Březnové čtení s Mímou

 Mám tu zase přehled toho, co jsem přečetla za minulý měsíc. U dokumentace přečtených knih mi zase asistovala Míma. Je to šikovná kočka a jsem ráda, že přišla, protože kocouři se k tomu vůbec neměli.

Stejně jako v únoru i za březen tu mám přečtených pět knížek. K tomu jsem dělala ještě i jiné věci a chodila do práce, takže jsem spokojená. Byla bych toho přečetla i víc, kdybych četla například v autobuse nebo v šalině, jenže při čtení za jízdy se mi dělá špatně.

Opět jsem sáhla po sérii Škola noci z mých mladých let. Přečetla jsem rovnou tři knížky ze série, a to čtvrtý, pátý a šestý díl - Nezkrotná, Pronásledovaná a Pokoušená. I co se týče čtení, je potřeba někdy relax, a také proto jsem opět zvolila příběhy ze školy pro upíry.

Norma od Sofi Oksanen (finské spisovatelky finsko-estonského původu), mi tady ležela už nějaký pátek, tak jsem se do ní konečně pustila. Pamatuju si, že jsem ji vydražila v aukci pro kočičí útulek. Hlavní hrdinka Norma bydlí v Helsinkách a snaží se přijít na to, co vedlo její matku k sebevraždě. Po pohřbu za ní přijde neznámý muž, který si za každou cenu chce promluvit. Aby toho nebylo málo, život jí komplikují její zázračně rychle rostoucí vlasy, které však musí skrývat před světem, aby se neocitla v ohrožení. Právě tady toto tajemství znala jen ona a její matka. Chvilku mi trvalo, než jsem se začetla, ale pak už to jelo, protože jsem byla zvědavá, jak to celé dopadne. Tím, že jde zde magický prvek zázračně rostoucích vlasů, se tato knížka trochu odlišuje od ostatní autorčiny tvorby, ale co se týče textu, zcela neomylně poznávám její rukopis. Nechybí zde podrobné popisy docela obyčejných věcí, což přispívá k docela bohatému obrazu, který si v daných situacích můžete představit.

Anna ze Zeleného domu od Lucy Maud Montgomeryové je klasickou dětskou literaturou. Kdo by neznal tento příběh, kdy si dva dospělí lidé nechají ze sirotčince přivézt dítě... jenže místo požadované chlapce jim přijede dívka. A ne jen tak ledajaká, ale zrzavá, hubená a s velmi bujnou fantazií. I tuto knihu jsem ulovila v kočičí aukci. Ilustrace uvnitř sice nejsou, ale zato má nádhernou obálku.

Už jsem se bála, že pro tento měsíc budu mít fotku bez kočičího asistenta, ale Míma mi u toho nakonec docela pěkně poseděla. Musela jsem ji první pořádně podrbat, aby někam neodešla. Tady jsem se snažila, aby se na mě otočila, no a ona se na mě rovnou natáhla. Je to krásný příklad toho, co kolikrát stojí za těmi podařenými snímky.

V březnu se malinko rozrostla moje knižní sbírka, pořídila jsem si totiž tři nové kousky. Co hledáš, najdeš v knihovně - tak po tom jsem pokukovala už nějakou dobu a řekla jsem si, že bych si mohla koupit na čtení také něco hezkého. Kombinaci japonské autorky, tématu knížek v příběhu a hezké obálce jsem zkrátka nemohla odolat. K tomu jsem přidala ještě klasiku "Anna Karenina". No, tučnější knihu už jsem si fakt koupit nemohla... jen teda tomu, kdo má tady to vydání na svědomí, bych dala pořádně přes prsty, protože to "ová" tam úplně bije do očí. Dotyčný člověk by se za to mě stydět. A to ještě když jsem vešla do prodejny a pán, co tam zrovna stál, se mě ptal, jestli potřebuju poradit... tak jsem mu řekla že ne, že se jdu spíše jen tak podívat, protože mám doma kopu nepřečtených knížek. Smál se, že to naprosto chápe a potom u pokladny se jen pousmál, když jsem tam přišla s tímto. Knížku Věnování jsem ulovila v kočičí útulkové aukci, tak uvidíme, zda mi tento oddechový příběh sedne. Pořád je však počet přečtených knih větší než těch koupených, tak snad se mi to podaří udržet.