Práce na směny a převrácený režim

 V práci občas vedeme debaty, co je lepší, jestli chodit pravidelně od pondělí do pátku, nebo chodit různě na směny a střídat denní a noční směny. Nějak se v tom nemůžeme shodnout, názory jsou na to různé.... 

S obojím mám zkušenosti, takže vím, že obojí má své pro a proti. I tak ale u mě vyhrává nepravidelný pracovní režim. Když si zpětně vybavím, jak jsem chodila od pondělí do pátku, přijde mi to takové... svazující. Sice byl odpoledne člověk dřív doma, ale po tom neustále se opakujícím brzkém vstávání, jsem byla opravdu unavená a ve finále jsem toho doma stejně moc neudělala.

Úplně jsem nesnášela pondělí ráno, fuj. Později se to přeneslo na neděli večer, když už člověk měl v hlavě tu vidinu pěti následujících dní. To už jsem z toho byla úplně otrávená. Nedovedu si představit, že bych takto měla chodit zase... pětkrát po sobě brzy vstávat, no tak to zdarec. Teď chodím na denní nebo noční směny, případně různé zkrácené vložené, dle provozu.

Z toho má člověk sice v hlavě trochu guláš, ale není to pro mě ani zdaleka tak frustrující, jako režim pondělí až pátek. Občas, když se mě někdo zeptá, co budu tehdy a tehdy dělat, tak nejdříve přemýšlím, co je vlastně za den. Tím, že máme nepřetržitý provoz a chodíme tak i svátky a víkendy, mě už nějaké pondělí nebo večer netrápí.

Ono to i tak nějak jinak utíká a kolikrát mi volno mezi směnama vyjde na všední den, takže aspoň si pak ledacos můžu vyřídit. To většinou využívám dopolední hodiny, kdy je všude méně lidí. Jako jo, když mám denní směnu, tak vstávám brzy, ale zase je to třeba dvakrát nebo třikrát po sobě a pak vím, že několik dnů budu mít od vstávání pokoj.

Jen teda nemám jasno v tom, jestli jsou lepší denní směny nebo noční. Těch dvanáct hodin je ale dlouhých v každém případě. Přes den člověk řeší v práci spoustu různých věcí navíc, ten provoz přes den je dost šílený a když se v létě teploty přiblíží ke třiceti stupňům, je to opravdu peklo. Klimatizace odletovou halu narvanou lidma nestíhá, takže máte pocit, že je tam na zdechnutí. Ale v momentě, kdy musíte ven, kde je totálně na padnutí, se vám najednou zdá, že v té hale bylo vlastně dobře.

V létě jsem kolikrát ocenila, když jsem v tom vedru měla noční, to ta teplota přece jen aspoň trochu klesla. No a když jsem spala po noční, tak mě vedro přes den opravdu netrápilo. Po noční totiž spím jako dudek, mnohem líp, než když mám jít večer spát a ráno vstávat. Asi to bude tím, že po noční jsem víc unavená, než po denní... že pracuju v době, kdy by tělo chtělo odpočívat a spát. Ráno přijdu domů, nakrmím kočky, zalehnu a spím. Kolikrát klimbám už v autobuse, nevím, co bych dělala, kdybych musela po noční sednout za volant a řídit. Nejspíše bych to při první příležitosti zaparkovala někam do příkopy. Nebo by mě to možná tak nabudilo, že bych byla čilá jako rybička. Řízení auta je totiž pro mě maximálně stresující záležitost. Tuto činnost provozuju jen v práci, když musím, jinak ne. Objížďky areálu letiště nějak přetrpím. Na jedné z nich se mi dokonce podařilo na autě urvat zrcátko, ale to už je zase jiný příběh a já odbíhám od tématu.

Neříkám, že se mi někdy na těch nočních nechce spát... ale když je provoz, tak to člověka raz dva probere. Stačí, když na odbavení přijde nějaký potížista, který se chce vyloženě jen hádat. Takové lidi jednoduše poznáte ve dveřích a potom komunikace s takovým člověk vás rozproudí lépe než čerstvě umletá káva. Jen teda večer po noční mám trochu problém jít spát, zvlášť, když jich mám více po sobě. To ráno přijdu domů, lehnu si, pak vstávám někdy po obědě, protože dřív se prostě nevzbudím a večer se mi pak prostě nechce jít spát a kolikrát i o půlnoci tady koukám jako sova. Což je případ i dne, nebo spíše noci, kdy datluju tady ten článek... aspoň ten čas nějak využiju. Už jsem zkoušela po poslední noční nespát, ale dopadlo to tak, že jsem akorát byla celý den totálně rozbitá, takže více škody než užitku. Od té doby už jsem to nikdy neudělala. Ani si po noční nic neplánuju a vše přesouvám na jiné dny, protože vím, že bych jinak byla totálně nepoužitelná, kdybych si nešla lehnout. Když už se taková směna chýlí ke konci, říkám, že v tomto případě není nejlepší přítel člověk pes, ale peřina.

No a abyste neřekli, že tady jen kvákám, tak vám to zpestřím několika letadly :-) Myslím, že kočičí reporty mi jdou líp, než tady ty kecací články.