A zase se tady podíváme na jednoho urputného, před deseti lety přineseného kocoura. Ve výročním článku jsem se zmínila, že je Koblížek lenoch a není jednoduché ho rozhýbat. A tak když je zrovna aktivní, musím si to zdokumentovat...
Začalo to na malém škrabadle v kuchyni, odkud mě Koblížek pozoroval a pořád kňoural. Hlásil se o pozornost a tak jsem toho využila.
Vidíte jak je zvědavý? Čumák mi strčil až k telefonu.
Z papírové tašky jsem ustříhla ucho a to byla ta správná zábava. Mávala jsem s ním kolem kocoura a on se ho snažil chytit. Občas jsem ho nechala, aby to "ulovil" a pak jsme jeli zase na novo. tomu říkám zaujetí pro hru :-)
Občas jsem nestíhala uhnout a tak jsem schytala pár malých škrábanců.
Ono se to nezdá, ale Koblížek má velice mrštné tlapky. Dovede s nimi velice rychle šermovat.
Za projevenou aktivitu přišla odměna. Pořádně jsem Koblížka podrbala a také jsem ho vzala na ruky. To on má moc rád, jen je docela těžký.
Ve finále jsme byli spokojení oba. Já proto, že byl aktivní a on, že měl péči. Až se z toho úplně svalil. Tak tady máte důkaz, že tento zrzavý kocour pořád jenom neleží.
:o) je to prostě roztomilouš!
OdpovědětVymazatLili, děkuji za hezkou reportáž z vašich hrátek a přeji příjemný den. Helena