Srdíčko - poklad z knižního archivu

 Na tento článek jsem si pomýšlela už dlouho, ale pořád jsem se k němu neměla. Chtěla bych vám ukázat jeden takový můj knižní poklad. Rozhodně to není žádná novinka, naopak už toho má dost za sebou.

Jedná se o Srdíčko, což je dětský časopis, kterých vycházel v letech 1932 až 1942. Jeho redaktorem byl Bohumil Schweigstill a ilustroval ho Cyril Kotyšan. U nás doma byly vydání z roku 1936 a 1939 a jako dítko jsem si jimi ráda listovala. Tehdy jsem si vůbec neuvědomovala, že ty knížky jsou staré... ale dnes mi to přijde až takové vzácné.

Zkrátka nějak více vnímám, že v ruce držím něco, co je mnohem starší než já. Je to jako kdybych měla v ruce malý poklad. Kde se u nás doma vzaly tyto časopisy vydané už dohromady jako knížky, to netuším a proč zrovna tyto dva ročníky, to už se asi nedovím. Nejspíše to někdo dostal po někom a tak nějak se to dostalo k nám.

Ve starší knížce (1936) je vepsáno ručně věnování. To je pro mě úplnou záhadou a také mě mate ten rok u věnování - 1948. Dost pochybuju, že by se časopis znovu vydal takto později, kdy už několik let nevycházel. Ani se mi nepodařilo najít nějaké informace o tom, že by se znovu vydával ještě později. Myslím si. že tady ten "Otíček" knížku buď po někom podědil, nebo ji dostal, buď jen tak, nebo jako dárek, i když už nebyla nová. Tenkrát byly knížky asi vzácné, tak asi nebylo výjimkou dostat takto knížku po někom. "Otíčkovi svatý Mikuláš" nejvíce odpovídá tomu, že to byl dárek k Mikuláši. Je to pro mě skoro jako nějaká detektivní zápletka, ovšem bez uspokojivého konce.

V knize, respektivě v časopise se vyskytují typické ilustrace. Ilustrace pro Srdíčko jsou nejrozsáhlejším dílem Cyrila Kotyšana, který ilustroval i dětské knihy. Ale víte co, přišla válka a pak už nebylo možné, aby tento časopis vycházel. No a komunistickému režimu se tento ilustrátor nelíbil, takže s jeho kariérou byl konec. Pro mě je dnes opravdu nepochopitelné, jak může někomu vadit ilustrátor pro děti a jeho tvorba. No, i to je bohužel součástí historie. O životě toho malíře jsem si četla například v tomto článku.

Kromě pohádek a básniček tu nechyběla ani další zábava, a to třeba návod na výrobu loutky.

Pak tu také byla sekce s hádankami a rébusy... a to jsem nikdy nepochopila. Neuměla jsem to vyluštit jako dítě a neumím to vyluštit ani teď v dospělosti. Buď je to moc těžké, a nebo tenkrát byly ty děcka chytřejší...

Další návod pro zábavu, jak si vytvořit lodičku. No, to bych asi zvládla.

Když je ten leden, tak jsem si dovolila vybrat ze starší knihy něco se zimní tématikou. A jak sami vidíte. připletla se k tomu i Míma, i když jsem to původně neměla v plánu. Asi ji zajímalo, s čím to tady šustím, tak se musela podívat. Potom mi seděla na klíně, když jsem psala tento článek, takže vše probíhalo pod dozorem.

Od tehdejší kritiky se Srdíčku nedostalo úplně dobré hodnocení... prý má věčně stejné, šablonovité postavy, básničky postrádají básnickou hodnotu , obsah je ve znamení líbivosti atd. Toto jsem se dočetla na stránkách o dětských časopisech a docela mě to udivuje... že někdo takto hodnotí záležitost pro děti, zvlášť, když tehdy takových věcí asi příliš mnoho nebylo, narozdíl od dnešní doby. Když jsem jako dítě touto knihou listovala a četla si v ní, tak jsem nic z toho nevnímala. Prohlížela jsem si obrázky, četla si pohádky a nevěděla jsem, že to má nějaké nedostatky.

Míma si usmyslela, že je čas na mazlení, tak se po knížce válela jako divá.

Když jsem chtěla vyfotit nějaký text, aby půlku nezastínila ona, tak jsem musela být velice rychlá.

"Noo mamko, konečně děláš něco zajímavého. A teď se tady pěkně rozvalím... to je aspoň poležení. A teď mě ještě podrbej, pěkně na bříšku." Myslím, že asi toto by mi Míma řekla u této fotky...

Na konci knížky jsem také objevila fotografii, na které je ilustrátor a redaktor... a to si myslím, že je dobrá tečka na konec tohoto článku. A pokud by vás zajímalo, co mě připomnělo k tomu, abych konečně sepsala tento článek, který jsem měla v plánu už delší dobu, tak to byl jeden článek u Hanky. A konkrétně ten, kde byly mimo jiné i lednové pranostiky... Jak jsem si je četla a prohlížela si obrázky ze starých tiskovin, tak se to najednou v hlavě nějak spojilo a řekla jsem si, že konečně napíšu o Srdíčku. Hned jsem totiž měla v hlavě, že bych tam mohla dát právě pár věcí právě ze zimního období. A co vy máte doma nějakou straší knížku, nebo takovou kterou byste označili za svůj knižní poklad a považujete si jí? Slyšeli jste někdy o Srdíčku nebo ho ještě máte někde doma?

Tento článek přiřazuju k tématu měsíce (Knihy) v Klubu blogerů.