Čtyři kočičí společníci

 Tím, že jsem dopsala poslední články o výletě do Helsinek, se mi to tady trochu rozvolnilo. V připravených článcích mám už jen fotostřípky z tohoto města a už se tedy plně můžu věnovat aktualitám. Volnější režim na blogu mi přijde vhod, i vzhledem k letnímu období, kdy je člověk více na výletech a venku. Takže se zase mrkneme na naše kočičí společníky, s kterými mám opravdu spoustu fotek.

A začneme od nejmenšího a nejmladšího. Chabib Nikolaj, řečený Ivánek, nebo také ňuňánek. Občas bych chtěla mít tolik energie jako on. Někdy je přímo nezastavitelný a tak když odpočívá, hned to musím zdokumentovat.

Na čerstvě povlečeném je dobré poležení. A to víte, že jsem na to měla pomocníka. Kdo to byl, vám asi říkat nemusím. Pomáhá úplně se vším, nejvíc mu jde montovat se do čištění záchodků a kontrola myčky. Velice zajímavé také je, když se točí prádlo v pračce nebo pak v sušičce. To u toho sedí, pozoruje a snaží se to prádlo přes sklo chytit.

Pro srovnání tu mám fotku z prvního večera u nás. Kocourka máme sice teprve dva měsíce, ale když vidím fotky ze začátků, tak si říkám, že už tak moc vyrostl.

S Ňufákem tvoří povedenou kocouří dvojici. Tady vidíte, jak se zase mordují. Malý kocour si chce hrát, ale velký ho chce zrovna umýt... No, ne vždy se ti dva dohodnou, co budou zrovna dělat.

Ňufák je sice dospělý kocour, ale tady ty hrátky s mladším parťákem mu přijdou vhod. A když chce mít klid, tak se usadí na skříni. Malý Ivan totiž ještě neobjevil, jak se tam nahoru dostat, takže tam na něj nemůže. No a já, když jsem si četla a najednou se nade mnou objevila tady ta hlava, tak jsem se trochu lekla.

Tlapky nahoru a pohoda. Jen tedy nevím, co Ňufák viděl, že je tak vykulený. Možná to bylo z toho, že jsem ho přistihla, jak tady jen tak povaluje.

Míma, naše kočičí dáma a patron měsíčních čtenářských přehledů tady na blogu. Je to krasavice a takto hezky mi zapózovala.

Její oblíbené místo, kruhový pelíšek na okně. Stočí se v něm do klubíčka a nic ji nezajímá. Stráví tam klidně několik hodin a když je tam takto zabalená, tak ji neruším. To vím, že spí, ani se nepohne, když jdu kolem. Někde jsem i četla, že když je kočka takto stočená do klubíčka a ještě si dá tlapku přes hlavu a schová čumák, tak to znamená, že spí hlubokým spánkem. Je to tedy jakási pomyslná cedulka "nerušit".

No a konečně Koblížek. Tady je vyfocený ráno, poté co mi spal celou noc u hlavy. To on dělává dost často a když mi neleží u hlavy, tak je aspoň někde poblíž. Nemá rád vstávání a také se tak občas tváří. V tomto je úplně jako já. Prostě jaká panička, taková kočka...

Kuk! Koblížek nahlíží, jestli se díváte. A nebojte, určitě ho za vás všechny podrbu :-)