Opět mi káplo do noty jedno z témat na květen v Klubu blogerů, a tím je "Klasika". Tak schválně, co se vám jako první vybaví, když se řekne klasika? Já si to okamžitě spojím s literaturou...
No a tak jsem se mrkla do své knihovny na knížky, které se dají označit jako klasická literatura. Samozřejmě jsem tam takové kousky našla. Ale ještě tak před deseti lety bych toto až na výjimky u sebe hledala těžko. Myslím si, že do tohoto člověk musí jaksi dorůst a sám si najít cestu.Pamatuju si hodiny literatury, kdy jsme brali jednotlivé autory a jejich díla. Mě to zajímalo a bavilo mě číst o jejich životech a tom co napsali... ale že bych po těch knihách automaticky sáhla, to ne. Nějak jsem neměla tu potřebu a také v té době jsem primárně četla dost jiné věci, od klasické literatury na hony vzdálené... Dnes už to mám jinak.
No a co přesně to tady mám?
Údolí včel od Vladimíra Körnera - útlá knížečka, jejíž děj se odehrává ve středověku. Děj je nekomplikovaný, ale ne úplně veselý. (Podle námětu spisovatele byl v roce 1967 natočen film, ale v knižní podobě vyšel příběh až v roce 1978.)
Romeo, Julie a tma od Jana Otčenáška - příběh z období druhé světové války a neveselým koncem... až si člověk říká, že je opravdu škoda, jak to skončilo.
Drákula od Brama Stokera, to je za mě stěžejní dílo literárního vampyrismu. Neříkám, že moderní pojetí tohoto tématu je vyloženě špatné, ale kam se všechny ty upíří internáty a Edwardové hrabou...
Anna Karenina od Tolstého... no může být snad něco klasičtejšího?
Do sekce klasické literatury řadím i Čachtickou paní od Joža Nižnánského... je to sice trochu krvák, ale kdo by tento příběh neznal?
Na větrné hůrce od Emily Brönteové - to je další klasika jako poleno, plná komplikovaných mezilidských vztahů.
Výrostek a Nětočka Nězvanovová od Dostojevského, Milpardon Madam od Šukšina, Miláček od Guy de Maupassanta a 1984 od Orwella - to vše se teprve chystám číst.
Trilogie Pán Prstenů od J.R.R. Tolkiena je stěžejní dílo fantasy žánru. Tyto příběhy ze Středozemě, kde se to hemží hobity, elfy a trpaslíky, jsou mi moc dobře známé a všechny tři díly jsem četla několikrát. S četností čtení je na tom podobně i Malý princ od Exupéryho a Dobrodružství Toma Sawyera. Jsou zkrátka příběhy, ke kterým se jednou za čas ráda vrátím.
No a že u všeho musí asistovat kočky, tak to je zase taková "klasika" u nás doma. Koblížek už čichá a přemýšlí, co asi budu číst příště. Myslím, že by byl rád, kdybych sáhla po nějaké objemnější knížce... protože u té budu dýl sedět a to pro něj znamená více času na zalehnutí paničky. A co vy, také někdy čtete klasickou literaturu, nebo je na vás příliš náročná?
Líbí se mi tvůj přehled knih a většinu mám doma.I já jsem přemýšlela nad příspěvkem,co jsem četla kdysi,jací byli v té době oblíbení spisovatelé.Myslím si,že mám ve své knihovně hodnotné knihy.Větrnou hůrku jsem kdysi milovala,nevím,jak by na mě působila po letech.Zrovna tak mám ráda Malého prince,jeho moudrosti a proto knížku často otevírám.Údolí včel doma nemám,ale líbil se mi film.Teď čtu hlavně detektivky,potřebuji ve svém životě,který nemám jednoduchý,co by mě úplně pohltilo a to dokážou jenom napínavé krimi.Samozřejmě,že dělám i vyjímku a to potom sáhnu po nějaké cestovatelské knize.Čtu skoro pořád,což nedělá dobře mým opotřebovaným očím
OdpovědětVymazatMěj se hezky
Myslím, že pro každého jsou cenné jiné knihy, a to z různých a často osobních důvodů. Sahám po různých knihách, podle nálady, a podle toho, jestli chci něco napínavého nebo nenáročného na odpočinek. Zrovna klasika je podle mě na četbu náročnější, ale také někdy přijde k chuti :-)
VymazatLili , tak tohle mám jinak. Hodně klasiků jsem. přečetla před spoustou let na gymplu. Bylo to potřeba (češtinářka byla přísná) a navíc nám soudruzi pečlivě cenzurovali, co může vyjít. "Zákázané" autory jsem doháněla až později...
OdpovědětVymazatMěj hezký den. Helena
No, a já jsem k tomu přišla teď, kdy nečtu věci, protože musím, ale proto, že můžu... a to se mi na tom líbí :-) To si neumím představit, že by nějaká kniha byla zakázaná...
VymazatPodobných knih a i některé z Tvého výběru mám v knihovně také. K Čachtické paní je druhý díl, jmenuje se Žena dvou mužů a příběh je mnohem hezčí a romantičtější než Čachtická paní a je to volné pokračování. Jinak mezi klasiku počítám pohádky od B. Němcové, F. Hrubína a další klasiky. Děkuji za výběr a přeji krásné dny.
OdpovědětVymazatPřiznám se, že knížku Žena dvou mužů jsem nečetla... ale mohla bych ji přidat na seznam knih k přečtení. Němcová je jistě také klasika, stejně jako třeba Mácha a Erben... ale rozhodla jsem se, že budu vycházet z toho, co mám opravdu doma :-)
VymazatKlasiku jsem četla jako mnoho dalších ve škole. Neříkám, že mě to nezajímalo, ale bylo to něco úplně jiného než co jsem jinak četla. Klasiku jsem si zamilovala až ve dvaceti - tenkrát jsem četla sbírku povídek Démon zvrácenosti Edgara Allana Poea, kterou jsem dostala od sestry pod stromeček, koupila jsem si Proměnu Franze Kafky, která se mi zalíbila nakolik, že jsem si koupila Proces, který do dneška považuju za jednu z nejlepších knih, které od Kafky mám. Takže mám klasiku moc ráda a kupuju ji pokaždé, když je něco, co doma ještě nemáme.
OdpovědětVymazatMě bavilo si číst o těch autorech, ale na četbu těch knih jsem ještě úplně neměla pomyšlení. Ale čtenářský vkus se u člověka může po čase změnit :-)
VymazatMnohé, co tady máš jsem četla. Ani ne tak, že to byla četba povinná, ale protože něco jsme měli doma, něco jsem si přinesla z knihovny.
OdpovědětVymazatHezký den!
Hanka
Úplně si nepamatuju, jestli jsme doma mívali vyloženě klasiku. Teď si občas nějaký kousek pořídím, protože prostě chci :-)
Vymazat