Jeden listopadový den

 Plán na publikované články mám dost plný, ale občas je potřeba v něm udělat místo na kočky. A to jsem si původně říkala, že v tomto období tu spíše zvolním a vydám třeba dva články za týden, místo toho, aby byl nějaký vždycky každý druhý den. Ale co, když je chuť psát a je dost materiálu, tak proč ne.

Podíváme se teda na jeden docela obyčejný listopadový den. Budiž pochválen podzim a dny, kdy mám volno! Tento den zahájil náš "šedej mrňavej"/ Pinďa/ Ivánek/ "malý kazisvět". Ráno mě vzbudilo to, když tady mladý pán šustil se stahovací páskou z balíku. Pak se přišel pomazlit a to hodně. Jenže pak zase potřeboval aktivitu, tak vyskočil na hromadu krabic od banánů a z té pak hop na velkou šatní skříň. Chvilku tam seděl jako na výstavce a pak si usmyslel, že už chce dolů. Tak to vzal přímým a dobře vypočítaným skokem přímo na postel. Velmi elegantně plachtil vzduchem asi tři metry a dopadl vedle mě. Asi je dobře, že už jsem nespala, protože jinak by z toho mohla mít pořádný šok.


Tak jsem tedy vstala, nakrmila kočky a než se najedly, nachystala jsem snídani i sobě. Snídaně prostě musí být, to je pro mě základ dne. A když je čas, ráda si dám něco pořádného. Volný den a ráno snídaně v klidu, to je značka ideál.


Po snídani proběhla hromadná držba kožíšků a pak každý zaujal své místo. Ňufák honem obsadil parapet, protože se zrovna topilo a ton má rád. Míma s Koblížkem se uvelebili na posteli. Jestli si říkáte, na co Koblížek tak kouká, tak je to právě Ivánek, který tady celé dopoledne lítal a troubil.


Pak tady byl nějaká příprava oběda a také trochu úklidu, hlavně v kuchyni. To mám ráda, když mám volný den a můžu si v klidu uvařit a je úplně jedno, jak dlouho to bude trvat, protože nemusím nikam spěchat. Potom si sednu k blogu, abych mohla dodělat články, které jsem měla částečně rozdělané. To se samozřejmě neobešlo bez asistence, ale to je asi všem jasné. Koblížek se rozhodl, že na to dohlídne.


Pak jsem se vydala vyzvednout svou knižní objednávku z e-shopu Knihy Dobrovský, na kterou mi ten den přišlo upozornění, že už je nachystaná. Nechtěla jsem ji tam nechávat zbytečně dlouho, aby nezabírala místo. Kdyby to všichni nechávali na poslední chvíli, tak by tam pak nebylo k hnutí. Objednávku jsem si tedy vyzvedla, rozhlédla se po prodejně a zase jela domů. Venku bylo klasické podzimní sychravo, ale to mi nevadilo. Doma už čekal na chodbě Ňufák, který se musel hned přivítat. Kvíkal, drkal do mě hlavou a pak šmejdil v mé oblíbené látkové tašce, v které jsem si přinesla knížky. Když zjistil, že tam není nic k jídlu, zase vyžadoval pozornost. Prostě klasika, když přijdu domů.


Odpoledne už bylo vše hotové a tak jsme měli pohodičku. Takže svačina, čaj, knížka... a Ňufák, který se opět nahříval na parapetu. Takto je velmi spokojený.


Večer jsem zapálila svíčky a vybírala nějaké povlečení a prostěradlo. Jenže u prostěradla jsem narazila na problém, a to s materiálem. Nechtěla jsem nic teplého jako je mikroplyš nebo flanel, to nesnesu. Chtěla jsem něco hladkého, ale ne satén, protože ten v kombinaci s kočičími drápky nedělá dobrotu. Stačí, aby se po tom kočka prošla a povlečení je v pr... no víte kde. Také jsem nechtěla něco, co pruží, protože tam stačí, aby se zasekl kočičí drápek, a hned se tam udělá dírka. Koukala jsem i na Ikeu, odkud už prostěradla mám, ale tam mi zase nevyhovovaly barvy. Nakonec jsem tedy nějaké hledání vzdala a neobjednala ani to povlečení. Nechtělo se mi ani nic sledovat a rozdělaný obrázek na mém stole nevycházel podle mých představ, tak jsem neměla chuť pokračovat. Budu muset vybrat jiný motiv, který mi více sedne. Takže knížka byla jistota. Vedle sebe jsem měla moc milou společnost. V poslední době Koblížek a Míma odpočívají takto spolu.


Odpoledne probíhalo další lumpačení našeho malého kocoura, který má opravdu spoustu energie. Zase se mordovali s Ňufákem a číhali na sebe, jednou dokonce prohnal Koblížka, který se z toho úplně naježil. Chvíli jsem mu házela papírové kuličky, za těmi lítá jako tryskáč a občas mi nějakou přinese zpátky. Ale večer se nakonec zklidnil i tady ten neposeda a najednou byl úplně nejhodnější. Nechala jsem ho spát na židli na županu. Odpočinek je důležitý a pohodlí také.


Žádné komentáře:

Okomentovat

Jeden listopadový den

 Plán na publikované články mám dost plný, ale občas je potřeba v něm udělat místo na kočky. A to jsem si původně říkala, že v tomto období ...