Kočkus moribundus

 Nebojte, kočky žádný moribundus nechytly. Ale za to já ano. Nevím, kde jsem to nabrala, ale výsledkem bylo, že jsem pár dnů zůstala doma. I takové věci se někdy stávají.

A víte co? Kočkám to vůbec nevadilo, že jsem byla doma. Podle mě byly naopak velice spokojené, že nejdu do práce.

Míma mi hned velice ochotně dělala společnost a ještě si deku pěkně nastlala. Šlapala po ní jako divá.

Zvažovala jsem, jestli jít do práce nebo zůstat doma... a nakonec jsem se rozhodla pro tu druhou variantu. Někdy je prostě lepší ze sebe nedělat hrdinu a zůstat pár dnů doma. Člověku to jen prospěje. Zpětně jsem pak usoudila, že bych v práci stejně moc platná nebyla.

I Ňufák se ochotně připojil k odpočinkovému režimu. To by mu šlo.

Měla jsem tu rozestavěné puzzle, ale tomu jsem se nevěnovala. Na sezení u skládání jsem opravdu neměla energii. Občas jsem si přečetla pár stránek knížky, ale i to mě brzy unavilo. Než jsem puzzle zakryla, tak ho hlídal Koblížek. A jestli se divíte, že kočky jednotlivé dílky nerozfrkaly všude možně, tak asi si už tady na tuto mou zábavu zvykly a nepřijde jim to jako něco zvláštního.

Odpočinková zóna v ložnici fungovala na sto procent.

A tady vyjevený Koblížek v kuchyni na škrabadle, když jsem si jedno ráno šla udělat čaj. "Mamko co jdeš dělat? Že dneska nikam nejdeš? Dneska budeme celý den spolu, jo?" 

Zrzavý obřík měl asi starost, že na celý den někam zmizím. Podle toho, co říkal manžel, je Koblížek někdy docela nespokojený, když nejsem doma. No tak teď jsem mu na pár dnů udělala radost. Po pravdě, zpátky na letiště se mi vůbec nechtělo, zvlášť, když nám vedoucí směny zakazuje si pustit topení a rádio a co není na 200 procent po jeho, tak je špatně. Bohužel, i takoví lidé jsou a o to horší je, že i takoví dostanou funkci a pak si na ostatní vybíjí svoje frustrace, protože si myslí, že mají nějakou moc.