Jako ve školce

 Dost často sem dávám fotky, kdy kočky spokojeně spí a odpočívají. Takže by se podle tohoto mohlo zdát, že je tady pořád naprostá pohodička a klid. Kočky toho sice naspí hodně, ale ne celý den, takže pak tady takový klídeček úplně není.

Někdy si tady připadám jako ve školce. Každý něco chce, ječí, kvičí, strká se s ostatními... už jen čekám, kdy někdo přijde žalovat na druhého. Takový klid rozvíří třeba to, když se doma objeví taška s nákupem. Nejdříve dělá Ňufák scény na chodbě a kvílí, jako kdybych byla pryč týden a ne dvě hodiny. Taška s nákupem se samozřejmě musí prošmejdit.

Rozruch přiláká i Mímu, přišla se podívat, co se děje.

V tašce bylo i maso, takže pak následuje klasická scéna "mamko, dej", kdy se tady ten nenechavec snaží natáhnout na linku. Jenže maso je zabalené, takže má zatím smůlu.

Pak přichází na řadu dramatické číslo s názvem "nejhladovější kocour na světě". To už poznám, když se Ňufák takto rozplácne v kuchyni a dělá chudinku. Podle mě vždycky zapomene, že už přece jedl...

Někde v mezičase stihne ještě pranici se svým šedým parťákem, což se samozřejmě neobejde bez zvukových projevů. Pak následuje čekání, jestli z linky něco neupadne. Na toto žebrání si Ňufák přizve na pomoc i Mímu a vytvoří docela silnou dvojku. Tak koukají, že by jim člověk dali i pět korun. Myslím, že Ňufák by se tím klidně mohl i živit. Když krájím maso, je kolem toho vždycky velký povyk.

Na chvilku to musím přerušit, protože se z obýváku ozývají podivné zvuky. Mrňous si zalezl do kruhu, říkám tomu donut. Rachotí v tom buď s nějakou hračkou nebo zkouší ulovit vlastní ocásek. No a jak v tom řádí, tak se donut posunuje a cestuje po celém obýváku. Když z venku zaškrabkám na stěnu, tak donut poskočí. Ivan je fakt kulišák, ještě jak z toho kouká ven.

Pak se vracím zpět k masu, které tu půl minutu bez dozoru přežilo bez újmy. Samozřejmě žebravé duo odstane pár odřezaných kousků, jako vždy. Mrňouska maso moc neláká a Koblížka většinou také ne. Pak se tady někdo nahání, někdo se dožaduje drbání a "šedej mrňavej" nezapomene něco shodit. Nebo třeba naškubnout balení toaletního papíru. Vrcholem všeho je, když se ozve Koblížek. Buď ho mám v patách a mrčí za mnou, kudy chodím... nebo někde leží, chce podrbat, ale zároveň se nechce zvednout, takže vyřvává, kdykoliv projdu kolem. To víte, že se u něj zastavím. Když už má takový zájem o společnost, využiju toho a nalákám ho ke hře s opeřeným mávátkem. Zrovna jsem se mu trefila do nálady, takže se po tom začne ohánět, přetáčet se z jedné strany na druhou a dokonce za tím poskakuje. To se u takového lenocha jen tak nevidí. Když chce, dovede být při hře velmi urputný. Takže ano, často je tu klid a pohled na spící kočky láká k odpočinku... ale pak jsou tu i takové výživné chvíle, kdy jen chodím, sleduju, co kdo vyvádí.