A tak si tady čtu aneb jak jsem vyhrála knihu

 Kdo to tady navštěvujete pravidelně, víte, že mimo jiné i ráda čtu. Za každý měsíc píšu takové shrnutí toho, co jsem přečetla, případně co nového v mé domácí knihovně přibylo. Čtení obecně považuju za příjemný koníček...

Vyvalit se s knihou u vody nebo třeba na zahradě, když je hezky, nebo naopak v zimě si zase s knihou zalézt doma pod teplou deku... oboje to jsou příjemné představy. Vzít do ruky knihy a slyšet šustění při otáčení jednotlivých stránek, to je prostě relax.

Ne vždy mám na čtení chuť a tak některé měsíce toho přečtu méně, než v jiné. Letos jsem na tom každý měsíc zatím plus mínus podobně, ale co přinese léto, kdo ví. Ale jak říkám, čtení není závod. I kdyby někdo přečetl pět knih za rok, tak co. Možná se vám zdá, že toho čtu hodně... já si myslím, že to je tak akorát. Upřímně moc nepobírám, když někdo přečte za měsíc třeba deset nebo i patnáct knih. To mi hlava nebere a docela by mě zajímalo, co ten člověk běžně dělá, jestli z toho vůbec má radost...

U některých lidí mám občas pocit, že se předhání, kdo toho víc přečte, kdo napíše nejvíc recenzí a kdo přečte větší šílenost nebo nechuťárnu. Minulý rok jsem na instagramu začala více sledovat a objevovat různé "bookstagramery", tedy lidi, co mají své profily zaměřené na knihy. Docela mě to zaujalo, dokonce jsem se účastnila dvou knižních darovaček, kde si každý z účastníků někoho vylosoval, komu měl poslat balíček... celé to bylo tajné, takže člověk nikdy nevěděl, od koho mu balíček přijde.

K této akci byl vždy vytvořený i chat pro ty, kteří se toho účastnili. Postupem času jsem ale víc a víc zjišťovala, že do této "komunity" jaksi nezapadám. Četla jsem úplně jiné knihy a celkově jsem si připadala dost mimo. Prostě přečtu knížku a buď se mi líbí, nebo ne. Nepotřebuju každou knihu rozpitvat na malé částice a hledat, kde je co špatně. Chci si prostě a jednoduše číst. A pak si udělat svůj kočko-knižní příspěvek postrádající dlouhosáhlé recenzce.

Zkrátka a jednoduše, já žádný bookstagramer nejsem a nikdy asi ani nebudu. A víte co? Vlastně je mi to jedno. Chvíli mi to bylo líto, ale už mě to přešlo, protože toto prostě nejsem já. Prostě proč se cpát někam za každou cenu, když tam nepasujete. Mám ráda knihy, ráda je beru do ruky, občas si ráda nějakou pořídím a líbí se mi plná knihovna jako součást interiéru.

No a když už jsem zmínila to pořizování, tak se vám musím s něčím pochlubit. V květnu to bylo podruhé v životě, co jsem vyhrála nějakou knížku. Bylo to na blogu u Siraelxy, kde člověk musel podle výřezu z obálky poznat knihu. Jednu jsem poznala na první dobrou a u těch ostatních mě napadlo, že by ty knihy mohly být u pisatelky na blogu, tak jsem se dala do projíždění archivu, no kočičí detektivní kancelář hadra. Jen jeden obrázek jsem nemohla najít, ale tam pomohl strejda google, takže jsem to dala dohromady a odměnu mi pak byla právě jedna kniha z těch pěti.

Bylo to takové překvapení, jaká kniha mi dojde, takže když mi v aplikaci zásilkovny cinklo upozornění, že můj balíček je k vyzvednutí, šla jsem tam, co nejdříve to bylo možné. Moc ráda rozbaluju všemožné balíčky a zásilky. Knížku "Poslední rivalka Coco Chanel" jste tady už mohli vidět ve čtenářském přehledu za květen, kdy mi asistovala tady mourovatá paní. Samostatně jsem knížku nefotila, tak aspoň takto na zpestření.

Momentálně čekám na jeden knižní balíček a to bude také překvapení, co přijde. To ale není žádná výhra, jen jsem zapomněla, co jsem si vybrala. I to se může stát. Už to trvá opravdu dlouho, tak budu ráda, pokud vůbec někdo přijde. V práci (ale ne v té mé) byla možnost uplatnit takový benefit a my to doma využili na nákup knih. Byla by škoda to nevyužít. Jestli něco přijde, tak se společně s mojí knihovnickou asistentkou samozřejmě pochlubíme.