Upršený Pernštejn

 V dubnu jsme se vydali na výlet a naším cílem byl hrad Pernštejn. Vybírali jsme z několika míst, ale na tomto hradě jsem ještě nebyla a navíc nebyl tak daleko jako ty ostatní, takže bylo rozhodnuto. Jen teda to počasí jsme úplně netrefili, ale to si člověk zkrátka nevybere.

Po cestě nám pršelo, až jsme si říkali, jestli jsme radši neměli být doma. Ale aspoň jsem se mohla rozhlížet kolem. Pozorovala jsem jarní zelenou krajinu, na některých místech zdobenou rozkvetlými keři a také se dívala po různých stavbách. Někdy bych na takové cesty potřebovala dvě hlavy, aby se jedna mohla dívat nalevo a druhá napravo... takto jsem hlavou neustále otáčela z jedné strany na druhou. Pršelo, i když jsme zaparkovali pod hradem, takže nakonec jsme se nahoru vyvezli vláčkem. 

Hrad Pernštejn působí opravdu mohutným dojmem. Není se čemu divit, že tato impozantní nedobytná pevnost láká nejen turisty, ale také filmaře. Ty tento hrad hostil už mnohokrát, natáčelo se tady například Sedmero krkavců, Čert ví proč nebo Báthory. Na tento film jsem se dívala nedlouho po návštěvě hradu, tak jsem se pozorně dívala, kdy tam poznám Pernštejn... a poznala jsem :-)

Než nám začala prohlídka, nakoukli jsme do hradní kaple...

Nechyběly tady ani varhany a já jsem obdivovala také výmalbu na zdech a na stropě.

Prohlídka, na kterou jsme šli, byla opravdu obsáhlá. Občas jsem během prohlídky i něco vyfotila, ale spíše jsem se rozhlížela a poslouchala výklad. K vidění tady byla spousta věcí a také obrazů a kdybych tam měla všechno fotit, nedělala bych nic jiného. Prošli jsme toho opravdu hodně. Asi tak ve třetině prohlídky se spustil totální slejvák, naštěstí jsme se právě přemísťovali do vnitřních prostor hradu. 

Výhledy z hrady nebyly kvůli počasí nic moc, ale to se nedalo nic dělat. 

Uvnitř mě hodně zaujala kuchyně. Sice bez vymožeností, ale zato opravdu prostorná.

To si vždycky představuju, jak se tu asi vařilo...

Kromě velkých kamen tu nechyběla pec na chleba. Tak si říkám, že v takové kuchyni asi bylo teplo...

Tady je zase jiná paráda, sál i s vystavenými dobovými šaty.

V jednom sále čekala takto nazdobená tabule. Přiznám se, že jsem tady na chvilku přestala z té parády poslouchat výklad průvodkyně...

A tady ještě jeden pohled na opravdu působivý hrad.

Po ukončení prohlídky jsme zamířili do hradní restaurace, která byla docela plná. Nebylo se čemu divit, protože kde kdo se tu rád ohřál. Po obědě nechyběl ani zákusek :-)

Pak už jsme jen počkali, až nám přijede vláček. V tu dobu sice zrovna nepršelo, ale zakoupený lístek platil oběma směry, takže by byla škoda ho nevyužít. Navíc pán, který řídil vláček, byl takový správný. Nasedli jsme a s hradem Pernštejn jsme se rozloučili. Toto byla moje první letošní návštěva podobného objektu a doufám, že rozhodně nebude poslední.