Lednové čtení s Mímou

 Máme tady první čtenářsky přehled v tomto roce. Ani tentokrát u toho nemůže chybět moje kočičí asistentka Míma, která už je úplný profík a většinou docela spolupracuje. Tak se pojďme podívat na mé přečtené kousky.

I leden je pro mě takový příjemný měsíc na čtení. Po Vánocích se chce člověk něčím zabavit, venku mrzne, že se tam člověku moc nechce, takže je to naprosto ideální čas sáhnout po knize. Přečetla jsem čtyři knížky, což je u mě takový průměr. Vzhledem k tomu, že jsem se ještě věnovala skládání puzzle a mnohdy bylo opravdu těžké se od toho odtrhnout a jít dělat něco jiného, tak je to úspěšný výsledek.

Duch rodiny Folcroftů od Darcy Coates byla moje první přečtená knížka v tomto roce. Od autorky už jsem něco četla a tato knížka patří do série o strašidelných domech. Dva sourozenci se tu dostanou ke svým příbuzným, protože jejich matka má nehodu a skončí v nemocnici. Na tom by nebylo možná nic divného, jenže oni tady tyto příbuzné nikdy neviděli a navíc bydlí v tajuplném domě na dost odlehlém místě. Netrvá dlouho, než jim dojde, že tady něco není v pořádku. Je to ten typ knížky, kdy víte, že to zavání průšvihem. Samotné téma bylo zajímavé, jen zrovna na této knížce byla docela znát "pásová výroba". Děj by zasloužil trochu lepší zpracování, ale když někdo chrlí jednu knížku za druhou, tak není jednoduché udržet si určitou úroveň a někde se to musí projevit. Bylo to dobré jako oddechovka, ale tato autorky má i lepší knihy.

Pláňata od Petry Dvořákové, to byla dobrá volba. Dvořáková prostě umí. Napsat o docela obyčejných věcech a obyčejném prostředí tak, aby se vás to dotklo, není jen tak. Tady se to povedlo. Jsem asi jeden z posledních lidí, kteří Pláňata nečetli a jsem ráda, že jsem to napravila. Děj se odehrává v časovém rozmezí od roku 1985 do 1995 a pak je nakonec jen krátký skok do současnosti. To jediné mi na tom malinko vadilo... ocenila bych možná ještě pár stránek, nějaký postupnější přechod a ne šlus a najednou takový časový skok. Je to příběh o jedné rodině, o třech generacích, které spolu žijí docela skromně v jednom porůznu pospravovaném domě. Jedno z dětí je tu oblíbenější než to druhé, také je tady spousta nepochopení, zklamání, očekávání, nenaplněných snů a představ o životě, osobních sporů a nepochopení. Tady dávám určitě palec nahoru.

Škola noci - Předurčená od P.C. Castové je devátým dílem z této série. Jak vždycky píšu, toto je pro mě nostalgie a návrat do čtenářského mládí. Nejsem už cílová skupina této knížky, ale chci mít tuto sérii zase přečtenou celou. Upíři, magický internát a schopnosti a boj s temnotou, to je pro mě oddechovka. Navíc po Pláňatech jsem potřebovala něco lehkého.

Vražedkyně - ženy s krví na rukou od Jennifer Wright, to jsem přečetla docela rychle. Knížka není příliš rozsáhlá a obsahuje příběhy některých více či méně známých vražedkyň. Navzdory tématu se mi to četlo lehce. K tomu možná přispělo i to, že případy zde nebyly rozebrány úplně do detailů. V poslední době jsem si docela oblíbila sledování různých filmů a dokumentů o různých kriminálních případech a jejich vyšetřování a toto mi svým tématem docela káplo do noty.

V lednu jsem si nepořídila žádnou novou knížku, ale to vůbec nevadí, ke čtení tady toho mám opravdu dost. Nějaký nový kousek pořídím asi v únoru, protože mám ještě od Vánoc poukaz do knihkupectví a byla by opravdu škoda, ho nevyužít. Musím si rozmyslet, co si za to koupím, ale určitě budu cílit na knížky, o kterých vím, že bych si je pak chtěla v knihovně nechat.

S Mímulkou to tentokrát nebylo úplně jednoduché. Sice přišla, ale byla velice neposedná. pořád se chtěla mazlit, vrtěla se, otírala se o mě a pak si ještě čistila kožich. Na většině fotek byla rozmazaná, ale něco se mi přece jen podařilo cvaknout a pro dokumentaci přečtených knížek to zcela postačí. S Mímou děkujeme za návštěvu a ať se vám daří, ať už se pustíte do čehokoliv.