Moje knižní poklady

 Když se na Klubu blogerů objevilo další knižní téma, musela jsem dost zapátrat ve své knihovničce. Z hlavy totiž nevím, jak je která kniha stará, nebo kdy se její autor narodil, případně jestli náhodou není nějaké výročí. Každopádně mě to přimělo projít jednotlivé police a to mě inspirovalo k napsání tohoto článku...

Máte ve své knihovně knížky, které jsou pro vás z nějakého důvodu důležité nebo si jich ceníte? Knížky, o kterých víte, že byste se jich jen těžko vzdávali? 

Dnes vás vezmu na takové malé putování za mými knižními poklady. Moje knihovna není kdovíjak obrovská, ale rozhodně tady pár takových kousků najdu. 

Začarovaný mlýn od dvojice Alina a Jerzy Afanasjewovi je tenká dětská knížka, po které jsem dlouho pátrala. Čítávala jsem ji jako dítě... a pak se někam vytratila. Po x letech jsem si na ni vzpomněla a snažila se ji najít, jenže mé hledání nebylo úspěšné. Nevěděla jsem totiž, jak se kniha jmenuje. Pamatovala jsem si jen, že tam byl létající mlýn a autor byl určitě polský. Internet mi v tomto nebyl nápomocný, až po nějakém čase jsem ji náhodou objevila na nějaké knižní databázi a hned jsem věděla, že to je ono. Rovnou jsem si ji tam od jedné paní koupila. Vždycky mě na tom fascinovaly ty ilustrace, z nichž některé působily poněkud pochmurným dojmem... a fascinují mě i dnes. Knížka v originále vyšla v roce 1961, u nás v překladu vyšla v roce 1987. No, už je to pěkná doba.

Z dětství mám více oblíbených knih a tou další podstatnou jsou Děti z Bullerbynu. Kdo by neznal tento příběh o šesti dětech, které bydlí na jakési samotě sestávající ze tří domů? Když jsem to četla, vždycky jsem si to všechno představovala a přišlo mi to hromně zajímavé a správně dobrodružné. Nezaměnitelné ilustrace Heleny Zmatlíkové doprovázející celý příběh jsou pomyslnou třešničkou na dortu.

I další dva kousky jsou spíše pro čtenáře dětského věku, i když tady už jen přece pro trošku starší. Knížky Dračí jezdec a Inkoustové srdce jsem četla někdy na druhém stupni základní školy. I teď si zpětně vybavuju, že mě ty příběhy přímo fascinovaly. Příběh o putování s opravdovým drakem kvůli nalezení jejich pradávného domova mě tehdy opravdu nadchl. Stejně tak tomu bylo i v případě Inkoustového srdce, kdy je to zjednodušeně o tom, že jistý knihvazač má zvláštní schopnost - když čte nahlas, některé postavy z toho příběhu se zhmotní, ale zároveň se něco nebo někdo vytratí z tohoto světa. Z fleku bych tyto příběhy znovu zařadila na pulty knihkupectví. Inkoustové srdce se dokonce dočkalo i filmového zpracování. A až nedávno jsem se dozvěděla, že tento příběh má ještě další díly, a to jen tak mezi řečí od slečny z antikvariátu, který občas navštěvuju. Také mi řekla, že v sehnat tuto knížku za dobrou cenu a v dobrém stavu není jednoduché a že si ji mám nechat. Mrkla jsem na internet a některé ceny za knihu jsou dost vysoké. Ale tuto si určitě nechám.

O Drákulovi jsem se zmiňovala v předešlém článku o klasické literatuře v mé knihovně... a stejně tak ho musím zařadit i sem. Ten příběh mám ráda, četla jsem ho už několikrát a poprvé to bylo někdy na druhém stupni základní školy. Takže je jasné, že mi tady nesmí chybět. V tomto případě zkrátka opravdu není nad klasiku... i když tehdy jsem takto o této knížce vůbec nepřemýšlela, jako že by to byla klasika. Tenkrát to prostě byl poctivý upírský příběh.

Harry Potter. No tak tento příběh o mladém čaroději, který začne studovat na škole čar a kouzel v Bradavicích snad ani nemusím představovat. Když jsem byla ještě na základní škole, jednou kdosi do družiny přinesl film - první díl z této série. Tehdy jsem pořádně nevěděla o co jde, tak jsem tomu moc nevěnovala pozornost. Až o nějaký rok později jsem se dostala ke knihám, už ani nevím jak... a teprve tehdy mě to opravdu chytlo. Knihy jsem si půjčovala a byla k nim hrozně opatrná, abych je nevrátila poškozené. Až v dospělosti jsem si pořídila celou sedmidílnou sérii ve fialovém boxu. Tehdy mě to stálo 1500 korun, což je dosud můj nejdražší knižní nákup. Chvíli jsem nad tím váhala, protože to nebyla malá částka, ale pak jsem stejně neodolala. Doteď si ty knihy opatruju, a přestože jsou v měkké vazbě a několikrát čtené, vypadají téměř jako nové. Sice už jsem příliš stará na to, abych ještě doufala, že mi nějaká sova přinese dopis z Bradavic, ale stejně mám ty příběhy ráda. Harry Potter je zkrátka nostalgie a láska.

No a hádejte kdo se mi vetřel na fotku? Samozřejmě Koblížek. To je také takový můj poklad, i když ne knižní :-)

Fotka jako na občanku :-D A Princ dvojí krve, šestý díl série, který má letos kulatiny - vyšel už před dvaceti lety. (Což jsem psala i do komentáře k článku v Klubu blogerů. Pokud si vzpomenete na nějakou knihu nebo autora, který má letos nějaké zajímavé výročí, klidně to tam připište, ještě to stihnete.) Přijde mi neuvěřitelné, že už je to tolik let.

Ve výčtu svých knižních pokladů nesmím zapomenout ani na Kocoura Boba od Jamese Bowena. O této knize jsem tady už kdysi psala, ale rozhodně není na škodu si ji připomenout. Knížek o kočkách mám několik a určitě ještě nějaké přibudou, ale příběh o zrzavém kocourovi z ulice je můj nejoblíbenější. I jedna kočka může člověku změnit život a mně přečtení této knížky vždycky zvedne náladu. Někteří samozvaní knihoznalci tuto knihu sice zavrhují, že autor chtěl na kocourovi hlavně vydělat a tak podobně... ale co bylo, to bylo a kdo už dneska ví, kde je ta pravda. Ať je to jak chce, zrzaví kocouři jsou super a tady pan ředitel si to myslí také. Článek mi schválil, tak šup s ním ven. (No ještě aby ne, když se tady tak vystavil :-D) A prý se také máte mrknout, jestli máte ve své knihovně nějaké osobní knižní poklady... Koblížek si o nich rád přijde přečíst :-)