec nedali. Místo toho jsme si dali čaj a jak jsem viděla venku rozdělaný oheň, napadlo mě, že bysme si na něm mohli něco opéct. Ona se tu totiž dá koupit klobáska, kterou si pak sami opečete.

Než nám vydali, co jsme si objednali, tak jsem se tady rozhlížela. Interiér byl plných různých věciček, starých fotografií a je až podivuhodné, kolik se do tohoto prostoru vejde lidí. Zvlášť, když tu není místa nazbyt a celkově to tu působí trochu jako pro trpaslíky. Bylo tu dost plno a tak mi bylo hloupé uvnitř nějak víc fotit.

Vše jsme dostali nachystané takto na tácku a s tím jsme šli ven.

Tady ty opékače byly k dispozici volně venku, stejně jako kečup a hořčice. Jak poznamenal manžel, u nás by si to už někdo určitě odnesl. Tak jsme tedy zasedli k ohni a opékali. Spíš než klobásky, na které jsme zvyklí tady u nás, to byly spíše takové párky. Popravdě si ani nejsem jistá, jestli tady vůbec mají vyloženě klobásy, které my známe, to budu muset zjistit.

Bylo pár stupňů nad nulou, ale my jsme přesto seděli venku. Teď mi to přijde až úsměvné, protože je docela nemyslitelné, abych takto venku seděla někde u nás. Popravdě, mě by to tady ani nenapadlo. Ale tam se to tak nějak samo nabízelo a ani mi to nepřišlo zvláštní. Také jsme nebyli jediní. Opečený párek a horký čaj, to byla svačinka akorát.

Když jsme měli dojezeno a dopito, tak sluníčko zalezlo a hned to venku bylo méně příjemné. V tu dobu už jsme se ale stejně balili k odchodu, tak nám to zase tolik nevadilo. Namířeno jsme měli k nejbližší tramvajové zastávce. Po cestě jsme minuli i autobusovou zastávku, jenže to bychom museli na naší trase přestupovat a pořádně jsem si nebyla jistá kde, a tak jsme si raději kousek popošli. Měla jsem nastudované místní "šaliny", ale autobusově spoje už tolik ne. Stejně bychom dříve nebo později museli na tramvaj, pokud bychom z centra nechtěli k našemu hotelu pěšky. A to už se nám tedy nechtělo, protože za celý ten den jsme toho nachodili hodně. Tady ještě poslední fotka od Regatty směrem k parku, kde je vidět Sibeliův monument. Poznávat nová místa je super, ale návraty na ta známá mají také něco do sebe.