Horší a lepší dny

 Jak se říká, není každý den posvícení. A tak někdy má člověk horší dny a někdy zase ty lepší. Myslím si, že to je zcela přirozený jev. V lednu a únoru u mě výrazně převažovala ta první varianta. Měla jsem docela kopr a do ničeho se mi pořádně nechtělo.

Ale s příchodem března to vypadá, že se situace změnila... i když březen znamená začínající letištní sezónu, a to můj mozek asi ještě úplně nepobírá. Pojďme zpět k tématu. Asi jsem prostě měla nějaký zimní útlum nebo co. Zima jako roční období mi nevadí, ale letos to bylo nějaké protivné a únavné. Zdá se, že s prvními skoro jarními paprsky slunce přichází zlepšení... Minimálně Koblížek vypadá, že si to užívá.

Jsou dny, kdy ten výkon prostě není, jak bych si představovala a musím se přemlouvat, abych vylezla z postele... a pak jsou dny, kdy o půl deváté vstanu, nakrmím kočky a jdu dělat palačinky. K tomu kýbl zeleného čaje s jasmínem, který jsem si dovezla z Vietnamu. Marmeláda musí být samozřejmě borůvková. Borůvky mi totiž připomínají Finsko. Nemám problém udělat omáčku, dobrý vývar nebo kynuté buchty, ale palačinky, to je pořád trochu boj. Stále mám problém utrefit tu správnou konzistenci těsta, takže ne vždy je to ideální. Ale od té doby, co mám pánev přímo na palačinky, je procento úspěšnosti o něco vyšší. Dokonce už se mi podařilo obrátit palačinku pohozením pánve, ale správně vyladit těsto, to je trochu oříšek. Možná si řeknete, že vstát o půl deváté, to není nic zvláštního, ale pro mě docela ano. Když mám volno, tak prostě nevstávám a spím docela dlouho. Když vstanu před devátou, tak mám vždycky pocit, že ten den je nějaký dlouhý. A jestli vás zajímá, co kočky na moje pozdní vstávání a jestli mě nebudí, abych je nakrmila... Tak musím říct, že moji kočičí společníci vesele vyspávají se mnou a pokud má někdo chuť, jde na granule. Rozhodně tady nikdo nekvílí, ať už vstanu, že má hlad.

K dobrému vyspání podle mě přispěje i to, když se člověk večer na ten spánek naladí. Prostě nějaký ten večerní klidový režim. Já třeba nemám ráda, když se večer ještě něco dělá a řeší, s něčím se tu rachotí a svítí se velkým světlem. Večer mám ráda pohodu, tlumenější světlo a něco si pustit nebo číst. Ocením také šálek čaje. Nedávno jsem si koupila čaj s názvem "radostné usínání" a obsahuje nať konopí, květ vlčího máku, květ heřmánku a ibišku. Manžel na obsah konopí koukal dost udiveně, tak jen pro uvedení na pravou míru - jedná se o technické konopí, které se běžně používá pro výrobu těchto různých doplňků nebo kosmetiky. Rozhodně se nejedná o to konopí, po kterém se člověk může takzvaně zhulit jako paprika, kdepak. No, jsem na čaj zvědavá, je to pro mě novinka a mimo jiné mě zaujal také obsah květů vlčího máku.

Prostě jednou je to tak a podruhé zase jinak. Nemá cenu se trápit, že občas člověk prostě nemá den a neudělá vše, co by chtěl. Když už mám takový horší nebo lenivější den, tak si řeknu, že ty věci udělám jindy a vůbec nic se nestane. Hlavně se kvůli tomu nestresovat. A když na to náhodou zapomenu, kočky mi to rády připomenou. Nakonec se můžu vymlouvat, že tu lenost jsem chytila od nich. Tak snad i u vás je to v březnu takové živější a veselejší.

(Foto je z archivu - mandloňové sady v Hustopečích, rok nevím)