Tak se zdá, že už se opravdu blíží jaro. Neříkám, že je venku kdoví jaké teplo, ono to slunko za oknem umí pěkně zmást, ale už je to cítit ve vzduchu. Všechno má prostě svůj čas. A kočky? Ty si umí náležitě užít první jarní paprsky.
Když přes okno svítí slunko, většinou to u nás vypadá tak, že kde dosahují paprsky, tam se někdo válí.
Koblížek - král kočičích povalečů.
Ňufák se z toho vyvalil na podlaze. Břichem vzhůru a tlapky mu trčí do vzduchu... není výjimka, když někde takto leží. Pro mě je to dobré znamení, protože vím, že se tu cítí dobře. Kočka, která se s vámi necítí dobře a nevěří vám, tuto pozici před vámi nezaujme.
Na tom polštářku je Koblížek schopný ležet i několik hodin. Míma je spořádaná kočka a věnuje se údržbě kožíšku. Asi to jde na tom slunku líp.
Ještě když otevřu okno na krátké větrání, je z toho Ňufák úplně omámený. Kolikrát zvědavě nasává a má u toho otevřenou tlamičku. Vypadá u toho docela srandovně.
Sestava na okně se nemění. Jen Míma si už dočistila kožíšek, stočila se v pelíšku a Koblížek změnil pozici a otočil se na druhou stranu.
Ňufák to zalomil na posteli na polštářku, takže zase nemůžu ustlat. Ale co nadělám, přece ho nebudu budit. To může počkat. Tady v této sestavě leží klidně celé dopoledne a já pak jen chodím a nahlížím, jak kdo zrovna leží.
Žádné komentáře:
Okomentovat