Nádraží v Helsinkách

 Když už jsem tady psala o navštívených místech v Helsinkách, nesmím vynechat ani zdejší nádraží. Je to totiž nejen významný dopravní uzel, ale také známá pamětihodnost. 

A přesně tady jsme vystoupili z vlaku z letiště. Toto nádraží není průjezdné, jak tomu bývá zvykem, ale jednotlivé vlakové spoje tady končí a zase se obrací nazpět.

Současnou podobu dal nádraží Eliel Saarinen, jehož návrh nahradil původní vzhled. Budova této (tehdy nové) železniční stanice byla otevřena v roce 1919.

Nelze si nepovšimnou částečného proskleného zastřešení. Skleněná střecha přibyla v roce 2000, ale byla už v původním návrhu Saarinena. Přijde mi super, že se využil původní nápad.

A tady už je nádraží, neboli finsky "rautatieasema", zvenku. Až teď si říkám, že je škoda, že pořádně nemám foto z interiéru. Ale všude tam byli lidi a tak se mi tam ani fotit nechtělo.

Mohla bych tady vzhled popisovat dlouho, je dost specifický a zajímavý. Finská žula a čtyři titáni držící lampy, tak by se jednoduše dala popsat tato výrazná budova. Je škoda té vlajky nahoře, která by tam podle mého názoru být nemusela. Mnohem lépe by se tam vyjímala ta finská a tady tuto jsem tam nějak nepochopila. 

Hned u nádraží je také stanoviště pro autobusy, což je dost šikovné. Tento snímek jsem cvakla, když jsme se vezli zdejší šalinou. Nějak si úplně nevybavuju, jestli se kolem nádraží povalovali skupinky bezdomovců a dalších podobných individuí, jako je tomu u nás v Brně, ale rozhodně vím, že tady nikde nebyl takový smrad jako v našem podchodě u nádraží...

V těsné blízkosti je dostupná také tramvajová doprava, člověk nemusí nikam daleko přecházet, a to je fajn. Pokud se člověk potřebuje z vlaku někam přesunout, tak to ocení. Tady jsme zrovna čekali na spoj, který nás měl dopravit k hotelu. A takových podobných "rychlosnímků z ulice" mám z Helsinek spoustu, takže těm pak někdy věnuji samostatný článek. Nakonec i takové fotky mají něco do sebe a myslím, že by byla škoda, se jen tak nepodívat po městě.