I v tomto předvánočním čase tu mám opět příběh z kategorie - co se zase "podařilo". A to si říkáte, že už se dlouho nic nedělo a ono bum a hned se něco semele. Musím říct, že tentokrát to bylo opravdu výživné...
Říkáte si, co by se mohlo pokazit večer před první denní směnou, kdy máte doma už jen pohodu? Prakticky cokoliv. Ovšem toto bych fakt nečekala. To jsme si tak leželi u televize a já jsem jenom tak podřimovala, protože se mi pořád nechtělo spát. Asi tak v půl dvanácté, kdy jsem byla v jakémsi polospánku, jsem ucítila takový smrádek a jen jsem si pomyslela, že ta svíčka je nějak moc cítit. Znáte to, takový ten smrádek, když sfouknete svíčku. Jenže pak jsem se zarazila, protože svíčky jsem sfoukávala už před dlouhou dobou.
Nedalo mi to, tak jsem se vstala a vykoukla z bytu. Na chodbě byla asi taková mlha, jako byla v nedávných dnech venku. Viděla jsem, že se to táhne ze suterénu, kde jsou ještě dva byty. Tak jsme vylítli, otevřeli jsme dveře do ulice a já jsem běžela ještě otevřít dveře na stranu do dvora. Na dvorku jsem viděla, že v bytě, co je pod námi, ale naproti, je otevřené okno, z kterého se linul ven smrad. Skrze otevřené okno a tu nadýmenou mlhu jsem viděla jen siluetu stojící u sporáku. Zřejmě tedy někdo usnul u přípravy večeře.
Je sice super, že pán to větral ven, ale už ho nenapadlo vyvětrat chodbu, na které to vypadalo, jako kdyby tam někdo hodil dýmovnici. Chápu, že byl asi trochu v šoku, ale toto mohl udělat. Nebo aspoň poděkovat. Když jsme větrali dveřma, tak jsem to samozřejmě okomentovala, což asi pán slyšel, protože vykoukl z bytu. Ani nepoděkoval, což mě trochu naštvalo, protože díky jeho nezodpovědnosti jsme se také do rána mohli tím smradem udusit. Jak to bylo všude na chodbě, tak se to samozřejmě natáhlo i do bytu. Měl jediné štěstí, že nám nestihli tím smradem nasáknout věci v bytě, to bych za ním druhý den asi opravdu zašla. Předpokládám, že se šikula tady tímto incidentem nepochlubil majitelu bytu, který je u všech stejný.
Mohl přijít poděkovat třeba ten další den, ale nic, ani se nezajímal o to, že na chodbě to stále smrdí. Stát se něco takového mně, tak se omluvím a na chodbě druhý den všechno vyuklízím a vyfíkám, aby smrad zmizel. Ale lidé jsou holt různí. Bylo jen štěstí, že jsem i v takovou pozdější hodinu byla vzhůru a zaznamenala možné nebezpečí. Nedovedu si představit, že by nám pak třeba v jednu hodinu tloukli na dveře hasiči, že je nutné okamžitě opustit byt.
Když jsem běžela do suterénu, tak jsem v jednu chvíli opravdu myslela, že budeme volat hasiče. Hlavou mi hned proletělo několik různých scénářů a hlavně jsem už přemýšlela, jak co nejrychleji pobalím kočky. Dost se mi ulevilo, když jsme zjistili, že nikde nehoří a nikoho volat nemusíme... i když podle toho dýmu si myslím, že do toho nebylo daleko. Načichlo mi tím oblečení, jak jsem se pohybovala na chodbě, takže to jsem hodila rovnou do prádla a také vlasy. U těch jsem to vyřešila suchým šamponem, který ten smrad skvěle pohltil. Otvírat okna nemělo moc smysl, když všechen ten puch z chodby vyvanul ven, tak jsem to narychlo vyřešila pohlcovačem pachu ve spreji. Sice jsem ho dost vyplácala, ale aspoň už to nebylo v bytě cítit.
Takového souseda aby člověk pohledal. Nejdůležitější je, že se nikomu nic nestalo. Balit se po půlnoci z bytu i se třema kočkama by opravdu nebylo příjemné a jsem ráda, že k ničemu takovému nakonec nedošlo. Jinak by mě opravdu trefilo. Kočky jsou to, co bych samozřejmě zachraňovala jako první. Ty tady jen ospale mžouraly, proč jako ještě nespíme. Po tady tom veškerá únava mávnutím proutku zmizela a vzhledem k pokročilé hodině a faktu, že ráno mě čekalo vstávání do práce, to nebylo úplně super. V práci jsem pak celý den byla taková požvýkaná, ale ze všeho to byl ten nejmenší problém. Jen teda doufám, že příště si tady ten soused dá pozor, protože nás všechny mohl ohrozit.
Ale jak se říká, konec dobrý, všechno dobré... a tak přidávám jednu fotku spokojených odpočívajících koček, které zpravidla vůbec nezajímá, že bych chtěla ustlat a narovnat deku. Přejeme vám pohodové dny a aby se vám podobné příhody vyhnuly obloukem.

Přesně stejnou situaci jsme zažili v jednom malém hotelu v České Lípě. Bylo to brzy ráno a my jsme se evakuovali. S kašláním jsme se sbalili za pár minut. Měla jsem i tom i článek na webu. Bylo to dost dramatické a tak vím, co jsi zažívala. D
OdpovědětVymazathttps://fotomarijakes.blogspot.com/2017/12/hori-aneb-evakuace-hotelu.html
No, to není příhoda, kterou bych chtěla taky zažít! Stát se může všechno, ale kdyby, tak bych asi taky obešla druhý den dům...
OdpovědětVymazatVůbec se ti nedivím, že si myslela na to, jak bezpečně dostat kočky a důležité věci z bytu.
Uf, určitě už máte vyvětráno, takže dobrý!
Lili, přeji den bez hororů... Helena
Vzhledem k tomu,že manžel pracoval celý život jako profesionální hasič byla jsem v tomhle směru v klidu.Ovšem taky se nám s dětma stalo,že chytil stromek zrovna,když byl ve službě.Požáru se bojím,hlavně,když vidím nějaký v paneláku.Také bych myslela hned na kočičku a křečka.Raději ať se nic takového nepřihodí a u vás to dobře dopadlo.Lili,hezký den
OdpovědětVymazatTak ještě, že nebylo třeba ty hasiče volat. Ale i tak řešit v noci chodbu plnou dýmu není zrovna to pravé ořechové. NO a lidé jsou prostě různí.
OdpovědětVymazatTak ať už jsou Tvoje dny pěkně v klidu.
Hanka
Tak tohle by zažít nechtěl asi nikdo. Byla docela klika, že jsi ještě nespala, nadýchat se toho kouře by nemuselo dopadnout dobře především pro toho pána. Poděkovat teda fakt mohl. Přeji už jen pohodu a klid, zdravím 🎄😉
OdpovědětVymazatČlověk fakt nikdy neví... Před léty nade mnou bydlel soused, kterého jsem snad střízlivého neviděla. Jednou bouchání, otevřu - hasiči jdou do akce, abych okamžitě opustila byt. Ten "pán" nahoře něco vařil a protože byl neustále pod vlivem, usnul a jeho jídlo se spálilo, člověk by nevěřil, že to vydá tolik kouře... Škody tam moc nebylo, ale SVJ ho do měsíce nechalo vystěhovat.
OdpovědětVymazatJeště že to neodnesl Koblížek a spol. 👍