Aby nedošlo k omylu - nejedná se o to, že by se moje kočky vydaly někam na procházku. To opravdu ne. Ale já jsem na jedné procházce kočky potkala a samozřejmě jsem je musela také zdokumentovat. Ty kočky byly rovnou tři.
Potkat na procházce tři kočky, to je štěstí. Je to příjemné zpestření. I když si pak někdy říkám a doufám, že se těm zvířátkům nic nestane a v duchu na ně myslím. Nejdříve jsem potkala tady tu mourovatou paní, která se ihned vydala mým směrem.
Ještě na mě mňoukala. Když za mnou sama přijde kočka, tak ji přece nebudu vyhánět, to dá rozum.
Když jsem se od ní zvedla a vydala se dál, tak jsem kočku viděla, jak mizí pod dřevěnými vraty na dvůr. Takže asi měla své doma.
Jako dalšího jsem potkala tady toho mourka.
Píšu mourek, ale jestli to opravdu byl kocour, to nevím. Myslím si, že ano... prostě na mě tak působil. Ten si vyspával takto na chodníku, kde na něj pěkně svítilo.
V jednu chvíli trochu změnil pozici, ale jinak se nenechal rušit. Byl to naprostý pohodář a doufám, že nějakého dementního pitomečka nenapadlo po něm něco hodit nebo ho nakopnout. Bohužel zejména mezi pejskaři se najde takových lidí spoustu.
No a do třetice všeho dobrého to byl tady ten zrzek. To si myslím, že byl také kocour. Vyhříval se na jedné předzahrádce, takže tam pravděpodobně i bydlel. Byl za plotem, takže byl v relativním bezpečí. Jen se po mně podíval a jinak ho vůbec nezajímalo, že jde někdo kolem. Cvakla jsem jednu fotku a šla zase dál.
A když jsem se vracela zpátky, odpočívající mourek byl pořád na stejném místě a pokračoval v odpočinku.










Snad mají kočičky domov,jinak mi by jich bylo líto.
OdpovědětVymazatKrásně jsi je nafotila.Hezký den