Snad ne poslední výlet

 Poslední únorovou sobotu jsme se vydali na výlet, který jsme stihli ještě před uzavřením okresů. Byl to první výlet, na který jsme se vydali autem. Určitě jich bude ještě spousta, ale holt si budeme muset ještě počkat. Co si budeme povídat, byla jsem spokojená, že se vezu a můžu se rozhlížet nalevo napravo.

Po prostudování stránek "mapy.cz" byla vybrána trasa Dukovany - zřícenina Templštejn. Do Dukovan jsem dojeli autem a nechali ho zaparkované v jedné z ulic. Pěšky jsme zamířili mimo zástavbu, přešli silnici a pokračovali dále po žluté trase, která vedla sice lesem, ale po cestě, kde čas od času jelo auto. Šli jsme opravdu co nejvíc po kraji, protože někteří řidiči jezdí jako dobytek.
(Zde na fotce příjezd k Dukovanům, kdy se v dálce před námi najednou objevily obrovské komíny, a kopce kolem naší trasy.)

Věděli jsme, že po nějaké době musíme přejít řeku a napojit se na červenou trasu, a tak se i stalo. Pak jsme šli podél řeky, která neměla své břehy prakticky vůbec vyvýšené, takže stačilo málo, aby se vylila. 

Za teplých dnů by u řeky bylo příjemné posezení, úplně jsem si to představovala. Prošli jsme jedno tábořiště a za ním byla skála, takže tudy se jít nedalo. Pár metrů jsme se museli vrátit, abychom viděli, že červená trasa nás vede kolem pidi chatiček do šíleného kopce. Řeknu vám, že mi ten výstup dal zabrat.

Za tu námahu jsem byli odměněni rozhledem na okolí. Přišlo mi, že jsme hrozně vysoko a okolní kopce se mi zdály obří, ale ve skutečnosti jsme byli pouze ve výšce cca 350 až 400 metrů. Ono to člověka docela zmate. Občas se za nějaký kopcem vynořily dukovanské komíny.

Tady máme jeden pohled dolů na řeku. Pobýt v takové chatičce, jako jsou tam dole, by se mi líbilo.

Po cestě jsme se trochu zamotali. Šli jsme po červené a zničehonic jsme se ocitli na zelené. Asi se někde stala chyba, ale využili jsme chytrého telefonu a nakonec se napojili zpět na správnou trasu. Šli jsme lesem, blížili se k řece, kterou bylo potřeba zase přejít a najednou  jsem mezi stromy zahlédla protější kopec, na kterém se nacházela zřícenina hradu Templštejn.

Přešli jsme řeku a já nevěděla, na kterou stranu se mám dívat. Zespodu od řeky se kopce nebo spíše skalnaté vrchy zdály ještě větší, než když jsme byli nahoře. Zase tu byly chatky a také cedule, která nám sdělila, že dále půjdeme po žluté a od hradu jsme pouze půl kilometru.

Zajásala jsem, ale trochu předčasně, protože nás čekal jeden z nejnáročnějších úseků trasy. Stručně řečeno, byl to kopec jako kráva. Tedy aspoň pro netrénovanou osobu, jako jsem já. Nakonec jsme vylezli nahoru a další cedule nás informovala, že se nacházíme na Templštejně, v nadmořské výšce 350 metrů.

Jak už samotný název napovídá, tento hrad byl založený templářským řádem. V současné době má hrad majitele a na opravách se podílejí také dobrovolníci. K vidění je tady toho dost. Na štítové zdi je vybudovaná i vyhlídka. Na tu jsme ale nešli, dřevěné schody na mě nepůsobily důvěryhodně, tak jsme si vystačili se zbytkem hradu :-)

Určitě tu bylo co objevovat. Potkali jsme tu jen pár lidí. Někteří z nich byli ale na facku, nechávali vylézt své ratolesti na zbytky zdiva, případně tam lezli sami. Normální člověk to prostě nepochopí. Trochu mě svrběla ruka, když jsem to viděla.

Po průzkumu zříceniny hradu nás čekala cesta zpět do Dukovan k autu. Ta vedla jinudy, byla kratší, ale zase její část vedla podél hlavní silnice. V dálce na nás zase vykoukly komíny a v Dukovanech jsme prošli kolem zámku. Ten bychom snad mohli navštívit někdy jindy, až to bude možné a spojit to s návštěvou další nedaleké zříceniny.

Domů jsme dojeli trochu utahaní, ve skutečnosti byla zvolená trasa delší, než se zdálo na mapě. Jen si na příště pořídím nějaké pevné boty do terénu, ideálně takové, co budou sahat nad kotník. Jinak to ale byl fajn výlet, zase jsme objevili další kus světa :-)