Ahoj, Helsinky!

 Na výlet do Helsinek jsem se těšila. Původně jsme tam měli zavítat v prosinci, jenže to nám nevyšlo, ale tentokrát už všechno klaplo. Byla jsem z toho jako u vytržení. Pročítala jsem brožurku s informacemi o jednotlivých čtvrtích ve městě a o tom, co vše tu je.

No, až mi z toho šla hlava kolem. Pečlivě jsem studovala mapu města, jak tu papírovou v brožurce, tak tu na internetu. Ještě párkrát a budu ji znát nazpaměť. Chtěla jsem být připravená a ne jen bezcílně bloumat, takže jsem si vytvořila i přibližný harmonogram.

Dokonce jsem si prohlížela i mapku veřejné dopravy a kudy jezdí jednotlivé tramvajové spoje. Měla jsem tedy i vytipované spoje, které se nám při přesunech po městě můžou hodit. Velice vhod přišlo zjištění, že kousek od našeho ubytování se nachází tramvajová zastávka, takže jsme se pohodlně mohli přesunovat podle libosti.

Bylo docela příjemné sem znovu zavítat, vidět ta známá místa a už se ve městě orientovat i bez toho, aby člověk musel každou chvilinku koukat do telefonu, kde vlastně je. Tím, jak jsem doma hodně projížděla mapu města, tak jsem si přibližnou mapku vytvořila v hlavě. A tak jsem třeba věděla, kterým směrem se musíme vydat od nádraží, abychom dorazili do čtvrti, kde je naše ubytování.

Helsinky jsou sice srdcem Finska, ale pořád tady byl takový klid. To u nás ve městě mi to všechno přijde jakési více uspěchané, než tady. Hlavní město nás přivítalo trošku chladnějším vzduchem, ale za to slunečným počasím, což člověk velmi ocení, když se chce pohybovat venku. Ono je to pak i znát na těch fotkách.

Je tady spousta možností, kam jít, co vidět a co zažít. Záleží na tom, co člověk preferuje, co ho zajímá a v neposlední řadě tady záleží i na počasí. Poslední den, kdy jsme měli odlétat, se zatáhlo, malinko i mrholilo, a přestože teplota neklesla pod nulu, bylo to velmi vlezlé. To hlavní jsme naštěstí stihli už předchozí den a hlavně jsem měla v plánu i varianty pro případ nehezkého počasí, a to program uvnitř. Malinko jsem v tento den zvolnili a tak jsem například nešli na věž u olympijského stadionu, protože bysme z ní stejně prd viděli, když bylo tak zataženo. Stejně tak jsme vypustili návštěvu nejstaršího parku v Helsinkách, protože když i mrholilo, tak se nám opravdu nechtělo někde producírovat.

Něco jsme tedy nachodili, využívali jsme veřejnou dopravu, svezli jsme se lodí, viděli jsme zajímavá místa, trošku jsme vymrzli a také jsme ochutnali i něco z místní kuchyně. Nasáli jsme místní atmosféru a celkově to byla pohoda. Nakonec nám docela pěkně vyšel i plánovaný harmonogram a ještě než jsme odjížděli, už se mi v hlavě rodil plán, co bychom mohli vidět zase příště.

Ve městě byla docela příjemná atmosféra a celkově mi to tady přišlo takové čistější než v některých našich městech. Dopravili jsme se sem letecky z Prahy. Až si říkám, škoda že do Finska nelítá nic z Brna. Jednou jsem se na to ptala a dostalo se mi odpovědi ve smyslu, že to pro Brno není perspektivní. Takže si musím nechat zajít chuť a kromě samotného letu absolvovat i cestu na vybrané letiště, což byla i tentokrát Praha.

O všech místech budu ještě psát, ale shrnu tady to, co jsme navštívili a viděli. Prohlédli jsme si místní vlakové nádraží, jehož budova je velice zajímavá, prošli jsme čtvrť Katajanokka, v které jsme byli ubytování, takže jsme nemohli minout ani ikonickou katedrálu Uspenski. O pevnosti Suomenlinna jsem tu už psala. Prošli jsme také tržiště na Kauppatori, budovu Vanha Kauppahalli (nedaleko stojící budova tržnice), neminuli jsme ani Senátní náměstí s nepřehlédnutelnou bílou stavbou, třídu Esplanadi, kterou po obou stranách lemují obchůdky a různá restaurační zařízení. Podívali jsme se k zátoce Töölönlahti, do přírodovědného muzea, do Temppeliaukion kirkko (skalní kostel), prošli přes hřbitov, kolem pláže Hietaranta a opět se stavili v Café Regatta, což je malý červený domek, který vypadá trochu jako z Mrazíka. Během přesunů po městě jsme prošli také kolem kočičí kavárny a zavítali do obchodu se suvenýry a pak také s mumínky.

Myslím, že jsme to měli naplánované dobře, dost jsme toho viděli, ale zároveň jsme se neuhnali. S další návštěvou tohoto města bych rozhodně neváhala. Jen doufám, že se situace ve světě nevygraduje natolik, že cestování do těchto končin nebude bezpečné. Na fotkách můžete vidět jak slunečno, tak i to zmíněné zataženo... a musím říct, že i to ošklivo tady má něco do sebe. Dostala jsem otázku, proč vůbec jezdím na takové místa, když jsem prý věčně zmrzlá. Tak jsem to vysvětlila tím, že já nejsem zmrzlá, ale mám prostě ráda pohodlí, a tak si prostě ráda zatopím. Navíc zima venku mi až tak nevadí, vadí mi zima uvnitř a lidi, co musí neustále větrat, bez ohledu na venkovní teplotu... a když už jsem třeba v práci, na noční a venku je sotva nula, tak mi prostě není příjemné sedět v devátenácti stupních. Řekněme, že práce narozdíl od jiných míst není až tak příjemné místo, takže proto tady ke své spokojenosti potřebuju větší komfort. Ale to už moc odbočuju. Prostě Finsko já můžu, takže proto tu snesu i nižší teplotu nebo horší počasí...