Nastal čas na další čtenářský přehled. A co by to bylo za přehled, kdyby u toho chyběla kočičí asistentka Míma, že? Ale nebojte, i tentokrát paní kočka pilně asistovala. Pohodlně se usaďte, tentokrát toho bude více než obvykle.
Prosinec je na čtení docela příjemný měsíc. Tedy když člověk nešílí z vánočních svátků a nehoní se. To ale není můj případ a tak za prosinec eviduju pět přečtených kousků, což je pěkné.
Chladnokrevně (Robert Bryndza) bylo dobré čtení. Knížku jsem měla půjčenou a na společné fotce ji nehledejte... putovala zpět do knihovny. Přečetla jsem ji docela rychle. Na rozjezd to byla dobrá volba. V tomto příběhu se opět setkáváme s šéfinspektorem Erikou Fosterovou. Temže jednoho rána vyplaví obrovský kufr, který skrývá rozřezané lidské tělo. Zjistí se, že před nedávnem se také objevil takový kufr a se stejným obsahem. Tady asi nemám co vytknout.
Sousedé z čísla 9 od Felicity Everettové ale nebyla šťastná volba. Docela obyčejná rodina má nové sousedy... trochu bohémské, trochu ztřeštěné a celkově nezávislé. Spřátelí se spolu, jenže se začne ukazovat, že to přátelství není vůbec zdravé a není z každé strany vnímáno stejně. Noví sousedé jsou umělci, kouření trávy nebo nevázané večírky u nich nejsou výjimkou. Jejich životy se ale protnou až příliš. Takto napsané to nezní strašně, ale pro mě to byla jedna velká nuda. Popisování života sousedů, pořád nějaké akce, setkávání , hlídání dětí, domlouvání společného programu a nakonec nevěra a stěhování, tvořilo ubíjející směsici nezáživného čtení. Knížku jsem dočetla jen stěží a určitě ji pošlu dále do světa.
Muž z Brna (Petra Klabouchová) je humorná záležitost. Na zadní straně knížky stojí "Pomáhat a chránit - na vlastní nebezpečí". Hlavní hrdina, policista Josef je převelen z Prahy... do Brna, konkrétně na služebnu v Komárově. Je z toho špatný a doufá, že se brzy vrátí, jen to v tom Brně musí nějak přečíst. Knížku musí brát člověk s nadhledem. Stejně jako vtipy o Brně, kterých není knize málo.... vlastně celá knížka je jeden velký vtip. A Brno, to je jediný vtip, v kterém se dá bydlet. Akorát mě vytáčelo, jak každá kapitola končila větou o tom, že Josefovi už se zase chtělo jen hrozně brečet. A také některá jména, například Brenda Kakáčová, mi přišla už trochu na sílu. Protože nikdo takový určitě nebydlí ani na tom obávaném Cejlu, který je v příběhu několikrát zmiňovaný. Ale jinak jsem se docela pobavila, i když moje očekávání byla původně větší. I tak to byl poměrně osvěžující kousek, prokládaný kuriózními titulky z Brněnské Drbny. Brno se prostě musí zažít.
Bouře (Kristina Ohlssonová) je poměrně obsáhlejší kousek, do kterého jsem se pustila v závěru roku. Má asi 460 stran a patří do kategorie "severské krimi". Už dlouho jsem měla chuť sáhnout po něčem severském. August Strindberg se přestěhuje ze Stockholmu do malého městečka a hodlá si tu otevřít bazar, v budově bývalého pohřebního ústavu. Jako dočasné bydlení si zvolil dům s nechvalnou pověstí mezi místními, aniž by to tušil. Te samé noci dojde ke zmizení jedné místní obyvatelky, což rozvíří zdejší poklidný život a rozjede se pátrání. Tady jsem četla názor, že je příběh strašně průhledný a člověk ví hned po prvních stránkách jak to dopadne... podle mě to psal ale nějaký rypák, co musí vše shazovat. Na začátku jsem sice měla podezření, kdo by mohl stát za zmizením pohřešované ženy, ale později se ukázalo, že jsem se netrefila. Líbil se mi popis prostředí, pomalé budování atmosféry a téma změny a přestěhování z velkoměsta do klidného kraje.
Kočičí kavárna (Anna Sólyom) je moje poslední přečtená kniha v uplynulém roce a myslím, že to byla taková příjemná čtenářská tečka na závěr. Hlavní hrdince se v životě příliš nedaří a situace ji donutí přijmout novou práci, a to v kočičí kavárně. Jenže Nagore má z koček hrůzu a málem to vzdá. Jak dny postupují, kočkám pomalu přivykne a začne se od nich učit. Byl to milý příběh, u kterého jsem věděla, co můžu čekat a hezky jsem si u toho odpočinula. Kde jsou kočky, to musím mít.
Jak jsem se celý rok držela v tom, abych pořád nekupovala nové knihy a snažila jsem se to omezovat, tak v prosinci mi trošku ujela ruka. I když ony to byly vlastně spíše nervy, co mi ujelo... v práci mě příšerně štvala (slušně řečeno a pořád ještě štve) nová kolegyně. Tak jsem jednoho večera po práci sedla k počítači a potřebovala jsem se uklidnit a trochu vzpružit, tak jsem si řekla, že si objednám nějakou knížku. (No, a nepomohlo to, další den mě štvala úplně stejně...) Na Knihy Dobrovský ještě běžel výprodej, kde bylo spousta zajímavých kousků za velice výhodné ceny a dost z nich skončilo v mém košíku. Z prodejny, kde jsem si je pak vyzvedávala, jsem si odnesla celkem 13 kousků, což je dost vysoké číslo. Na tento nákup jsem uplatnila nějaké poukázky, které jsem vyměnila za body na mém kontě, takže tato hromádka knih mě vyšla nakonec jen na něco přes tisícovku... kterou jsem pak ještě platila benefitkou, takže pozitivní je to, že mi to nezruinovalo peněženku. Také jsem jednu knihu vyhrála na blogu u Siraelxy a později jsem si ještě koupila jednu knížku v mém oblíbeném malém knihkupectví a jednu jsem pak objevila pod stromečkem. Na začátku měsíce jsem také dostala čtyři knížky jen tak. Když to všechno sečtu, tak je to celkem 20 knih. No, málem jsem z toho finálního počtu upadla!
Pojďme se tedy na moje nové knižní přírůstky podívat. S takovou bych si brzy mohla otevřít nějakou soukromou kočičí knihovnu...
Onou vyhranou knihou je Teta od Valérie Peřinové. Za minulý rok to byla moje druhé vyhraná kniha a shodou okolností na tom samém blogu. Moc účastníků nebylo a tak jsem prostě měla štěstí. Tímto tedy ještě jednou děkuji :-)
Moje velká knižní objednávka sestávala z následujících kousků:
Duchařský příběh (Peter Straub) by mělo být děsivě laděné čtení o skupince starých pánů, kteří se pravidelně scházejí a vyprávějí si pravdivé nebo i smyšlené příběhy. Postupem času jsou příběhy ale stále děsivější...
Kniha dveří (Gareth Brown), na tu jsem si dělala zálusk už delší dobu. Hlavní hrdinka pracuje v knihkupectví a žije docela obyčejný život... dokud jeden ze zákazníků neumře a nezanechá jí knihu. Není to ale jen tak obyčejná kniha, svému majiteli propůjčuje zvláštní schopnosti a tak není divu, že je o tuto knihu zájem i na jiných místech.
Zpovědní klub a Noc zázraků (Elizabeth Berg) - tady u obojího očekávám pohodové čtení. První knížka je o skupině přítelkyň, které se pravidelně schází na večeři, až se z toho stane něco víc, než jen večeře... a druhá knížka je o starší paní, která si otevře jakousi školu pečení a časem si najme i asistentku, která potřebuje přijít na jiné myšlenky, takže to není jen o pečení.
Zimní lidé (Jennifer McMahon) - je horor a není to moje první setkání s tvorbou této autorky, takže zhruba vím, co čekat. Devatenáctiletá Ruth žije se svou matkou a mladší sestrou. Jednoho dne matka ale zmizí a Ruth při hledání nějakých stop objeví deník ženy, která tu kdysi dávno bydlela a její konec nebyl šťastný.
Seminář (Mats Strandberg), čekám takovou tu klasiku, kdy spolu skupina lidí někam odjede a najednou je někdo z nich zmizen a nikdo netuší, kdo další bude na řadě. Tady je to skupina kolegů, kteří jedou to chatové oblasti. Na tuto knížku jsem si shodou okolností vzpomněla, když jsme na podzim s některými kolegy měli takové posezení na chatě.
Ďáblův deník (Adrian Bednarek) je psán z pohledu mladého člověka, který má docela spokojený život... ale také jedno velké a zatraceně temné tajemství. A tím je jeho druhý život, ve kterém se stává vrahem.
Odvrácená strana mysli (Kerry Daynes) má být nahlédnutí do světa forenzní psycholožky, jejímž úkolem je proniknout do mysli odsouzených. Tato knížka nemá úplně kladné hodnocení, často je vytýkáno, že je tam až příliš popisován osobní život a o případech tam není psáno úplně podrobně a do hloubky. Mě ale docela zaujala, tak uvidíme.
Vánoční koleda (Charles Dickens), to je taková vánoční klasika, která prostě nemohla v košíku chybět.
Nejznámější děsivé příběhy (vydala společnost White Star) - to je seznámení s nimi pro dětské čtenáře. Je tu o Drákulovi, Frankensteinovi, ale také třeba o přízračných pirátech. Pro mě to bude taková jednohubka, ale na zpříjemnění nějakého odpoledne nebo večera je to ideální, navíc to má hezké ilustrace.
Ďáblův potok (Tood Keisling) patří v tomto seznamu mezi to děsivější čtení. U Ďáblova potoka stával kostel, jenže se tu odehrála hromadná sebevražda a kostel shořel. Tehdy přežilo šest dětí. Po třiceti letech se jeden z nich vrací do nedalekého městečka, aby vypořádal dědictví, jenže kromě toho tam najde i jisté tajemství.
Smrková Tišina (Kristýna Sládečková) - skupinky lidí, co se vydají do šumavských lesů a večer přijde vyprávění strašidelného příběhu, který se tu měl kdysi odehrát, z toho zaručeně kouká nějaký průšvih.
Volání mrtvých (Rebecca Netley) - hlavní hrdinka se rozhodne přijmout práci chůvy. na odlehlém skotském ostrově. Stará se tu o dívku, jejíž bratr zemřel a ona od té doby nepromluvila ani slovo. Nikdo jí nechce říct, co se mu stalo a navíc jejich předchozí chůva zmizela, na prázdných chodbách se ozývají ukolébavky, takže idylka to tady nebude.
V malém knihkupectví jsem si pak zakoupila "Felix - plnou parou vpřed" (Kate Mooreová), což je volné pokračování knížky "Felix z nástupiště č.1". Tu jsem četla už dávno a že to má pokračování, mě potěšilo. Je to další povídání o kočce jménem Felix, která se usadila na yorkshirské vlakové stanici Huddersfield.
Pod stromečkem pak na mě čekala "Zahrada za soumraku" od Sara Nisha Adams. Na jedné londýnské ulici se mezi dvěma domy nachází zanedbaná zahrada, jejíž branka je zamčena a Winstonovi to tak vyhovuje... aspoň se tam nemusí potkávat s novou otravnou sousedkou. Pak mu ale na prahu přistane tajemná obálka s fotografiemi zahrady, která kdysi kvetla a překypovala životem... Tady očekávám pohodové a odpočinkové čtení.
Knížky, které jsem dostala jen tak, byly následující...
Postřehy jedné kočky (Katja Kettu) se odehrávají ve Finsku. Z nebeského výzkumného úřadu je vyslán zástupce, za spisovatelkou, která ztratí schopnost psát. Ale něco se zvrtne a místo toho se objeví kočka, ale na jiném místě a v jiném roce. Nakonec se ale ke spisovatelce do Helsinek dostane. Na toto jsem moc zvědavá.
Kavárna s vůní perníčků (Laurie Gilmore) je oddechové čtení, kdy už dopředu tušíte, jak to dopadne. Někdy to ale není na škodu a příběh hlavní hrdinky, která od své tety dostane klíče od kavárny a rozhodne se přestěhovat do malého města, si ráda přečtu, až budu chtít pohodu a útulnou atmosféru.
Knihovna blažených duší (Cali Keys) bude také taková milá záležitost. Hlavní hrdinka píše a vydává romány, ale po rodinné tragérii všeho nechá a přestěhuje se do domu po prarodičích, z kterého postupně vytvoří jakési komunitní centrum a dojde i na vytvoření místní knihovny.
Pán a kocour 3 (Umi Sakurai) je japonská manga o pánovi, který si adoptoval dospělého kocoura. Je to už třetí díl této série. Tyto knížky jsou takové milé jednohubky, je tu více obrázků než textu.
Jak sami vidíte, přibyla mi poměrně pestrá směsice čtení, jsou tam věci děsivé, ale i milé. Vybrali byste si nějakou z uvedených knih, ať už z přečtených nebo těch nových? Co se týče čtení, byl prosinec docela úspěšný, i když tady nové kousky výrazně převážily nad těmi přečtenými. Opět musím pochválit Mímu za její vzornou asistenci. Vlastně se divím, že se mi podařilo s ní nafotit všechny knížky a vydržela až do konce. Občas na mě sice tak divně koukala, jako kdyby chtěla říct, jestli to dneska s těma knížkama trochu nepřeháním, ale zdárně jsme to spolu dotáhly do konce. A teď už nezbývá než se vrhnout na čtenářský přehled celého roku.
Žádné komentáře:
Okomentovat