Jaké bylo léto

 To nám to léto zase uteklo. Někdy v první půlce července jsem psala o létu a co mám s ním spojené... v první řadě jsem tam zmiňovala ovoce. To k tomu patří a nyní přichází ten čas, kdy se člověk orientuje na jiné věci, ale já bych se za létem ještě ráda ohlédla, i když to není moje nejoblíbenější období...

Ovoce jsem si v létě užila do sytosti. Nedaleko od nás jsem už dříve objevila takovou uličku, nebo spíše průjezd, kde se skoro každý den prodává ovoce a zelenina. Říkám tomu "Ovocná ulička" a k mé radosti jsem objevila, že tam mají i jen čtvrtky melounů, dokonce už předem označené cenou podle váhy, což je super. Občas tam tak zajdu, když třeba zjistím, že něco z daného sortimentu doma nemám a zrovna to potřebuju. A nebo když chci jen to ovoce, ale nic jiného nepotřebuju a nechce se mi kvůli jedné věci do obchodu. No a jindy jdu zase jen tak kolem a něco mi prostě padne do oka. 

A pak jsem také objevila jednu peckovní, i když pro někoho naprosto nezajímavou a obyčejnou věc. Možná máte někteří z vás na chatě nebo na zahrádce strom s malými světlými jablíčky, které jsou zralé takto brzy. Nevím, jak se správně jmenují, ale v supermarketu nejsou běžně k dostání. Nedávno jsem je objevila tady v jednom stánku na trhu. Na tyto trhy moc nechodím, protože někteří tady jen přeprodávají a také blokují volná parkovací místa pro sebe plastovýma bedýnkama... ale občas udělám výjimku. Měl tady stánek takový starý pán (tomu bych tu bedýnku i odpustila). Bylo už dvanáct hodin, hodně stánků sklizených, ale pán tam pořád ještě byl, i když toho už moc neměl. No zdálky jsem zpozorovala, že tam má asi ty moje jablíčka, tak jsem tam šla a byly to ony. Stály opravdu jen pár korun, tak jsem si vzala celou plastovou vaničku a z peněženky aspoň vysypala drobné.

Doma jsem do sáčku zabořila nos a nasávala, byla jsem z té vůně úplně unešená. Všechny ty melouny, jahody, maliny a já nevím co všechno mám sice ráda, ale toto... to byla prostě vůně léta. Škoda, že se nedá přenést pomocí fotky. Jablíčka jsou opravdu malá a to mi vyhovuje, protože pro mě je docela problém sníst celé jablko najednou... po půlce už mi většinou moc nejede a jaksi prostě nemůžu. Ale tady to malé si dám jedno a za hodinu klidně další a tak to můžu pozobávat celý den.

Hlavním bodem léta byla naše dovolená ve Finsku, o které jsem tu obsáhle referovala hned v několika článcích, které docela zaujaly. To bylo super a já doufám, že se tam ještě podívám. Nakonec proč by ne, když někdo každý rok jezdí k moři třeba do Řecka nebo do Egypta, proč se znovu nepodívat zrovna sem. Zvlášť, když je tam toho tolik k vidění. Jinak jsme tak různě vyráželi ven nebo do města. Byla jsem ráda za každou volnou chvíli.

Kdybych měla vybrat jedno slovo, kterým bych popsala léto, tak by to bylo "náročné". A přesně takové to bylo, především kvůli práci, protože tam je v létě hlavní sezóna. Předběžné odhady sice hovoří o tom, že provoz byl sice o několik málo procent menší, ale jestli tomu tak opravdu bylo, tak jsem to na odbavení nepostřehla. Některé dny byly fakt masakr, zejména ve všední dny dopoledne, kdy naše malá bezpečnostní kontrola zcela nedostačovala tomu, co bylo ve veřejné části haly. Ale to je těžko, když mají někteří lidé strčenou hlavu v pr*eli a spoustu věcí plánují jen tak od stolu v pohodlí kanceláře. Takže nějaká chytrá hlava možná řekne, že těch cestující bylo o něco méně, ale já na té kontrole ve finále nepoznám, jestli mi tam projde 1080 lidí, nebo jen 1000.

Přijde mi, že ti lidé jsou horší a horší, vzteklejší, arogantnější a namyšlenější. A také dotčení, že se po nich něco chce... protože oni jedou přece na dovolenou, takže nemusí nic a my bychom se z nich měli asi posadit na... no víte na co. Ale tam bych některé lidi tak akorát nakopala a poslala je, ať jedou autobusem. Přemýšlím, že bych všechny tady ty historky z léta sepsala, ale myslím, že by to byl nekonečný článek a nebylo by to zrovna pěkné. Plus k tomu ještě připočítám nepříjemnou brigádnici, která se kvůli věku povyšuje nad nás stálé zaměstnance a psychicky tu práci absolutně nezvládá, takže někdy je to v práci pěkná divočina. Jsem z toho všeho fakt unavená a jsem pak ráda, když mám nějaký volný den mezi směnama. Ale aspoň jsem během léta pořídila pár fotek letadel, tak by snad v dohledné době mohl být přehled mých letních úlovků.

Léto ani moc nepřálo mým zálibám. Je to i tou únavou z práce. Někdy jsem zkrátka potřebovala jen tak v klidu existovat a regenerovat. Po některých odbaveních jsem měla pocit, že mi odumřely nějaké mozkové buňky, takže jsem pak už na nic neměla kapacitu. Za léto jsem toho moc nepřečetla a také mi tu pořád trčí jeden rozmalovaný obraz. Na nějaké kreativní počiny tedy jaksi nebyl prostor, ale věřím tomu, že teď už to bude jen lepší. Určitě tomu pomůže i to, že jsem se přihlásila do takové knižně podzimní darovačky, kdy mi bude přidělen jeden člověk, kterému budu muset vymyslet a do určitého datumu poslat tématický balíček, který musí obsahovat jednu knihu z jeho seznamu a zbytek je na mě. Stejně tak mě zase přijde balíček od někoho jiného... a od koho to bude, se dozvím až po rozbalení. Také já nesmím nijak kontaktovat toho člověka, kterému budu balíček posílat, abych se neprozradila. Myslím, že to bude zábava, stejně jako minulý rok.

Kdo byl v létě naprosto v klidu a měl vše na salámu, byly moje kočky. Od těch bych ani nic jiného nečekala a bylo příjemné, když mě doma přivítaly po náročném dnu. Měly prostě pohodičku. Jen teda během naší dovolené měly trochu vzrůšo, protože je chodil krmit někdo cizí, ale nakonec se přece jen osmělily. Hlavně jsem byla pravidelně o všem informována, což bylo super. Jinak probíhalo válení všude možně, pravidelné vyčesávání a pozorování ptáčků venku. Také jsme kočkám pořídili ještě jeden záchod a opravdu velký, takže teď mají ve svém koutku celkem tři kadiboudy.

Tímto tedy pomyslně zamávám létu a zase za rok. Já už jsem se naladila na podzim, protože ten už je nějakou dobu cítit ve vzduchu... i přesto, že v září bylo ještě několik hodně teplých dnů. Pomalu vytahuju podzimní dekorace, na ty se vždycky moc těším. Už i to čtení mi jde líp a už teď vím, že v dalším čtenářském přehledu rozhodně nebude nula.