Říkala jsem si, čím tak zakončit letošní rok tady na blogu. Chtěla jsem něco milého a kočičího, a pak mě napadlo, že jsem přeci těsně před svátky byla v kočičím útulku. Zvědavých kočičích čumáčků není nikdy dost, tak se pojďte podívat.
Den před Štědrým dnem jsem měla volno a zrovna byl den otevřených dveří v útulku Opuštěné kočičí tlapky. O nějaký den dříve byl ještě jeden termín, jenže to jsem měla zrovna po noční, tak jsem nakonec šla až tady na ten druhý.
Útulek se nachází v Brně v části Chrlice, což už je spíše taková okrajová část Brna. Funguje od roku 2009 a já jej už nějakou dobu sleduju. Původně jsem měla v plánu navštívit jiný útulek, jenže to mi úplně nevyšlo, tak jsem uvítala tady tuto možnost. Opuštěné kočky jsou pro mě také mnohem lépe dostupné, než druhý útulek, který se nachází v jiném kraji. Ale třeba to jednou vyjde a uděláme si tam výlet autem.
V útulku jsem se nejdříve podívala do pokoje, kde jsou kočičky, které už čekají na nový domov. Byli tady koťata i dospěláci.
Někdo si hrál, někdo zase odpočíval. Odpočívající kočky jsem si jenom vyfotila a snažila jsem se je nerušit.
Kočky tu měly spoustu pohodlných míst na spaní a také hračky a škrabadla. Zájem byl i o pamlsky, které měly dovolené dostat.
Pomazlila jsem se tady s tímto dospělým mourovatým kocourem. Byl dost přítulný a sám mi vylezl na klín. Myslím, že už byl dokonce i zamluvený.
Byla možnost podívat se také do pokojů, které sloužily jako karanténa. Tady kočičky čekají, než se po příjmu do útulku přeléčí a uzdraví. To jsem si samozřejmě nemohla nechat ujít. U některých koček jsme my příchozí vzbudili velký zájem. Třeba tady ten kocour okamžitě reagoval a paní z útulku říkala, že ten je moc hodný a že ho klidně můžu pohladit. Ani se nedivím, že už byl zamluvený.
Zájem projevil také tady tento bílomourek a ten už byl také zamluvený. Potěšilo mě to, protože lidé mají zájem většinou spíše o malá koťata, než o velké dospělé kočky. Přitom ty jsou také úžasné a umí být velice vděčné, když najdou své doma a svého člověka.
V karanténě byly i koťata. Tady si jednou ustlalo na škrabadle a částečně viselo dolů, ale asi mu to vůbec nevadilo. Prostě když se spí, tak se spí.
Další koťata spaly spolu v pelíšku, jeden přes druhého. Byly roztomilé a přišlo mi to až neuvěřitelné, že i ti moji dospěláci doma byli kdysi takové malé prďolky.
Lidé často vybírají i podle barvy, což mi přijde trochu škoda. Mourovaté a černé kočky hledají domov mnohem hůř. Přitom i ony můžou být úžasné a můžu mít skvělou povahu. Navíc si myslím, že u koček na barvě nezáleží. Kdybych pořizovala dalšího člena domácnosti, rozhodně bych se nebála, přibrat třeba dalšího mourka nebo černou pohádkovou kočku do party.
Útulek je soukromý, funguje převážně z peněz dárců a jeho podporovatelů a kromě péče o kočky, kterým hledá nový domov, zajišťuje také kastrace v různých lokalitách, aby tam kočky nebyly přemnožené. Každý rok se ale objeví spousta koťat, protože lidé jsou prostě zabednění a nepoučitelní.
No a tady je ještě jedna černá krasavice z čekacího pokoje, s úžasně lesklým a hebkým kožíškem. Za mě jsou kočky prostě skvělé a hlavně umí zpestřit život. Až bude zase příště možnost, určitě do útulku zase zavítám. Dozvěděla jsem se něco o jeho fungování a ještě jsem se mohla pomazlit s kočkama, takže za mě to bylo super. Útulek některé své svěřence umísťuje do kočičí kavárny Pelíšek, která je adopční a pomáhá tak s hledáním nových domovů. Umísťovat kočičky z kavárny se docela daří. Útulek také pravidelně pořádá "blešáky" a aukce a už jsem u nich párkrát něco zakoupila.
Do Chrlic mě hodil manžel autem, zpátky jsem pak jela sama. Bylo potřeba přestoupit a při čekání na další spoj jsem na boku zastávky objevila tento plakát s přáním od města Brna. Doufám, že se máte dobře a užíváte si svátků. Děkuji za vaše návštěvy u mě na blogu a budu se těšit zase v novém roce :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat