Dubnové čtení s paní kočkou

 Přišel čas na další čtenářský přehled, a to dubnový. V hlavní roli opět naše oblíbená a zdatná kočičí asistentka Míma. Bez ní by to rozhodně nebylo ono.

Tentokrát to bude taková rychlovka. Mé čtení nebylo nic moc a s bídou jsem přečetla dvě knihy, a to ani nebyly kdovíjak tlusté. Sice jsem dost času trávila doma, jenže jsem dost tohoto času mi zabraly kočky. Musela jsem se věnovat novému kočičímu přírůstku, neustále jsem po něm někde něco uklízela a sbírala. Pak jsem se také musela věnovat i ostatním kočkám, aby se necítili přehlížené. Někdy to tak zkrátka vyjde.

Hobit od J.R.R. Tolkiena to je taková knižní klasika. Je to fantasy a děj této knížky se odehrává zhruba 60 let před samotným dějem Pána prstenů. Člověk se tu seznámí se Středozemí, s hobity, trpaslíky, čarodějem Gandalfem a mnohým dalším. Hlavní motivem je tady výprava za znovuzískáním trpasličího pokladu, která je ale pro jednoho malého hobita jménem Bilbo Pytlík velice nečekaná. Také se tady dovíme, jak Bilbo přišel ke svému prstenu, kvůli kterému je potom v trilogii Pán prstenů takový rozruch. Knížku jsem četla už kdysi dávno, tak toto pro mě byla taková připomínka. Vlastně ani nevím, co by tomu vytkla. Někoho by to možná nebavilo, na začátku může být trochu zdlouhavé, jak se trpaslíci zdánlivě bez pozvání cpou k hobitovi do domu, ale toto je prostě moje.  

Kočky (Bernard Minier) je soubor několika povídek. Tuto knížku jsem dostala, má barevnou ořízku a vkusnou obálku. Přečíst si povídky, to bylo trochu vybočení z mého čtenářského záběru. Povídkové knihy si přečtu opravdu jen jednou za čas. A není se ani čemu divit, ono jich zase tolik není. Zároveň to bylo pro mě seznámení se s autorem, dosud jsem od něj nic nečetla, i když vím, že na kontě má už pěkných pár knih. Povídky jsou temněji laděné, ale není to žádný nervy drásající horor, po jehož přečtení budete mít strach jít v noci na záchod. 

Moc jsem nerozšoupla ani co se týče pořízených knih. V dubnu jsem si pořídila jednu jedinou knihu, a to Hrad Sovinec, jejímž autorem je Tomáš Niesner. Byl to suvenýr z výletu, který jsem si zakoupila přímo na pokladně hradu. Je tu taková ta klasická část s historií o vývoji hradu a o jeho majitelích a také pověsti a záhady. Nechybí ani doprovodné fotografie, takže si při čtení budu moct připomenout známá místa.

Dvě přečtené knihy a jedna koupená, to nejsou zrovna velké počty. Je dobře, že jsem příliš nenakupovala, ale dohromady to tady tentokrát vypadá trochu chudě. Kdoví, jak to bude vypadat příští měsíc. Jedno je ale jisté - počet přečtených knížek rozhodně nebude nula, protože už mám jednu přečtenou. S focením to tentokrát bylo šup šup. Nechtěla jsem to nijak zvlášť protahovat, protože kolem se pořád producíroval náš malý kotěcí okupant a Mímulka po něm koukala. Šňůrka jako záložka, to byla zase událost a Míma si s ní pěkně vyhrála. Jen jsem čekala, kdy do toho vlítne "mrňavej", ale naštěstí se to nestalo. A to je dobře. Myslím, že by mu totiž Míma dala lepanec, kdyby se jí do toho montoval.