Kočky a zdraví

 Čas od času někde objevím nějaký článek a nebo mi někdo na něj pošle odkaz, kde se píše, že majitelé koček mají menší sklony k takovým a takovým zdravotním problémům. Už jste něco takového četli? A co si o tom myslíte?

Nejsem žádný odborník, ale doma tři kočky mám. Těžko však říct, co je na tom pravdy. Ale ať je to jak chce, myslím si, že samotná blízkost a přítomnost zvířete (a nemusí to být nutně jen kočka) má na člověka dobrý vliv, minimálně co se týká jakési osobní pohody a psychické stránky.

Představte si dvě různé situace...
1) Jdete z práce domů, po celém dni jste unavení a třeba i z něčeho otrávení, protože prostě zase nějací tupouni na odbavení, co měli v palici úplně vymleto. Odemknete dveře od bytu, v kterém nikdo není.
2) Ten samý průběh, jen s tím rozdílem, že ještě než odemknete, už slyšíte, jak za dveřmi někdo nedočkavě kvičí a jen co otevřete, už se na vás všichni hrnou, mňoukají, lezou vám do tašky a pobíhají sem a tam.

Mně tady toto zaručeně zvedne náladu a kolikrát už se na to těším během dne. Někdy mě dokonce už někdo vyhlíží z okna a to mi vždycky trochu poskočí srdíčko, když vidím ten čumák přitisknutý na sklo a když tam někdo otevírá tlamičku, protože mňouká. Když tak na mě naposledy čekala Mímulka, tak jsem jí z venku zamávala a ona se na okně hned začala vrtět. Tak jí říkám: "Mímulko, panička už jde domů." a jen co jsem se hnula ke dveřím, seskočila z okna, aby mohla být mezi uvítacím výborem na chodbě. Jestli mě v tu chvíli pozoroval někdo z kolemjdoucích, tak si asi musel ťukat na čelo.

Mezi těmi dvěma situacemi vidím velký rozdíl. Mít a nemít zvířecího parťáka, to je docela zásadní rozdíl. Já je mám a jsem za to ráda a neměnila bych. Jednou se mě jistá osoba zeptala, proč se o ty kočky tak starám a mám je vevnitř... že je to divné, není to přece pes a měly by být venku. No co byste na to chtěli říct? Je neuvěřitelné, jak dovedou být někteří lidé povrchní a primitivní a tady tu osobu bych bez jediné výčitky nazvala krávou, ale to bych ještě tady to zvíře urazila...

Takový pohled na pokojně spící kočku podle mého prostě člověka musí uklidnit. Také nám kočky někdy připomínají, že je dobré se prostě zastavit a pořád se někam nehnat. A když k vám kočka přijde a bez obav se k vám usadí a spustí ten svůj motůrek, tak to je zkrátka za odměnu, úplné pohlazení na duši.

Na tom, že jsou tito mazlíci prospěšní našemu zdraví, ale asi něco bude. Tedy když pominu fakt, že občas vyvedou něco, z čeho málem dostanete infarkt, nebo se o něm málem přerazíte, když zrovna mají pilno motat se vám pod nohama... ale to je zanedbatelné. Co je ale důležité, je také samotné zdraví těchto stvoření. Kočka vám neřekne, kde ji bolí a co ji trápí. Například když kočka začne méně jíst, tak nad tím dost lidí jen mávne rukou, že už je asi stará. Jenže ta kočka by třeba jedla ráda, ale nemůže, protože má problém se zubama a tak nechce moc jíst, když ví, že ji to bolí. A když moc nejí, od toho se zase můžou odvíjet další problémy, které ve finále můžou mít fatální důsledky. Třeba při neřešeném zánětu dásní se tento problém může přesunout do ledvin. A asi nebude náhoda, že u spousty koček jako první odcházejí ledviny...

Přitom by jen stačilo zajít na veterinu, aby se veterinář podíval na zuby a pak už udělal, co je potřeba. Moje kočky už za sebou mají čištění chrupu pod narkózou a při té příležitosti jim byly také odstraněny zuby, které byly už špatné a kdyby tam zůstaly, později by to mohlo napáchat pěknou paseku. A to nikdo nechce. Někdo si možná řekne, že kočce už je deset let, tak je stará a mávne nad tím rukou... ale přece svého mazlíčka nenechám chodit s problémem. Představte si, jaké by to bylo, chodit s bolavým zubem, nemoct se pořádně najíst... nebo třeba se zánětem močového měchýře. Nechali byste to u sebe jen tak, že to nějak přejde? Předpokládám, že asi ne, co? A tak by to mělo být i u našich mazlíčků.

Když je něco trápí, zaslouží si péči, stejně jako my. Čím je ten věk vyšší, tím více je většinou zdravotních problémů a různých obtíží. My lidé to většinou řešíme všemožnými dostupnými způsoby a prostředky, abychom si ulevili a mohli v rámci možností normálně fungovat. No uznejte, jak by se vám líbilo, kdybyste se třeba několik měsíců nemohli pořádně najíst? Asi moc ne. My máme možnost si od problémů ulevit a myslím si, že je fér, aby ji dostali i naši mazlíčci, i když oni sami si o to říct neumí.

Před pár lety jsem u Koblížka řešila struvity. Stručně řečeno se jedná o močové kameny. Není to nic, co by se nedalo vyřešit, ale pokud se to neřeší, může to být opravdu závažný problém. U nás se to do takového stádia naštěstí nedostalo, protože jsme přišli včas. A víte, co mě vedlo k tomu, abych tehdy kocoura vzala na veterinu? Prostě se mi zdálo, že divně čůrá. Ano, čtete dobře... šla jsem na veterinu na základě toho, že se mi nezdálo, jak kocour čůrá a měla jsem divný pocit.

Určitě si kvůli tomu nepřipadám jako cvok, naopak jsem tehdy dobře udělala. Kdybych s návštěvou veteriny příliš otálela, mohl by z toho být mnohem závažnější a hůře řešitelný problém no a kdybych tam nešla vůbec a vykašlala se na to, ten kocour by tady také už nemusel být. Spousta lidí remcá nad tím, že sobě za doktora nemusí platit a veterina že je drahá a přece za zvíře nebudou platit. Tak tady bych jen podotkla, že když už nějaké zvíře mám, tak za něho také nesu odpovědnost. A to, že my si doktora platit nemusíme také není úplně pravda, protože každý měsíc přece odvádíme určitou částku na zdravotním pojištění. Jen jak to odchází rovnou z výplaty a ne z našeho účtu, tak to spousta lidi už jaksi nevidí. Ve finále pak za rok odvedeme na zdravotním tolik peněz, že by to s přehledem pokrylo veterinární výdaje za celý život jednoho mazlíčka. Většinou ti, co sobě dopřávají to nejlepší a k doktorovi běží s každým píchnutím, jsou největší škrti a výdaj za samotné zvíře je pro ně obrovský problém.

Cílem tohoto článku určitě není někoho strašit. Je to spíš jen takové upozornění, abychom občas mysleli i na zdraví našich mazlíčků. Oni tam toho za svůj život dají svou přítomností opravdu hodně a tak si myslím, že poskytnout jim nějakou tu zdravotní péči je to nejmenší, co pro ně můžeme udělat. Konec hlášení a za pozornost děkuje kočka Míma a kocouři Koblížek a Ňufák.