Výživné září

 Září, první podzimní měsíc, je za námi. Nedělám to jako někteří a nepíšu zpětné shrnutí celého měsíce, ale tentokrát bych se k uplynulému měsíci přece jen vrátila. Září bylo totiž fakt výživné.

Kde jen začít? Září celkově mi dalo docela zabrat. Nejdříve to byly peripetie s naším odletem do zahraničí, kdy jsme nakonec nikam nejeli a já musela rušit domluvené hlídání pro kočky. Na to navazovalo mé nachlazení, kdy jsem ve finále byla ráda, že mám volno a nemusím do práce.

Jak malinko polevila sezóna na své intenzitě, tak na mě padla taková ta sezónní únava, po celém létě, kdy se ale ještě pořád odbavovalo ve velkém. Nevím, z čeho jsem byla znechucená více, jestli z práce nebo ze všech těch lidí. Letos ti lidi byli fakt příšerní... agresivní, hádaví, otrávení už mezi dveřma. Někteří by s přehledem obsadili první příčky žebříčku kreténství. Opravdu bych některé tyto lidi chtěla vidět na letišti v zahraničí, kde se s nimi nikdo nemaže a už vůbec jim nedá prostor pro diskuzi o tom, jak to funguje na jiných letištích.

Tak nějak mě uklidňuje vyhlídka na klidnější měsíce a také ještě nějaké to volno, které si dobírám, protože jsem ho nevyčerpala přes rok. Už ho potřebuju jako sůl. Nejspíše nikam nepojedeme, ale úplně mi stačí, když prostě nebudu v práci. Měla jsem také v plánu zavítat do Olomouce na výstavu o Mumíncích, ale to mi nakonec také nějak nevyšlo. Do karet tomu nehrály moje směny a také fakt, že jsem jednoduše byla líná jet někam autobusem nebo vlakem. V tu dobu jsme zrovna neměli k dispozici auto. Co se dá dělat, třeba se mi jednou přece jen poštěstí navštívit Muzeum Mumínků v jejich domovské krajině. Tam to určitě bude lepší, tady o tom jsem slyšela, že to svým rozsahem není zase taková pecka, takže to možná nebyla žádná škoda.

Také tu bylo dost dalších nepříjemností, z nichž taková třešnička na dortu bylo to, že se mi nějak povedlo vytopit sousedy pod námi. A to přesto, že u nás v bytě nebyla ani kapka vody. Měla jsem zapnutou pračku jako obvykle, jenže voda z ní místo pryč tekla do dřezu. Tak jsem ji odtud vybírala, aby dřez nepřetekl, a i když pračka už doprala, zbylá voda nechtěla odtéct. Pak přišli sousedi, že mají promočený strop, tak jsem na to koukala právě kvůli tomu, že u nás nic. Tedy nic, až po jejich odchodu jsem si všimla, že v rohu, kde už nepokračuje kuchyňská linka, je pár mokrých fleků na zdi, ale to bylo vše.

Stalo se to samozřejmě o víkendu, kdy byl navíc v pondělí ještě svátek. No a pak někomu volejte. Dřez nakonec pomalinku odtekl, ale když jsem pustila vodu, za krátký okamžik už jsem viděla, že skoro neodtéká. V pondělí, kdy byl svátek, jsem přece jen napsala pánovi, který s v našem bytovém domě vyzná a věci týkající se plynu a vody má na starost. Ten se za chvilku ozval, vyptal se, co přesně je za problém a nabídl mi, že následující den by se mohl zastavit. To krásně vyšlo, protože následující den jsem ještě měla volno mezi směnama, takže docela náhoda.

Pán se na to podíval, zkusil to protáhnout a řekl, že to bude chtít lepší vybavení a odkázal mě přímo na konkrétní firmu. Tak jsem tam zavolala a nabídli mi termín hned další den. To měl volno zase manžel, takže náhoda číslo dvě. V odpadu se někde dost daleko nakumuloval nějaký bordel, takže se to ucpalo a jak tam na to tlačila ta voda, tak nějaký slabší spoj prostě protekl... proto u nás byly ty mokré fleky a prosáklý strop u sousedů. Po pročištění voda parádně odtékala a já jsem si docela oddechla. Jediné co, tak pánům z té firmy nešla zpátky do zdi nasadit přípojka na pračku. Takže jsem volala zase tomu pánovi, co u nás byl prvně a ten dojel hned následující den, přípojku nasadil, zadělal tu díru, která kolem mí byla vysekaná a bylo to.

S tím, že pán i firma měli docela rychle čas, jsme měli štěstí. Jenže to, jak jsem tu neměla pár dnů možnost použití myčky a pračky, tak mě to docela obtěžovalo. Občas jsem pár kousků nádobí umyla provizorně v koupelně, ale jinak jsem se snažila vytvářet minimum použitého nádobí, takže jsme ani nevařili. V kuchyni to vypadalo všelijak a kvůli tady tomu problému jsem se nějak zasekla. Zkrátka jsem čučela na tu kuchyň a nebyla jsem schopná jít dělat něco jiného, protože mi to natolik vadilo, že jsem měla v hlavě jen to. Ani mě nebavilo si číst nebo tak něco. Po odstranění problém jsem ale neměla odvahu hned pustit myčku nebo pračku, měla jsem strach, že se zase něco pokazí. K použití těchto spotřebičů jsem se musela dost odhodlávat, protože v hlavě jsem už měla různé scénáře.

Kvůli tady tomuto jsem se zasekla i tady na blogu. Nějak mi prostě nešlo psát, takže mě zase zachraňovaly předchystané články, které mi tak už došly. Jak budu mít volno, tak si zase udělám nějaké do zásoby. Ono se to pak kolikrát dost hodí. Tak jsem občas jen prošla komentáře a přečetla si něco u vás. Kdybych tady měla rubriku "co se zase nepovedlo", tak září by bylo v ní bylo kandidátem na letošního vítěze. Ještě, že mám ty kočky... a těmi se hned všechno snáší lépe. A také dělají podstatně méně problémů než spotřebiče a někteří lidé.