Jde se na něco dobrého

 Poslední článek od nás byl spíše takový průlet městem a hlavně moje oblíbené rozjezdy. Tak jsem si říkala, že bychom tentokrát mohli někam na jídlo. Je tu spousta možností, kam zajít a myslím, že není v silách běžného člověka obsáhnout všechny tyto podniky.

Možná někteří poznáváte výhled z M - paláce. Tady úplně nahoře sídlí Olivia's coffee. Už jsme tady byli a dělají tady opravdu vydatné snídaně.

Nedávno jsme se sem zase rozhodli zavítat. Ještě než jsme si objednali, cvakla jsem ten pohled z výšky.

Docela vkusná cukřenka.

Ráno musím mítt čaj, to už o mě víte. Původně jsem chtěla zelený. Ten jsem si také objednala, ale po chvilce přišla slečna s tím, že zelený čaj už není. Tak jsem si tedy dala černý. Stát se to holt může, ale nemělo by. Trošku mi vrtalo hlavou, jestli si ten, kdo připravoval zelený čaj naposledy, nevšiml, že už není? Pokud to viděl, měl by se přece doobjednat. A také pokud je tedy někdo na té směně, měl by si přece předem zkontrolovat, co je a co není. Pokud něco není, tak je dobré to hostům říct rovnou. Servis čaje vypadá takto v pohodě, ale přišla jsem na dva praktické nedostatky. Šálek na čaj je bez ucha. Když do něj nalejete čaj, je tak horký, že se nedá chytit. Ta konvička na přípravu čaje vypadá hezky, ale jen pokud máte možnost odlít dostatečné množství čaje, aby se to sítko (a čaj v něm) pořád nemáčelo a nebo máte možnost si někam odložit to víko se sítkem. Jenže tady nebylo kam. Přehnaně dlouhé louhování čajům nesvědčí, třeba takový zelený čaj se za mě po určité době stává nepoživatelným.

Objednala jsem si chléb s avokádem, slaninou, hruškou a nivou. Nivy tam bylo zbytečně moc, tím jak je slaná, jí stačí opravdu trochu. Naopak bych ocenila pár kousků hrušek navíc. Co ale byl za mě mnohem větší problém, byla ta čekací doba. Čekali jsme přes půl hodiny, což je v případě snídaně velice tristní. To je pak docela risk mít naplánovaný nějaký další program, protože takto bychom nestíhali. Nevím, co bylo za problém, ale podnik nebyl plně obsazený. Slečna z obsluhy byla sice příjemná, ale když to konečně přinesla, tak ani neřekla nic takového, že se omlouvá za delší čekací dobu.

Kdybych neměla hlad, tak bych se snad zvedla a odešla. Tady z této návštěvy mám docela smíšené pocity a ohodnotila bych to tak na tři hvězdičky, s odřenýma ušima. Tak mě ani teď neláká se tam vracet a spíše je to motivací prozkoumat jiné podniky tohoto typu.

Druhý podnik, kam vás vezmu, se jmenuje Gimmi lounge cafe, nachází se v brněnské městské části Královo Pole a funguje cca už 20 let. 

Náhodou jsme si tady na chvilku sedli. Dělají tady i snídaňové věci, ale této nabídky jsme zrovna nevyužili. Po delší době jsem si dala matcha latté.

Měli jsme také tiramisu a byla to dobrota.

Když je v přízemí plno, dá se sednout ještě nahoře "v patře".

Jak jsme tam tak seděli, tak se venku spustil liják. Jen jsem přes okno koukala na tu průtrž.

S kávou nebo čímkoliv jiným se dá posedět i venku, ale v tom dešti tam samozřejmě bylo prázdno. Třeba tady příště vyzkouším i snídaňovou nabídku, kdo ví.