Obyčejné věci, co dělají radost

 Spousta lidí teď šílí kvůli adventu, pečení cukroví, shánění dárků... ale pro mě je to období, kdy si takto v závěru roku můžu udělat pohodu. Říkám si, proč se pořád za něčím honit... tak tady mám takových pár věcí, co jsou docela obyčejné, ale i tak mi udělají radost.

Ráda si zapálím svíčku. Většinou nezůstanu jen u jedné, ale zapaluju jich více a většinou je to lichý počet, protože tak to mám prostě radši. Když se doma zapálí svíčka, je tu hned jiná, taková příjemnější atmosféra. Začínám je pálit v září a končím pak někdy na jaře, až už je opravdu hezky, takže spotřebu mám docela slušnou. Samozřejmě jsem se na toto období vyzásobila, tak můžu zapalovat o sto šet. 

Sníh. Jak ten první, tak i potom v průběhu zimy. Jistě, pro řidiče to není úplně příjemné, ale pro mě doma za oknem je to prostě pohoda. Nejradši mám, když jsem doma a sněží. To si pak klidně i vyjdu jen tak ven. A nejlépe dopoledne, protože to je všude méně lidí, než třeba potom ve dvě nebo ve tři odpoledne. Aspoň v něčem má ten směnný režim výhodu. Zatím u nás ve městě moc sněhu nebylo, ale určitě ještě něco přijde.

Volné ráno ve všední den. To je také paráda, když je třeba čtvrtek a já nemusím do práce. Když jsem sama doma, tak to většinou probíhá tak, že nakrmím kočky, nachystám něco sobě a pak s hrnkem čaje zasednu k počítači a jdu omrknout, co nového na blogu. Zkontroluju komentáře, odpovím, naťukám nějaký ten článek a pak se jdu podívat a počíst si k vám. Říkám tomu moje kočičí kancelář, protože jakmile se usadím k počítači, okamžitě mám na klíně společnost.

Balíčky. Ty já můžu. Baví mě je rozbalovat, zvlášť, když zapomenu, co jsem si to objednala... což se mi stává celkem pravidelně. Je to pro mě potom trochu překvapení. A také mě baví balíčky vymýšlet, kompletovat a balit. Takže když jsem se účastnila halloweenské darovačky, tak jsem si to užila. I v soutěži kocoura Koblížka jsem se docela vyřádila. S balícím papírem a izolepou si já moc rozumím, to mě baví.

Volno po práci. To pro mě začíná v momentě, kdy si v práci odpípnu odchod a jdu na autobus, nebo nasedám do auta, když mám zrovna odvoz. To vždycky přijde taková úleva, že prostě jen sedím, vezu se a koukám kolem. Teď jezdím z denní i noční směny za tmy, tak pozoruju světla venku a také vánoční osvětlení. To jsou chvíle, kdy nic jiného nepotřebuju.

Sednout ke knize. Čtení je můj koníček a dělá mi fakt radost. Chvíle, kdy mám klid a uvelebím se s vybraným příběhem a ponořím se do jiného světa. Moje čtení mají moc rády i kočky. A úplně nejlepší je kombo "knížka, kočka, čaj a svíčka". To je zkrátka na pět hvězdiček. Jsem čajový člověk a když mám hrnek tohoto horkého nápoje, je to čtení hned o něčem jiném. Občas jen tak přijdu ke knihovně, prohlédnu jednotlivé poličky, porovnám je a pokochám se. Regál plný knih, to je pro mě taková velká dekorace. Občas se stane, že to s tím čtením úplně nevyjde podle představ, ale co se dá dělat. No, důvod vidíte na fotce...

Odpočinek s kočkama. To jistě zná každý kočkař, že tato stvoření se moc ráda nalepí na svého paníčka, když mají přiležitost. Třeba ráno, když se vzbudím, tak pokud už nejsem v obležení, hned si někdo přijde lehnout za mnou, nebo ještě lépe na mě. Takže pak vstávám později, než jsem třeba chtěla, ale ani mi to nijak nevadí a navíc nechci kočky hned vyhánět, když přijdou. Stejně tak třeba večer, když si něco pustím a lehnu si u toho, okamžitě mám na gauči společnost. A nejlépe si na mě lehnou všichni tři a to se pak ani nemůžu hnout. Třeba takový Koblížek, ten hned vyčuchne, že si někdo lehl k televizi, přijde, vyskočí na gauč a ustele se. V poslední době párkrát udělal to, že na mě vyskočil rovnou ze země, bez mezipřistání na gauči. Jak se odrazí a celou svou váhou na mě přistane, je to pěkná šlupka, zvlášť když to nečekám.

Takových drobností a obyčejných věcí bych asi našla i více, ale toto jsou ty nejhlavnější. Ke spokojenosti a pohodě někdy stačí opravdu málo. Máte také nějaké docela obyčejné věci, díky kterým jste spokojení a udělají vám radost?