Zase jeden obyčejný kočičí den

 Vím, že vás kočičí články baví, a to i když se kolikrát v nich nic neobvyklého a převratného neděje. S kočkama je to prostě pohoda, ale zároveň se s nimi nenudím a téma na článek mám hned takto po ruce, což je pro mě výhoda.

Jen co se ráno na posteli zavrtím, přilítne tady ta mourovatá přísavka a zalehne mě. Už je to takový náš rituál. Pokud tedy zrovna nevstávám na denní směnu, to není na válení čas... ale i tak mě Ňufák přijde aspoň pošlapat.

Takové válení, to je žůžo labůžo a Ňufák si to užívá, ještě když ho škrabkám. To je pak teprve paráda. Někdy kocour na mně ještě usne a tak ještě ležím a vstávám později, než bych chtěla. Ale přece ho nevyhodím... a on to moc dobře ví.

Po snídani jdou kočky většinou zase na postel. Míma se opět uvelebila na svůj polštářek, na kterém ležela celou noc. Ňufák ten se hned pustí do údržby kožichu, on je totiž takový čistotný kocour.

Koblížek se místo polštářku tentokrát uvelebil na dečce. A hned musel zjistit, kdo to tady tak mlaská. Ňufák si samozřejmě všiml, že se na něj dívá velký zrzavec, tak na chvíli znehybněl.

Tady dělal, že nic, ale nějak zapomněl dát tu tlapku dolů.

Na pořadu dne bylo také převlékání postele, takže později se všichni přemístili jinam. Tedy všichni kromě Koblížka, ten to celé pořád blokoval a také to nahlas komentoval.

Neuhnul, ani když už jsem ho takto zahrnula prostěradlem. Ze svého místečka se mu nechtělo a myslím, že jeho pohled hovoří za vše :-D

Nakonec jsem ho z té postele nějak vyšťouchala a mezitím jsem mu polštářek položila na zem. Tam ležel ještě asi hodinu poté, co bylo hotovo a byl strašně uražený.

Tady už byl polštářek zpátky na převlečené posteli. Koblížek si tam honem musel rychle lehnout, protože to je jeho místo, tak aby mu tam náhodou někdo nezalehl. On je pak celý nesvůj, když tam leží někdo jiný. Po tom všem jsem ho musela podrbat, jinak by to nešlo.

Také jsem umyla okno a ještě povytáhla žaluzie, aby měly kočky dobrý výhled ven. A to víte, že na okně hned bylo plno. Míma si nahřívala kožich v pelíšku a Ňufák nemohl chybět. Je tu spousta míst, kam si můžou chlupáči lehnout, ale on chtěl zrovna tam, kde ležela kočka. Už jsem na něm viděla, že ji chce vyhnat, ale Míma se nedala. Zasyčela na něj a byl klid. Už jsem jen čekala, z které strany by přiletěl lepanec. Ňufák je trochu provokatér a někdy to schytá... Asi tak dvě hodiny po umytí jsem na skle objevila první otisk zvědavého čumáčku. No a pak si říkám, jestli to vůbec má cenu umývat, když to někdo hned zaťapká...

Později během dne se Míma přemístila na další své oblíbené místo -  do poličky v komodě, kde odkládám právě nošené oblečení. Úplně nadšená z toho nejsem, jenže paní kočka má na to jiný názor. Podle ní je to bezva poležení a nemá cenu ji vyhánět, protože i kdybych to udělala, za chvilku by tam byla znova. Váleček na chlupy je u nás nepostradatelná věc. Prostě když máte doma kočku, máte všechno o chlup lepší...