I takto začátkem dubna si tady vesele blogujeme. A proč používám množné číslo? Protože na psaní článků nejsem téměř nikdy sama a zejména Ňufák a Koblížek mi u toho vydatně asistují. Oni musí být opravdu u všeho, to už asi víte.
Koblížek, to je tady takový pan ředitel. Ten se mnou bloguje moc rád, protože když sedím u počítače, může se mi uvelebit na klíně a to víte, že já ho nevyženu. Kolikrát toho napíšu i více, než jsem původně chtěla, protože když se mi tady nakýbluje, kvůli němu je mi líto se hned zvedat.
No a tak se mi často stane, že napíšu nějaký článek do zásoby. A to se hodí. někdy mám takto rozepsaných i několik článků a pak píšu to, na co mám zrovna náladu. Nebo je v jeden den napíšu a druhý den pak doplním fotky na zpestření. A Koblížek to všechno vidí... a také zalehne zrovna to, co potřebuju. Do toho vínového deníčku si zapisuju přečtené a koupené knihu... ale prý mám smůlu. No co, tak si to zapíšu později.
No a když je tu on, musí přijít také Ňufák. On je taková vtěrka a potřebuje hodně pozornosti. A přece nejde, aby u blogování chyběl. Akorát je to takový montér Lojza, jak já mu říkám - někdy jak se mi tu producíruje po stole, šlápne i na klávesnici. A víte co? Mu je to úplně jedno.
Napáchané škody pak napravuju já. Naštěstí mi zatím nic nevymazal a pár písmenek navíc se dá snadno odstranit. Zatím se mi to tady na blogu pěkně rýsuje - každý měsíc můj knižní přehled a jedno nakouknutí do Galerie "U kocoura". Myslím, že z mé galerie by mohla být pěkná pravidelná záležitost, na duben už mám něco nachystáno. Někdy ty kocoury nechápu, pofackují se a pak stejně leží spolu.
No a jak se kolem blogování motají oba kocouři, občas se schyluje k potyčce. Koblížka třeba rozčiluje, když Ňufák pořád pochoduje kolem počítače tam a zpátky a prostě si někam nesedne. Navíc mu kolikrát zavazí ve výhledu. Naštěstí jsem tu ale já - panička, takže jakékoliv konflikty včas zarazím. Tuhle už se Ňufák po Koblížkovi tak blbě díval, a než čekat, z které strany přiletí lepanec, tak jsem mourovatého neposedu kousek posunula. Zkrátka kdo si pořídí kočku nebo jiného mazlíka, už nikdy se nebude nudit :-)
No, vidím, že pomáhají opravdu hodně :o)
OdpovědětVymazatLili, přeji příjemný den a hladím kočičáky! Helena
Jo, to jsou pomocníci za všechny prachy :-D
VymazatSleduji Váš blog. Mám mladou kočku, nalezence, tak se mi informace moc hodí. Na záchůdek a granule je zvyklá. Byt se mi zvolna mění v tělocvičnu bez ozdob a květin, klávesnici také miluje.
OdpovědětVymazatKočky se našemu životu umí docela dobře přizpůsobit :-)
VymazatLili, ten článek se Ti podařil 😉, má to děj a je to i vtipné, fotky hezky doplňují text. Zdravím pana ředitele, určitě hlídá i frekvenci článků. ☺
OdpovědětVymazatDěkuji :-) Kdybych psala vyloženě deníčkový blog, mohlo by se to klidně jmenovat "Každý den s kocourem". Oni ti jelimáni pořád něco vymýšlí... když teda zrovna nespí. To ano, ten hlídá, aby to tady příliš nezahálelo :-D
VymazatMáš hezké pomocnice a s nimi se nikdy nemůžeš nudit.Mně stačí jedna a také mi pomáhá,až tak,že ji musím od počítače vyhodit.Sama mám co dělat,abych něco napsala a Modřinka si zrovna musí lehnout na klávesnici
OdpovědětVymazatMilý článek.Hezký den
Když ty kočky si vždycky musí lehnout tam, kde to člověk nejmíň potřebuje - to je zákon schválnosti :-) Děkuji a posílám Modřince podrbání :-)
VymazatProtože mám mnohaleté zkušenosti s kočkou, tak vím, o čem je řeč. Já ovšem tak klidná nebyla, jenže kočce to stejně bylo jedno!!! Přeji krásný den.
OdpovědětVymazatŽivot s kočkou naučí člověka mnohé :-)
Vymazat