Kdo dostal po čumáku?

 Měla jsem tady teď články z různých kategorií, tak se zase podíváme na ty moje kočičí případy. Ti se prostě mají. Zase jsem jim objednala krmivo a oni tak mají k dispozici novou krabici. Počasí se docela vyjarnilo, takže mají častěji možnost vyhřívat se na parapetu na sluníčku. Také začali vypouštět srst snad po kilech, holt dříve nebo později to přijít muselo. Lepící váleček je teď můj nejlepší kamarád a ještě že máme tu sušičku, ta je učiněný zázrak.

Přijde mi, že Koblížek má snad víc chlupů, než ti dva mourovatí dohromady. Když jsem s ním byla kdysi na veterině, jednou nám tam paní doktorka říkala, že tu srst má opravdu hustou. Je jako medvěd. Když má milostpán dostatečně dobrou náladu, aspoň trochu ho vyčešu. Ono tím nezabráním tomu, aby z něj padaly chlupy, ale když ho vyčešu, rozhodně jich pak do prostoru vytrousí mnohem míň.

Už jsem vám říkala, že Koblížek je náruživý čtenář? Kromě toho, že mě u čtení může zalehnout, má ještě jednu oblíbenou zábavu. Moc rád loví takovou tu šňůrku, kterou některé knížky mají. On je to docela lenoch, jen tak něco ho nezaujme a hrát si vydrží maximálně pár minut. Taková šňůrka ho ale spolehlivě zaujme a rozproudí.

A takto se nám tady válí po zemi Ňufák. Lehne si na záda, složí přední tlapky a ty zadní mu trčí do vzduchu. Musím se smát, když v této pozici usne, což se často stává.

Možná si řeknete, úplné neviňátko, ale tak to není...

Asi si říkal, že už je tady moc dlouho klid, tak tady chodil a otravoval kočku. Nevím, co přesně se dělo, jen jsem slyšela, že na něj syčí. Pak se kočka uklidila na jednu židli v obýváku, zasunutou pod stolem. Ňufák si nedal pokoj, pořád chodil kolem, vybuřoval a dorážel na Mímu. Ta už to nevydržela a dala mu takový lepanec, že mourovatý provokatér utekl za křeslo.  Měl na čumáku malý škrábanec, a seděl tam jako zaražený, ani nedutal. Snad si z toho ten výlupek vzal ponaučení pro příště.

No a tady je paní kočka. Způsobně sedí, jako kuželka, a určitě není zvědavá na žádné Ňufákovy hlouposti. Ta zase dostane občas lepanec od Koblížka, když ještě všichni leží a ona jde "zpívat" do jiné místnosti. Většinou stačí, když na ni zavolám. Ona jak mě slyší, tak přiběhne. Ale někdy to Koblížek nevydrží a jde tady tomu narušiteli vysvětlit, že teď bude ticho. No, on má prostě rád svůj klid.

A tady už zase Ňufák vymýšlí a loví nejspíše nějaký stín na zdi. Na to on je specialista. Někdy tady dělám telefonem prasátka a on za nimi lítá jako splašený.

Nedávno jsem tak postrádala Koblížka, nebyl nikde vidět ani slyšet. Pak jsem ho náhodou objevila, jak leží na složené dečce spadené za křeslem. Byl tam uvelebený, ani nedutal, úplný bobínek. Asi mu tam bylo dobře To jsem mu zase přišla na nějakou schovku. Alespoň vím, kde ho příště hledat, až zase zmizí. No a tak to u nás s těma kočkama je, pořád něco :-)