Srpnové vyhlídky

 Letní prázdniny se nám překulily do své druhé půlky. Je srpen a já si můžu trochu oddechnout, protože to zároveň znamená, že i hlavní letištní sezóna je za půlkou. Řeknu vám, že léto je docela mazec. Červenec byl jakýsi náročný, a to nejen teplotně. Zdá se, že srpen je v těch úmorných teplotách jeho zdatným následovníkem.

Rozhodně nefandím příliš vysokým teplotám a to, co občas počasí dokáže vyšvihnout, je až moc. Natož když celý takový horký den musí člověk strávit v práci, kde se občas přece jen musí pohybovat venku. Uvnitř se sice může schladit klimatizací, jenže to také není vždycky výhra. S tím také přicházejí boje a dohady o to, zda klimatizace bude zapnutá a na kolik stupňů. Opravdu není příjemné sedět na místě, kde vám fouká za krk, jenže dutohlavci, kterým je pořád vedro, to nepochopí a sobecky si trvají na svém. Sami si však na to místo už sednout nechtějí. Občas tedy padne i nějaký ostřejší výraz a dotyčný je strašně uražený, když si dovolíte tu klimu vypnout. V zimě zase budou rozepře ohledně topení, kdy někteří budou chtít větrat snad celý den, ale to si člověk prostě nevybere...

I proto jsem mnohem raději doma, kde se můžu zařídit podle svého. A nebo aspoň když se na pracovišti potkám s někým, s kým se dá nějak domluvit, nebo kdo má preference jako já. No a tak si tady kvákám, bez nějakého konkrétního plánu. Nakonec takové články se možná píšou nejlíp, jejich psaní je takové lehké, nezávazné - je to skoro jako kdybyste si s někým povídali. Někdy se takový článek docela vyvede, občas ho dopíšu a řeknu si, že je to strašný blábol a tak letí do koše. Než abych pořád měla zapnutou klimu naplno, tak se radši osvěžím třeba melounem. Nejradši si koupím jen čtvrtku... nemusím se s tím doma pak mordovat, vidím, jak vypadá uvnitř a hlavně to stačí. Meloun totiž jím jenom já. Posledně jsem se takto koupila žlutý a byl také dobrý.

Léto budiž pochváleno, ale stejně se těším na podzim. Budu se muset z té sezóny trochu vzpamatovat, protože někdy je to fakt výživné. Naposledy mě tak dostal cestující, který si myslel, že nám budeme diktovat, co na odbavení můžeme dělat. "Já vám ale nedovolím, abyste mi to nevyhodili." Ha há, to určitě. Milý pane, o tom vy nerozhodujete. Něco takového se mi honilo hlavou, ale naštěstí jsem nebyla přímým účastníkem této situace, jen jsem to slyšela. Jak jsem už před hodně dlouhou dobou chtěla dělat článek s průpovídkami z bezpečnostní kontroly, tak ho nejspíše dělat nebudu. Asi chápete proč. Nicméně co se týče počtu, tak pořád vede věta "Ale mně spadnou kalhoty" jako reakce na výzvu k sundání opasku. Kdybych dostala padesát korun pokaždé, co to slyším, je ze mě milionář.

Moje myšlenky se zkrátka už tak nějak samovolně stáčí ke konci sezóny, k podzimu, k přijatelným teplotám a tak podobně. Naštěstí mi v srpnu vyšly docela dobře směny, začátek měsíce byl sice trochu náročnější, ale teď už je to lepší. Dokonce mám mezi směnami čtyři dny volno, což je skoro jako malá dovolená a člověk si tak stihne odpočinout. Když si vzpomenu na sezónu dva roky zpět, tak bylo nemyslitelné, aby člověk měl takto volno mezi směnami podle plánu... klidně schytal i šest dvanáctek po sobě, a to je fakt na palici.

Také už si pomalinku chystám plán na náš velký podzimní výlet. Nebudu ještě říkat kam, kdyby to náhodou neklaplo, tak ať nejste zklamaní. Doufám, že to všechno vyjde a já vám pak budu moct tady na blogu poreferovat. Prozradím, že se jedná o zahraniční destinaci. Místa k návštěvě už tam mám vytipované, jen to potřebuju ještě seskládat a také si nachystat varianty, kdyby nám zrovna nevyšlo počasí. Ubytování máme se snídaní a přemýšlím, že si něco málo na jídlo a nějaké pochutiny vezmeme s sebou, ať nemusíme kupovat všechno až tam. To se pak totiž trochu prodraží.

Doma s kočkama je to pořád dokola. Když přijdu domů, tak je na chodbě hotový cirkus. Když chystám krmení, tak je také vzrůšo. Ňufák a mrňavej se pořád nahání a perou, pak přilítne Míma a dá jim lepanec. Koblížek na ně kouká, jestli jim nepřeskočilo. V tom vedru se moje i kočičí aktivita snižuje na minimum, takže jejich lumpáren je mnohem méně, chlupáči většinou polehávají, kde je napadne. Stále jedem v režimu, že máme přes den zataženo, zavřené okna a větrá se večer, přes noc a ráno. To je jediná doba, kdy je to přijatelné. Byt se tak provětrá a přes den se v něm dá existovat. V těch tropech tu máme 26 až 27 stupňů, což by se mohlo někomu zdát hodně, ale řeknu vám, že oproti čtyřicítkám venku je to vlastně velmi příjemné.

Pokud nemusím, tak ven teď ani nechodím. Jen rychle obstarat, co je potřeba a pak zase rychle zpátky do bytu. Za poslední dobu ani nemám moc fotek z města, jen možná dva tři výcvaky, když jsem se přesouvala do práce nebo z práce. Něco málo udělám doma, co je fakt nutné, uvařím něco rychlého a jinak šetřím energii, protože to vedro je pro mě opravdu náročné. Naklikám si nějaký ten článek, přetáhnu fotky do počítače. Po dlouhé době jsem se pustila do tvoření, tady můžete vidět část rozdělaného obrazu. To jsem si zase něco vymyslela, tak jsem zvědavá, jak to bude ve finále vypadat a také kdy to do končím. Zkrátka teď volím činnosti, které nejsou příliš náročné na výdej energie a nezapotím se u nich. Myslím také na vás, jak tady ty teploty zvládáte. Dávejte na sebe pozor a opatrujte se. Kočky vám doporučují odpočívat.