Ještě se vrátím k mému blogování

 Nedávno jsem tu psala o svém blogování, jak jsem se k němu dostala, proč jsem měla pauzu a tak podobně. Až později jsem si uvědomila, že na některé věci jsem zapomněla. Ze svých zkušeností jsem tu zmiňovala ty negativní a dobré věci, které se s tímto také pojí, jsem jaksi vypustila.

Za dobu mého blogování jsem pár lidí poznala i osobně. Když se na to podívám zpětně, je to vlastně docela velká náhoda, že jsme na sebe takto narazili... stačilo by málo a nikdy bychom se nepoznali. Stačí jeden komentář a hned může být všechno jinak. A pak že to "věčné vysedávání u počítače" k ničemu nevede.

Za mě je také fajn, že můžete objevit někoho, kdo má zájmy jako vy, vyměnit si a sdílet tak své zkušenosti s tím, čemu se rádi věnujete. Jako čtenář už jsem takto objevila například pár zajímavých knih a pobavila se u článků o domácích mazlíčcích.

S blogem také můžete cestovat, aniž byste se museli zvedat ze židle a jít ven do sychravého počasí. Kromě toho, že tu docela pohodlně poznáte, jak to vypadá jinde, můžete získat zajímavý tip na příští výlet. Cestovatelské články mě baví, čtu je ráda, i když je to jen výlet třeba na zříceninu, co máte nedaleko. Ráda nakouknu někam, kde to ještě neznám, nebo to mám z ruky. Také mě potěší, když u někoho objevím, že byl na místě, které už znám... to si hned říkám, jo, tady jsem byla a sleduju, jak to tady vidí zase někdo jiný.

Klidně se může stát, že na blogu objevíte nějakou novou zálibu. To tak u někoho objevíte nějaký návod a protože vám to nedá, jdete to zkusit také. Přesně takto jsem se dostala k pletení z pedigu, že jsem to u někoho viděla a musela to vyzkoušet. Dost mě to bavilo, jsem docela tvůrčí typ a řekla by, že i manuálně zručná. V současné době se tomu nevěnuju, ale ty základy už tam jsou, myslím, že to se nezapomíná. Touto cestou se můžete dostat k čemukoliv, co by vás samotné třeba ani nenapadlo, abyste se do toho pustili.

Jak teď píšu, vzpomněla jsem si na takový jeden kuriózní zážitek spojený s blogem. Je to už aspoň deset let, ale pamatuju si to doteď. Jak jsem mívala ve zvyku, tak po šermířských vystoupeních jsem o tom většinou psávala a ne jinak tomu bylo i u jedné charitativní akce. Zkrátka se mi nelíbila zmatená organizace a to, že když jsme přijeli, půl hodiny trvalo, než jsme vůbec našli někoho, kdo nám byl schopný říct, kde můžeme nechat auta, kam si složit věci atd., prostě takový ten základ, který jako účinkující chcete znát. A toto jsem i do článku napsala, jinak jsem jako obvykle popsala průběh akce, co se dělo a přidala pár fotek. Paní organizátorka si to pak přečetla a dělala z toho aféru a cítila se hrozně dotčená, že jsem si něco takového dovolila napsat, že jsem totálně nepochopila účel akce a zkrátka to úplně převrátila. Nejspíše to četla prdelí, nebo já nevím, protože řešila úplně jiné věci, než o kterých jsem psala. Vůbec jsem třeba neřešila účel té akce, to mi byl celkem ukradený, pro mě to prostě bylo jedno vystoupení z mnoha. Jen jsem vytkla nějaké věci z pohledu účinkujícího. Tehdy jsem nechápala, o co té paní vlastně jde, takto zpětně mi to přijde komické :-)

A nemyslete si, ani tento článek jsem nepsala bez dozoru, jen se tu vyměnili asistenti a přišel sám velký pan ředitel Koblížek.