Kočky a vysavač

 Drtivá většina koček klasické vysavače zkrátka nemá ráda. Ty moje rozhodně nejsou výjimkou a tato hlučná obluda je nepřítel číslo jedna...

Stačí s vysavačem jen pohnout a už nastává panika a hromadný úprk. Míma se okamžitě běží schovat za gauč, to její bezpečná zóna. Kocouři se schovají za postel nebo na škrabadlo a když se zapnutý vysavač příliš přiblíží, mění své stanoviště a prchají jinam.

Kočky mají rády svůj klid a myslím, že takový vysavač jim ho narušuje. Určitě jim také vadí ten hluk a v kombinaci s tím, že se tady ta "příšera" pohybuje z místa na místo ho zkrátka vyhodnocují jako nebezpečnou věc. Pokud ho vypnu a nechám někde položený, obezřetně a s velkou nedůvěrou kolem něj nakračují nebo se spíše plíží. Kdyby se v tu chvíli vysavač pohnul jen o centimetr, tak by dotyčný průzkumník vyskočil a bleskurychle by prchal pryč. Koblížek někdy na vysavač syčí a ježí se, než ho zapnu

Zvuk vysavače také nemám úplně v lásce, takže ty kočky docela chápu, že jejich ouškům to vadí. Máme i robotický vysavač, co jezdí sám a to je něco jiného. Není tolik hlučný a kočky si na něj dokonce nějak zvykly, což mě docela překvapilo. Ale rozhodně to není žádný kámoš a nikdy asi ani nebude. Momentálně jsme ve fázi, že když ho zapnu všichni sice zbystří, ale nenastává ten hysterický úprk. Jen Mímulka někdy odejde do jiné místnosti, když jí to zrovna vadí.

Když se vysavač pohybuje z místa na místo, většinou kocouři v klidu chodí kolem, nebo prostě pokojně leží na svém oblíbeném místě. Ovšem začátky byly takové divoké. Párkrát se stalo, že po rozjezdu té divné věci Ňufák lítal kolem jako poplašená slepice a pak tomu vysavači uštědřil několik ran, aby mu dal co proto.

Postupem času zájem a bojovně nasazení opadlo, ale občas mourovatého experta přistihnu, jak krouží kolem a bedlivě tady ten stroj sleduje. Vypadá, že má něco za lubem, ale dost možná jen kontroluje, jestli ta věc jezdí, kam má, a jestli posbírala všechny vytrousené chlupy. K vysavači patří také nabíjecí stanice, z které si tady ten výlupek někdy dělá sedátko. Na posazení se tam sice sotva vleze, ale to mu asi nevadí. Sedí tam jako kuželka a kouká kolem. Opravdu bych tomu kocourovi chtěla někdy vidět do hlavy.

No a vidíte, zase to bylo hlavně o Ňufákovi, i když to nebyl záměr. On se prostě nacpe všude, kde může... Tak aspoň sem dám i ostatní, aby jim to nebylo líto. Koblížek na oblíbené dece. I když já mám pocit, že jeho oblíbená deka je každá, kterou někam položím. A Mímulka, ta si zase pro změnu ustele v mém nočním stolku. Je to parádní schovka a dobře se tam prý spí, protože tam ji nikdo neotravuje. Jinak je to jedna z "kočičích zón bezpečí" v případě nouze. Například když jsme nedávno navrtávali v kuchyni jednu skříňku... To byl rachot a ještě k tomu přišel někdo cizí, takže Ňufák s Koblížkem se tam v panice namáčkli oba dva spolu a nějakou dobu poté odmítali vylézt. Jen škoda, že jsem to nevyfotila. Myslím si, že jim tam muselo být trochu těsno, ale to je v tu chvíli asi moc nezajímalo. No, a tak vidíte, jak to u nás je.